Pellegrini jde do toho. A slovenská demokracie od toho?

Byla to neobvyklá situace, když předseda slovenského parlamentu Peter Pellegrini v pondělí oznamoval veřejnosti datum prezidentských voleb a zároveň vyhlásil, že pokud jeho strana Hlas nebude proti, sám se jich zúčastní. Tento krok se čekal, už když vznikala vláda s Robertem Ficem, říkalo se, že Pellegrini souhlasil s koalicí, protože si řekl o kandidaturu a Ficovu podporu. Tu dostal a stane proti kandidátovi opozice Ivanu Korčokovi, uznávanému diplomatovi. Zní to sice jako klišé, které jsme si v posledních letech zvykli říkat o volbách doma i leckde ve světě, pravdou však je, že i v těch nadcházejících slovenských jde o hodně.

Nová tradice?

Právě ve chvíli, kdy čtete tento článek, začíná na Slovensku oficiálně předvolební kampaň. Kandidáti proto musejí označovat všechny své materiály spojené s kampaní. Vzhledem k tomu, že v parlamentu momentálně zuří poměrně tvrdá bitva mezi vládou a opozicí o existenci právního státu, lze bez nadsázky říct, že kampaň rovnou začíná tzv. horkou fází. Není čas na rozhlížení, první kolo se bude konat už 23. března. Současná situace také dobře ilustruje, proč je na Slovensku v tuto chvíli role prezidenta důležitá.

Slovensko nemá horní komoru parlamentu, takže z politického hlediska jsou důležití tři hráči: sněmovna, vláda a prezident. Robert Fico má pod kontrolou první dvě instituce, nicméně poslanci opozice ukazují, že i s menšinou lze upozorňovat na důležitá témata a Ficovy pokusy o destrukci právního státu – probíhající teď hlavně ve snaze dostat pod politickou kontrolu policii a prokuraturu – alespoň brzdit.

Prezident(ka) pak může zákony vetovat, dávat podněty k Ústavnímu soudu k přezkoumání, má ale také přístup ke zprávám tajných služeb, ovlivňuje zahraniční politiku. A navíc – což je aktuálně velké téma – může udělovat milosti. Tím Zuzana Čaputová šetřila, ale kroky vlády směřují hlavně k ochraně stranických (spolu)pachatelů různých afér. Proto ty výše zmíněné zásahy proti policistům – politici vládní koalice vyhodili policejního prezidenta, nepouštějí do kanceláří vyšetřovatele, navrhují snížení trestů za korupci a chtějí zlikvidovat speciální prokuraturu. Kdyby vše selhalo, je možné zachránit spojence milostí. Přesně jako to v Česku dělal Miloš Zeman.