Vyhněme se na Hradě dalším Zemanům, kteří budou hájit především svoje zájmy

Za sto dnů – počítáno od čtvrtka - přijde uzávěrka přihlášek kandidátů do prezidentských voleb a přesně za půl roku budeme znát jméno osoby, která na Hradě vystřídá nemocného, unaveného a dnes už neoblíbeného Miloše Zemana. To druhé bude platit v případě, že v prvním kole nezíská žádný z kandidátů nad padesát procent odevzdaných hlasů, což je velmi pravděpodobné.

Miloš Zeman v posledních devíti letech a čtyřech měsících ukázal velké části veřejnosti, jakému kandidátovi bychom se měli vyhnout. Závislému na moci, pomstě a zřejmě i alkoholu. Osobě, která bude ve funkci preferovat zájmy svého kontroverzního okolí, bude udělovat milosti svým přátelům, povede zemi k závislosti na autoritářských velmocech, nebude schopna ji reprezentovat v zahraničí, nebude reagovat na problémy nebo úspěchy země a jejích občanů a bude považovat veřejný zájem za zlo.

Psát o omylech, lžích, schválnostech a trapasech současné hlavy státu by zabralo příliš mnoho místa. Vše možná stačí shrnout do věty – už nikdy žádného prezidenta, jehož okolí si po zvolení hlavy státu myslí, že jim patří země, které by měli sloužit. Možná si to myslel i sám prezident.

Když se podíváme na nejnovější průzkumy STEM, vychází z nich zatím, že ze současných kandidátů reálnou šanci na zvolení mají čtyři nebo pět uchazečů. Nicméně dvoje minulé prezidentské volby ukázaly, že překvapení může přijít i na poslední chvíli. Třeba Karel Schwarzenberg měl ještě měsíc před volbami v roce 2013 podporu sotva deseti procent voličů a nakonec se dostal do druhého kola. Překvapit někdo může i teď.

Čtěte také: Hon na 2,5 milionu důvěřivých

Největší podporu má dlouhodobě Andrej Babiš, jako prezidenta by si ho podle průzkumu přálo přes třicet procent voličů. Pravděpodobnost jeho zvolení ale snižuje další číslo z průzkumu, Andrej Babiš je zároveň nepřijatelný jako prezident  pro téměř šedesát procent voličů. To ho diskvalifikuje pro souboj v druhém kole - hodně občanů by v něm volilo proti bývalému premiérovi. Ale stát se opět může cokoli, Babiš sice oficiálně kandidaturu neohlásil, přitom už se svým „obytňákem“ rozjel kampaň.

Babiš je zatím jediným mezi těmi, kdo mají šanci se stát hlavou státu a zároveň se blíží kritériím prezidentství nastavených Milošem Zemanem. Jeho zvolení by odložilo soudní proces, v němž je obžalován z dotačního podvodu na Čapím hnízdu, má tedy na úspěchu osobní zištný zájem. Víme, že také Babiš se během své politické – ale i nepolitické – kariéry obklopoval lidmi, kteří mu byli sobecky oddaní. Připouštěl odpor jen do malé míry, a když někdo překročil Babišem vnímanou hranici nesouhlasu, musel jít.

Ani při svém podnikání, které mu vyneslo stamiliardový majetek, a většinou ani ve svých politických funkcích nemyslel na veřejný zájem. Středobodem jeho veřejných aktivit byl vždy on sám; jeho jmění a moc. Nakonec se tak chová i dnes: namísto toho, aby vykonával funkci poslance, jezdí po Česku a propaguje sám sebe.

Andrej Babiš jako prezidentský kandidát bude zároveň zkouškou schopnosti občanů kriticky myslet. Jeho zvolení by nepředstavovalo jen zemanovské riziko, ale i poznání, že občané země do jisté míry nevěří demokratickým hodnotám a pravidlům.

Podle průzkumu má velkou šanci dostat se do druhého kola generál Petr Pavel. Stejně jako Babiš je to bývalý komunista, ale na rozdíl od šéfa ANO také muž, který v posledních třiceti letech dokázal, že umí pro zemi něco udělat. Jeho služby v zahraničních misích, pokus začít vést armádu k modernějšímu střihu a pobyt v nejvyšší vojenské pozici ve strukturách NATO jsou silnými argumenty pro odpuštění komunistické minulosti - ale ne pro každého, jak zdá se z debat na sociálních sítích. Petr Pavel má stabilní přízeň více než dvaceti procent voličů a velkou šanci a utkat se ve finále s šéfem ANO – pokud se tedy Babiš rozhodne kandidovat.

Danuše Nerudová má zatím podle průzkumu přízeň deseti procent voličů, ovšem zároveň je pro nejmenší počet respondentů nepřijatelná. Je možná dobrý taktik. Zatím se nijak nevyhraňuje a z jejího vystupování se nedá vyčíst, jaké jsou její priority. Nedá se vyloučit, že se tak snaží oslovit co nejvíc občanů a nikoho si nechce rozházet, a mohla by tak mít větší šanci na postup do druhého kola. A v něm i uspět.

Další kandidáti mají maximálně sedm procent. Překvapit by mohl odborářský boss Josef Středula, na druhou stranu podobně jako Babiš je nepřijatelnou volbou pro nadpoloviční většinu respondentů průzkumu STEM.

Vládnoucí pětikoalice zatím nikoho nepodpořila a možná to ani neudělá. Na podzim čeká vládu prohlubující se krize, rostoucí ceny i chudoba, a i když se bude hodně snažit bojovat, její popularita bude asi klesat. Podpora nepopulárního kabinetu by mohla znamenat pro kandidáta komplikaci. Pořád je to ale možná a mohla. Opravdu záležet bude na dění, na něž má česká politická reprezentace jen malý vliv.

Pokud bude třeba Rusko na konci roku úspěšné v agresi na Ukrajině, bude Česko ohroženější než dnes, a to by mohlo přinést body Petru Pavlovi. Horšící se ekonomická situace může napomoci Josefu Středulovi jako zastánci zájmů pracujících, klidnější situace zase může favorizovat Danuši Nerudovou a její nekonfliktní rétoriku.

Skoro jisté to má v první fázi Andrej Babiš: vypadá to, že v případě kandidatury se dostane do druhého kola. Dlouholetý spojenec současného prezidenta je rizikem, že budeme mít zase hlavu státu, která bude hájit především své zájmy. Takového pragmatičtějšího „softzemana“.