Prezidentské volby: Soud vrátil do hry Diviše a vyřadil Rohanovou. Janeček se stížností neuspěl

Volba prezidenta či prezidentky republiky, která se uskuteční v lednu 2023, má konečně oficiální seznam kandidátů. Jejich počet se přitom nemění - je jich stále devět. Nejvyšší správní soud (NSS), který má na starost kontrolu kandidátních listin coby přihlášek do prezidentského klání, však zamíchal složením uchazečů. O pozici hlavy státu se může nakonec ucházet podnikatel Karel Diviš, mimo hru zůstal ministerstvem vnitra vyřazený podnikatel Karel Janeček. K prezidentskému klání naopak soud nepřipustil bývalou kandidátku za Okamurovu stranu Denisu Rohanovou, kterou ministerstvo na základě podpisů bývalých poslanců původně označilo za uznanou kandidátku.

Škrtnutí platí

Je to standardní nástroj, který byl použitý ve všech třech přímých volbách prezidenta. V případě nespokojenosti s tím, kdo a jak byl, či (ne)byl připuštěn ke kandidatuře na hlavu státu, mají uchazeči o Pražský hrad a zákonodárci, kteří je navrhli, možnost rozporovat závěry ministerstva vnitra. To je zodpovědné za zjištění, jestli jsou kandidátní listiny s podpisy občanů nebo senátorů a poslanců v souladu se zákonem. Pravidla jsou jednoduchá: kdo chce kandidovat s občanskými podpisy, potřebuje jich padesát tisíc. Kdo kandiduje s podporou členů parlamentu, musí mít buď deset podpisů senátorů, nebo dvacet od poslanců.

U těch, kteří kandidují s podporou zákonodárců, ministerstvo vnitro snadno projde, jestli mají dost podpisů. Nicméně u těch občanských, které se pohybují v desetitisících, není manuální kontrola logicky v první fázi možná. Proto se data zadají do počítače a existence podepsaných osob se prověřuje skrze dostupné databáze občanů (ve výjimečných případech poté některé údaje ještě může ověřit úředník).

V prvním kroku analýzy se vyřadí podpisy těch, u kterých chybí povinné údaje, jako je číslo občanského průkazu. Následně se z takto „očištěného“ množství podpisů vybere náhodným generátorem vzorek 8,5 tisíce podpisů a kontroluje se jejich správnost (tedy zda někdo takový skutečně existuje). Pokud je v tomto vzorku zjištěna chybovost vyšší než tři procenta, vybírá se další náhodný vzorek a celý proces se opakuje. Chybovost v obou vzorcích se poté zprůměruje a z celkového množství podpisů se odečte množství hlasů, které odpovídá zjištěné statistické chybovosti.

A právě Karlu Divišovi, kterého nyní sedmičlenný volební senát Nejvyššího správního soudu uznal jako prezidentského kandidáta, kandidatura po výpočtu ministerstva vnitra unikla pouze o 116 hlasů, ačkoliv odevzdal přes 63 tisíc podpisů. Diviš proto u NSS namítal dvě potenciální chyby ministerstva vnitra. Zaprvé nesouhlasil s tím, že některé podpisy škrtli navrhovatelé – zákon podle Diviše žádnou takovou podmínku pro neuznání neuvádí. Zde dal ale soud za pravdu ministerstvu s tím, že přeškrtnutí záznamu je zákonným důvodem pro vyřazení takového podpisu (například když si petent podpis rozmyslel nebo nedoplnil všechny údaje).

Naopak za pravdu dal NSS Divišovi v druhé námitce týkající se nesprávnosti postupu ministerstva vnitra a posouzení správnosti obou kontrolních vzorků. Diviš měl námitky u 339 záznamů: jejich správnost chtěl po soudu ověřit s tím, že ministerstvo podle něj chybovalo. Soud zjistil, že program ministerstva vnitra se místy dopouští elementárních chyb, kdy při automatickém rozpoznávání textu například čitelné datum narození program detekoval jakou jinou číslici; podobně tomu bylo u jmen. A tato chybovost poté nebyla napravena ani manuálně při kontrole operátorem z ministerstva. NSS tak Karla Diviše k prezidentské kandidatuře nakonec registroval, protože po jeho přepočtu měl 50 007 podpisů.

Smyšlené údaje

Karel Janeček, kterého NSS k volbě nepřipustil, ministerstvu původně odevzdal přes 73 tisíc podpisů, z nichž mu resort uznal pouze něco přes 48 tisíc. Záporné rozhodnutí mimo jiné vyplývalo z povahy jeho námitek: Nejvyšší správní soud přezkoumává chyby a nedostatky, které stěžovatelé reálně namítají a mají v ruce přesvědčivé důvody, proč zde mohlo nastat pochybení při přepočtu. Janeček žádal Nejvyšší správní soud o kontrolu správnosti všech petičních archů, soudci NSS však už v minulosti zmínili právě to, že to nejen není v jejich silách, ale že je třeba namítat konkrétní problémy. Přesto se zaměřili na možnou nesprávnost postupu ministerstva vnitra, protože Janeček ve stížnosti uváděl, že úředníci neuznali ani jeho vlastní podpis z důvodu špatného čísla občanského průkazu – podnikatel nečitelně napsal číslici dva a ministerstvo to považovalo za jedničku.

