Proč se nechat očkovat? Důvod je vlastně jen jeden

Už od jara, kdy Česko ochromil covid-19, zavřel nás doma a zamával ekonomikou, vysvětlují experti, že záchrana přijde až s vakcínou a očkováním. Tématem léta se pak stala otázka, kdy už bude ta zázračná medicína hotová. Tohle volání ještě zesílilo na podzim, kdy přišla druhá vlna pandemie. Její překvapivě rychlý nástup zastihl Česko nepřipravené a neochotné podřizovat se i tak snadným opatřením, jako je nošení roušek.

Výsledkem byly další enormní hospodářské ztráty, rekordní počet mrtvých a strastiplné poznání, že v málo disciplinované společnosti, jako je ta česká, budou vlny covidu-19 nastupovat znova a znova - a že tedy jediná šance, jak se ze sevření epidemie vymanit, je právě ono očkování.

Vývoj šel tomu naproti. Svět soustředil obrovské finanční a odborné kapacity, které dokázaly vyprodukovat vakcínu v kratším čase, než se čekalo. Výsledky testů napovídají, že i její účinnost je velmi  dobrá, měla by tedy zafungovat. Co se ale v Česku - zemi, kde se obvykle cení pragmatismus - neděje? Místo odhodlání nechat se očkovat a vykročit tak vstříc normálnímu životu dává najednou víc než polovina společnosti najevo, že vakcínu do svého těla nechce.

Argumenty, které se to snaží změnit, obvykle odkazují na vědecké poznání: na přísné testy, které vyloučily vážnější vedlejší účinky, i na obrovskou pozornost, jakou vývoj vakcíny provázel. Celá ta debata je ale vlastně úplně jednoduchá. Je tu jeden argument ve prospěch vakcíny, který ční nad ostatní: ochota nechat se očkovat je vyjádřením elementární odpovědnosti vůči komunitě, v níž žijeme.  A bez téhle odpovědnosti nám nehrozí nic menšího než úpadek.

Pokud to neskončí…

Odmítání běžného očkování obvykle nebývá hlasem rozumu, ale zároveň v něm lze nalézt přitažlivý rys. Je totiž výrazem svobody, kterou bychom měli ctít, protože jde o zacházení se vlastním tělem.  Teď je však situace zcela jiná.

Reálně hrozí, že potlačení pandemie může trvat tak dlouho, že to povede k zásadnímu zchudnutí, rozvratu a v důsledku i ke ztrátě svobody. Už teď lidé přicházejí o práci, peníze a možnost seberealizace, děti o vzdělávání. Hrozí úpadek dovedností, které jsou spojené s usilovným tréninkem a vystupováním před diváky, jako je vrcholový sport nebo umění.

Pokud to v dohledné době neskončí, následky na životech i na společnosti jako celku mohou být fatální. Přitom víme, že k nápravě může vést jen společné úsilí, odpovědnost a spolupráce. To vše v tuhle chvíli nenaplňuje nic v takové míře jako ochota myslet na druhé a souhlas s očkováním.

Možná stojíme před osudovým a nejdůležitějším rozhodnutím, jaké současné generace zažijí. Pohodlnost, nepodložené obavy či osobní vzdor, ať už má jakýkoliv důvod, by měly jít stranou.