Od dob StB tu nebylo podobné podezření jako v kauze Nagyová

Tak přišlo další, v pořadí už sedmé soudní dějství kauzy známé jako zneužití Vojenského zpravodajství – Janou Nagyovou a jeho šéfy a generály Ondrejem Páleníkem a Milanem Kovandou. Žádné obdobné podezření na tak zásadní nezákonné použití zpravodajské služby proti nevinným a nijak nepodezřelým občanům tady od dob StB nebylo. Tohle se nedá zpochybnit.

Obrysy případu známe už dlouho, ale pro jistotu si jejich skandálnost připomeňme. Šéfová sekretariátu premiéra Petra Nečase a současně jeho tajená milenka Jana Nagyová požádala před pěti lety šéfa Vojenského zpravodajství generála Ondreje Páleníka o sledování premiérovy manželky a on jí vyhověl. Stejně tak jí po Páleníkově odchodu posloužil jeho nástupce Milan Kovanda. Oba se hájí, že byli přesvědčeni, že skrz Nagyovou k nim mluví Nečas, a mysleli si prý, že sledování (nebo kontrasledování, jak oba tvrdí, ale jde o stejná pravidla) paní Nečasové je věc důležitá pro bezpečnost státu.

Stejnými důvody vysvětluje Kovanda sledování premiérova řidiče a jeho přítelkyně, které se odehrálo o tři měsíce později, opět v režii Jany Nagyové. Podle policie a státních zástupců bylo ve skutečnosti motivem Nagyové najít na sokyni v milostném vztahu kompromitující materiály a přinutit premiéra k rozvodu.

Od začátku vzbuzovalo pozornost, jak málo si generálové při službách pro Nagyovou lámali hlavu zákonnými mantinely své služby. Vojenskému zpravodajství musí každé sledování schválit ministr a následně soud. Generálové o povolení vůbec nepožádali. Vojenská služba navíc nesmí sledovat civilní osoby - pokud nejsou zapleteny ve vojenské záležitosti. Radka Nečasová ani řidič se svou přítelkyní neměli s armádou a jejími aktivitami nic společného. Výsledky sledování předávali generálové Nagyové, která nebyla oprávněna dostávat se do styku s informacemi tajných služeb.

Bývalý premiér Petr Nečas – jak vyplývá z řady informací od soudu, který probíhá v utajení – před soudem tvrdí, že vše probíhalo s jeho vědomím jako bezpečnostní akce. Nevíme, jak je jeho utajené svědectví koncipováno, ale pokud se snaží hájit nynější manželku tvrzením, že sledování probíhalo s jeho vědomím, měla by asi soudkyně dát policii pokyn k prověření, zda se někdejší premiér rovněž nepodílel na zneužití služby.

Svět je plný konspirativních teorií, v nichž hraje zneužití tajné služby téměř vždy hlavní roli. Teorie jsou to často divoké a dávají tajným službám až nadpřirozené možnosti a schopnosti a jejich členům a agentům až ďábelskou lstivost. Většinou jde o nesmysly. Tajné služby mají spoustu možností, ale zneužít se dají vždy pouze proti jednotlivcům, konkrétním objektům, firmám. Zneužít. Případ generálů Páleníka a Kovandy může být čítankovým případem, jak se to může udát.

Ví o tom téměř zásadně jen pár lidí, na špinavou práci jsou najati soukromníci, nic se oficiálně neeviduje a aktéři očekávají nějaký bonus. V tomhle případě od nejvyšších politických kruhů. Případ zneužití Vojenského zpravodajství není případem Jany Nagyové. Pro ni byla – jak naznačuje spousta důkazů i z dalších případů, v nichž je obviněna -  blízkost premiéra cestou, jak získat osobní moc, vliv a zřejmě i peníze.

Hlavními postavami probíhajícího soudního procesu jsou bývalí šéfové Vojenského zpravodajství, generálové Páleník a Kovanda a plukovník Jan Pohůnek. Jejich jednání – jak ukazují dostupné důkazy – vrací pohled na tajné služby do doby totality. Do časů, kdy byla tajná služba či jiná státní instituce nástrojem moci proti občanům vlastní země. Tohle bychom neměli zapomenout. Protože se ty manýry mohou rychle vrátit. Pokud se tedy už nevracejí, což naznačuje současná předvolební atmosféra v Česku.

Případ řeší poprvé nová soudkyně Pavla Hájková. Její předchůdkyně Helena Králová byla z rozhodování vyloučena, protože podle opakovaného nálezu vyššího soudu nerespektovala ani při opakovaně vyneseném osvobozujícím verdiktu předložené důkazy a svědectví. Tak uvidíme. Skutečné vymožení práva – ať bude verdikt jakýkoliv – je v tomto případě osudově důležité.