Fontaines D.C.: Naděje tentokrát musí stranou

Pokud se dnes na něčem shodnou snad všechny názorové skupiny, pak je to pocit, že svět není v dobrém stavu. Místo chuti pojmenovat každou krizi, každý ozbrojený konflikt, každou kulturní válku, jak kdysi mívaly kapely ve zvyku, se ale Fontaines D.C. snaží o něco úplně jiného. Zachytit, jak se život v neustálém napětí a nervozitě z toho, co přijde, podepisuje na našem nitru a citlivosti. A také to, že ne příliš účinnou sebeobranou, jíž tomu čelíme, je obrat k samotě. Nové album Dopamine Chamber jen potvrzuje, že se jim to daří vystihnout jako možná nikomu jinému na současné hudební scéně.

Zpěvák Grian Chatten si temné situace často rád vytváří. Aby se dostal do patřičného rozpoložení pro psaní aktuálních textů, vypravil se mimo jiné do kina se sluchátky na uších a téměř po celý film poslouchal hudbu. Kolem něj si lidé s popcornem užívali výpravnou podívanou, společně se smáli i tajili dech, zatímco on tu sice byl přítomný, ale úplně odříznutý. „Ten pocit izolace, který mi to přineslo, byl neskutečný,“ popsal Chatten na začátku října pro The New York Times, jaké experimenty je kvůli inspiraci ochoten podniknout.

A nebyla to jen návštěva kina, ale také třeba cestování po Evropě. Ve Vídni vedl rozhovory s přítelem, který napsal autobiografickou experimentální knihu o spánkové deprivaci, v Benátkách zase pozoroval, jak se spektákl turismu prolíná s klimatickým rozvratem a slaná voda se zakusuje do staletých paláců. „Rozhodně jsem si odtamtud odvezl tu tíhu, kterou jsem hledal,“ dodal k tomu Chatten, který už od prvních dnů existence Fontaines D.C. zastává názor, že při tvorbě má cítit nejistotu, opouštět komfortní zónu a vystavovat se nepříjemným situacím. „Dává mi to pocit, že jsem tak odvedl svou práci,“ shrnul ve zmíněném profilu deníku The New York Times.

Je až něco staromódního na tom, s jakou sečtělostí, intelektuálním ponorem a vážností přistupuje dublinský kvintet k tomu, co obnáší být kapelou. V současné době, kdy hudební produkci vládne buď autorská sebestřednost, případně postironická distance nebo tendence dekonstruovat a parodovat žánr po žánru, se Fontaines D.C. svým postojem k tvorbě vracejí někam na přelom sedmdesátých a osmdesátých let – vzorem mohou být The Cure, New Order nebo Pogues, kdy mít kapelu bylo zcela seriózním poeticko-politickým vztahováním se k dění ve světě. Právě tento postoj společně s nasazením, citem pro emocionálně rezonující témata a důrazem na texty, jichž si mladší publikum začíná opět považovat, odlišil Fontaines D.C. od mnoha dalších a umožnil jim rychle organicky vyrůst z klubových začátků do pozice nejuznávanější skupiny současnosti, která vyprodává haly a má pozici festivalových hvězd. V této podobě – stále na vzestupu a pár týdnů po vydání desky Dopamine Chamber – se Fontaines D.C. také představí 30. října v Praze na koncertě ve Sportovní hale Fortuna.