Pro kontrolu, kterou jeho kapacity umožňují, zvolil Nejvyšší správní soud dvoukrokový postup. V prvním kole zkoumali správnost každého stého podpisu z ministerstva vnitra neuznaných 5 618 podpisů a došli k závěru, že ministerstvo vnitra došlo k větší chybovosti, než vychází ze závěrů soudu. NSS proto poté zkontroloval všechny neuznané podpisy ministerstvem vnitra: jestli takové osoby existují v evidenci obyvatel a jestli byly vyřazeny správně. Z vyřazených podpisů uznali 443 záznamů (z podobných důvodů jako u Diviše, kdy program špatně přečetl některé údaje), ale na padesát tisíc podpisů to stále nestačilo, a Janeček se tak nestal dalším prezidentským kandidátem.

„Zjištěná chybovost byla u tohoto kandidáta stále vysoká a dosahuje těsně přes třicet procent. Soud nalézal ve zkoumaném vzorku velké množství na první pohled smyšlených údajů o neexistujících osobách nebo o tom, že bydlí na neexistujících adresách nebo tyto adresy odpovídaly garážím a podobným prostorům,“ komentoval případ Karla Janečka člen volebního senátu NSS Ivo Pospíšil. „Naše zjištění je takové, že ministerstvo se dopustilo při kontrole chyb, ale že je stále větší chybovost na straně pořizovatele petice. Proto náš závěr byl takový, že se návrh doktora Karla Janečka zamítá a rozhodnutí ministerstva je správné.“

Nejkontroverznější kandidaturu si však připsala Denisa Rohanová. Měla totiž podpisy dvacítky bývalých poslanců ČSSD a KSČM, navíc listinu odevzdala už 21. října loňského roku, tedy ještě před vyhlášením termínu prezidentských voleb předsedou Senátu (1. července 2022). Ministerstvo vnitra její přijetí odůvodnilo tím, že v zákoně o volbě prezidenta není jasně napsáno, od kdy lze kandidátní listinu resortu odevzdat, a proto raději bude postupovat ke kandidátům vstřícněji. Na kandidaturu Rohanové však podali stížnost k NSS senátoři, kteří navrhli jako kandidáta na prezidenta Marka Hilšera a rozporovali zákonnost takového postupu.

A Nejvyšší správní soud jim dal za pravdu. „Končící poslanci či senátoři nemohou uspět s pokusem protáhnout svůj politický vliv a uplatnit svá oprávnění spojená s mandátem daleko za jeho konec. To by bylo v příkrém rozporu s ústavním principem vlády na vymezený čas. Je to tak samozřejmé, že ani není třeba, aby ústava či zákon obsahovaly výslovný článek či paragraf o tom, že to není možné. Samozřejmosti v ústavě upravovat netřeba,“ sdělil na tiskové konferenci předseda volebního senátu NSS Tomáš Langášek hlavní argumenty, proč Rohanová podle soudu neměla být do volby nikdy připuštěna.

Podle rozsudku nelze podávat kandidátní listiny dřív, než je volba řádně vyhlášená předsedou Senátu. Ústava a zákon o volbě prezidenta totiž předpokládají, že se mluví o podpisech senátorů a poslanců, kteří jsou v době vyhlášení voleb ve funkci. Neexistuje právo členů parlamentu podpořit uchazeče o prezidentský úřad za pět, deset nebo patnáct let. Pokud se tak stane, jedná se o právně neúčinnou kandidátní listinu, protože je založená na podpisech zákonodárců, kteří se už do sněmovny nedostali. Ministerstvo vnitra nemělo podle soudu k takové listině přihlížet a mělo o takovém postupu informovat uchazeče, který podpisy bývalých zákonodárců odevzdal.

Uvažovat o změně

Nejvyšší správní soud si na tiskové konferenci, ve které prezentoval svá zjištění, neodpustil také obecnou poznámku k podobě zákona o volbě prezidenta a postupu ministerstva vnitra, které se dopustilo při kontrole chyb. „Zjištění soudu o celém systému vyjadřování občanské podpory ve volbách prezidenta republiky nejsou vůbec příznivá,“ uvedl na závěr soudce Pospíšil.

Soud při prověřování stížností narazil na několik problémů, které souvisí s tím, jak se dnes nakládá s občanskými kandidáty, kteří mají těžší podmínky. Podle soudu je občanský kandidát závislý na tom, jestli mu jsou občané schopni sdělit potřebné údaje, a také na tom, jestli ho nechtějí vyplněním nesprávných údajů poškodit, nebo jen nejsou připraveni takové údaje sdělit (například u sebe nemají občanský průkaz). Podle NSS se tak přímá volba prezidenta a občanské zapojení smrskávají na získávání osobních údajů a ohlížení se na to, jestli jsou přesné. To navíc komplikuje zjištěný fakt, že ministerstvo vnitra – které si navíc některé věci vykládá často jinak než právní experti – není schopno některé údaje na peticích ověřit ani garantovat, jestli je jeho ověření správné.

„Tento systém není neústavní, ale je nepochybně neudržitelný a zákonodárce by měl uvažovat o jeho změně,“ shrnul za volební senát postoj soudu Ivo Pospíšil s tím, že už před deseti lety NSS vydal při první přímé volbě rozhodnutí, v němž zákonodárce vybízel k vylepšení současného zákona o volbě prezidenta. Norma, podle které se vše řídí, vznikala v roce 2012 velmi narychlo, protože se zavedením přímé prezidentské volby se nepočítalo. A politici neiniciovali žádnou novelu ani poté, co v minulosti vyšly najevo jiné problematické části zákona – třeba dodnes nedořešená otázka, jestli může jeden zákonodárce podepsat kandidátní listinu vícero kandidátům.

„V době, kdy se hovoří o polarizaci společnosti, rostoucí nedůvěře občanů v instituce i stát se domníváme, že současný systém může tyto neblahé jevy prohlubovat - je v zájmu ministerstva, zákonodárce a ústavodárce, aby přikročili k vážným úvahám, zda je nadále udržitelný,“ dodal Pospíšil.