Riskantní sázka na jadernou kartu
Plán rozvíjet v Česku energii z atomu vychází z pokřivených počítačových modelů. Plus: Dokáže vláda při stavbě nových bloků zabránit předražení a zpoždění?
MARTIN UHLÍŘ
Už dlouho Česko nestálo před tak zásadním rozhodnutím. Jak píšeme i v následujícím textu, plán, kolik jaderných reaktorů a za jakou cenu se postaví, rozhodne nejen o budoucí podobě energetiky, ale také života v této zemi. V sázce je opravdu hodně: podcenění role jádra v době přechodu na bezemisní zdroje elektřiny může vyvolat problémy s dodávkami energie a v krajním případě i blackouty. Naopak megalomanské, příliš ambiciózní plány na budování celé flotily nových reaktorů mohou zemi katastrofálně zadlužit.


Správnou strategii je těžké volit i kvůli širšímu mezinárodnímu kontextu, o kterém se v Česku moc nemluví. Desítky let slibovaná jaderná renesance v celosvětovém měřítku nepřichází, podíl jádra na množství vyrobené elektřiny od roku 1996 setrvale klesá. Zhruba dvě třetiny reaktorů jsou starší než 30 let, a nacházejí se tedy ve druhé polovině doby své životnosti. Celosvětově tak bude krajně obtížné podíl jádra na rostoucí spotřebě elektřiny vůbec udržet, natož pak zvýšit. Zároveň stavba nových reaktorů patří k vůbec nejdražším cestám, jak zajistit energii, a často ji provázejí nekonečné průtahy.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu