Ján Markoš: Více dat znamená méně zážitků. Čekají nás životy, ve kterých se vůbec nic nestane?

Argentinský fotbalista Lionel Messi dal v zápase s Rakouskem dvě branky. Vystřelil celkem sedmkrát, z toho čtyřikrát na bránu. (Kdybyste náhodou potřebovali na decimetr přesně vědět, kam střílel, na internetu snadno najdete infografiku.) Messi vyhrál devět soubojů, pětkrát získal ztracený míč. Ze čtyřiceti jeho přihrávek třicet doputovalo do cíle. S míčem se rozběhl 23krát na celkovou vzdálenost 236 metrů a 70 centimetrů. Neběžel však, rošťák jeden, vždy kolmo vpřed. Svému týmu tedy těmito běhy umožnil postoupit vpřed jen o nějakých 108 metrů a 20 centimetrů.

Argentina vyhrála 2:0. Míč držel na svých kopačkách 56 procent času a jeho hráči si úspěšně přihráli 493krát, zatímco Rakušané jen 402krát. Kdybyste potřebovali mapu pohybu kteréhokoli z hráčů, po troše pátrání byste ji v útrobách internetu bezpochyby našli.

Člověka tak hned napadnou dvě otázky. První: Proč ještě nikoho nenapadlo spočítat vlasy, chlupy a nádechy všech hráčů, jednotlivě i dohromady? A druhá, vážnější: Co s námi činí taková nesnesitelná lehkost produkce dat? Nepřicházíme o něco, zavaleni pod haldami čísel a grafů?

Data a zážitky jsou jako oheň a voda