Cirkus je víc než jen představení

Velšský soubor NoFit State Circus se pohybuje na novo-cirkusové scéně již přes třicet let. U jeho založení stálo pět přátel, dnes jsou jeho členy desítky talentovaných performerů z celého světa, zkušení producenti, hudebníci i inženýři. Českou republiku navštíví se svým futuristickým šapitó tento největší britský soubor poprvé. Na festivalu Letní Letná vystoupí s osmnácti reprízami jedné ze svých novějších show pojmenované BIANCO.  Za většinou z nich stojí coby producent Tom Racek, zároveň kreativní ředitel souboru.

Váš soubor byl založen v roce 1986. Co se od té doby ve světě nového cirkusu změnilo?

V roce 1986 se mohli lidé ve Velké Británii jen těžko něco dozvědět o novém cirkusu. Všude, kam jsme se svým představením jeli, lidé očekávali zvířata a červené nosy, cirkus byl místem, kam rodiče za odměnu vodili své děti. Od té doby se veřejné vnímání cirkusu samozřejmě změnilo, nový cirkus nabyl značné popularity. Za posledních třicet let bylo založeno nespočet cirkusových škol a tréninkových center; vznikla se úplně nová generace performerů, kteří pracují jinak a mají vlastní styl.

Co cirkus znamená pro vás? Jak ovlivnil váš život?

Ano, být součástí cirkusu není pouze práce, je to životní styl. Je to jako mít velkou rodinu. Žijeme spolu, pracujeme spolu, cestujeme a tvoříme naše představení společně. Každý den se naskytne nějaká nová výzva. Nejde o nejjednodušší způsob žití, zato je ale jedinečný.

Vystupování na Letní Letné je vaší první návštěvou České republiky. Co od show BIANCO mohou diváci očekávat?

Horskou dráhu plnou akce a nadšení, obrovskou energii a skvělou hudbu. Lidé z publika jsou přímo součástí představení, vše se děje kolem nich. Vytváří se tak zcela nový vztah mezi performery a diváky, kteří si mohou do jisté míry určit, kam se právě “jejich” představení bude vyvíjet – počínaje tím, kde budou stát, na co se budou soustředit.

Skrývá se pod názvem BIANCO čistota a nevinnost?

Význam představení se stále vyvíjí. Nejprve bylo BIANCO oslavou krásy, poté se obrátilo ve vyjádření krutosti - a nyní je BIANCO neprobádané území, které je třeba prozkoumat. Jistě, jsou tam obrazy čistoty, ale nedá se říct, že by to bylo ústředním tématem show. Název je inspirován postavou z knihy Cesta slona od Josého Saramaga.

Kolik lidí se podílí na přípravě takto velkolepé show? A jak dlouho to trvá?

Máme skvělý tým lidí, kteří spolu pracovali už mnohokrát, panuje mezi nimi tedy velké souznění. Než se začne zkoušet s performery, musí se udělat spousta práce s inženýry a designérským týmem, jenž zajišťuje lana, úchyty atd. Pak je třeba vše vyzkoušet a procvičit s artisty, aby se zjistilo, co je reálně možné - a co už ne. Je pravidlem, že taková příprava trvá vždy o týden déle, než kolik na ni máme času, ale doteď se nám to vždy dařilo vyřešit. Letos jsme měli na nový kus tři týdny na přípravu s produkčním a designérským týmem, a pak dalších šest na nazkoušení se souborem.

Před pár lety jste prohlásil, že na rozdíl od jiných souborů se nesnažíte svými představeními vyprávět příběh. Proč?

Nevyprávíme souvislý příběh se začátkem, prostředkem a koncem. Publikum vstupuje do našeho vesmíru: noří se do světa, kde má každá postava svůj vlastní příběh, kde každá píseň přidává další významy. Performeři mluví mnoha jazyky, občas reagují na sebe navzájem a i na publikum. Někdy přidáváme i mluvené slovo, ale to je jen další vrstva komplexního zážitku; je to spíš citová textura než věc, které musíte rozumět. Jinak se u nás objevují stále se opakující témata. Myslíme si, že máme co říct, ale diváci si onen zážitek musí vytvořit sami, ve spojení se svými zkušenostmi.

Pokud jde ještě o vytváření  show, pomáháte si nějakým textem? Poezií, divadelní hrou…

Jistě – Firenza Guidi, naše umělecká režisérka, hledá vždy inspiraci v knihách. Jsou pro nás studnou nápadů, ze kterých pak vytváříme jednotlivá témata. Jak jsem již zmiňoval, BIANCO vzniklo z Cesty slona od Saramaga, inspiraci jsme čerpali i z nejnovější knihy Kazua Ishigury nazvané The Buried Giant. Během vymýšlení nacházíme spoustu podnětů i v obrazech, hudbě, filmech a architektuře. Firenza dá pokaždé dohromady takový zápisník plný nápadů, jež se potom snažíme spojit do jednoho celku.

A co inspiruje vás?

Nepředvídatelní jedinci, kteří mají svůj vlastní styl a cit pro estetiku. Líbí se mi, když lidé dovedou posunout hranice toho, co už bylo vytvořeno, a přidat k tomu něco svého. Často mohou být ty nejjednodušší věci ty nejlepší. Je skvělé vidět performery, kteří se neberou moc vážně; jsem neustále inspirován lidmi kolem mě a jejich životní mantrou “Dokážeme to, nic nás nezastaví!”. Cirkus je víc než představení, které končí odchodem posledního diváka z hlediště. Je to společná cesta. Právě v ní často nacházím inspiraci, duši a srdce naší práce – ve sdílených zážitcích a v samé podstatě cirkusu.