Dobré zprávy z politiky

Stesky jsou často provázeny odkazem na média, která přece pořád píšou, jak se tu krade a podvádí. Při hlubším dotazování, které kauzy z politiky je přivedly k poznání, že je čím dál hůře, lidé ve většině případů nakonec zmíní jméno Davida Ratha s miliony v krabici od vína a „toho lobbistu (Janouška), co ožralý srazil ženu, a pak ho tím autem nechali odjet na dovolenou“. 

Dělám si tento soukromý průzkum už delší dobu a tento týden o něco intenzivněji, i kvůli tomuto textu a také kvůli poslední schůzi poslanecké sněmovny.

Za poslední týden se v ní stalo několik zajímavých věcí. Tou nejvýraznější je omezení imunity pro poslance a senátory podezřelé z trestného činu, které policie bude chtít vyšetřovat či stíhat.

I kdyby je parlament ke stíhání nevydal ve chvíli, kdy jsou ve funkci, po skončení mandátu je bývalý politik spravedlnosti k dispozici jako jakýkoliv jiný občan, doživotní imunita bude zrušena.

Zákon musí ještě schválit Senát a je téměř jisté, že tentokrát to v něm projde: minule se v něm  rušení doživotní imunity zadrhlo kvůli nízké účasti politiků na schůzi, přišlo to na řadu až navečer a spousta lidí měla jiný program, jak říkají. Tentokrát se tedy pro jistotu klub senátorů ČSSD chystá zařadit imunitu jako pevný bod hned na ráno, kdy je Senát ještě plný lidí.

Na zastávkách atd. se nad tím mává rukou, stejně je prý ostuda, že i kdyby, projde to až na osmnáctý pokus (tolikrát už ten návrh ve sněmovně od 90. let byl). To je pravda, ale taky je pravda, že to, co zástupci v parlamentu tak strašně moc léta nechtěli, právě teď prochází.

K tomu malý průzkum ve sněmovně: 1. Naštvanost lidí na nás už je tak velká, že je nemůžeme dráždit ještě doživotní imunitou.  2. Při současné atmosféře ve státním zastupitelství a už se tolik nebojíme, že by na nás političtí konkurenti mohli uměle zařídit trestní stíhání založené na vodě.

Ty co neprošly

A teď dobré zprávy o věcech, které přes poslance neprošly. Poslanec Suchánek, šéf rozpočtového výboru, by rád dostal do zákona sen vlastníků anonymních akcií.

Od příštího roku by měly být anonymní akcie v podstatě zrušeny, vládní zákon se chystá zařídit, že musí být známo, kdo akcie vlastní. A pan Suchánek přišel s pozměňovacím návrhem, podle nějž by ta povinnost platila až na nově založené akciovky, na ty stávající ne.

Pan Suchánek narazil už ve vlastním klubu ODS. Nakonec se projednání zákona odložilo, až se vrátí z hor ministr, který má ten zákon za vládu na starost.

Poslanci Suchánkovi pokus, jak ochránit lidi, kteří chtějí získávat zakázky a nebýt u toho vidět, s největší pravděpodobností nevyjde, i když za ním nepochybně stojí stejně mocná lobby jako v případě, kdy se mu podařilo v minulosti na poslední chvíli pozměňovacím návrhem ochránit představitele polostátních akciovek od povinnosti zveřejňovat své odměny.

Malý průzkum v ODS mluví o „zlepšující se atmosféře“, která už dnes něco takového udělat nedovoluje, a taky o tom, že „lidi by nás za tohle už sežrali“.

A do třetice ze stejného soudku: poslanec zvolený za ODS Tomáš Úlehla vzal vážně přání solární lobby, která mu sepsala návrh, jak by provozovatelé a vlastníci solárních elektráren (mnohdy skrytí za anonymními akciemi, takže dnes nevíme, kdo to je) nemuseli platit za ekologickou likvidaci solárních panelů, které doslouží, na starosti by mnohamilionové náklady v důsledku měly obce a města, tedy občané. A udělal z toho pozměňovací návrh. Neprošlo to, v rozporu se zkušeností z dřívějších období, kdy energetickým lobbistům procházelo kdeco. Malý průzkum ve sněmovně: Doby, kdy my jsme očividně a bez skrupulí podpořili někomu „jeho“ lobby a on pak na oplátku nám „naši“ lobby, jsou prostě pryč, změnila se atmosféra.

Zpátky na zastávky a do hospod. O solárním návrhu a anonymních akciích se tu neví. Nic překvapivého, lidé mají jiné starosti a všimli by si toho všeho asi až tehdy, kdy by třeba museli tu recyklaci panelů platit. Takže dobře, že o tom nic nevědí. Zvláštnější je, že se tu moc neví ani o tom, že lobbista Janoušek nakonec čelí obvinění, že se tu paní na silnici pokusil zavraždit - bude soud. A že je vlastně dobře, když policie chytla Davida Ratha s miliony v krabici, protože třeba do krabic Stanislava Grosse nebo Aleše Řebíčka se dřív nikdo nepodíval. A že už politici, zdá se, víc věří státu, který spravují, a zmenšila se jejich „imunitní“ paranoia z vykonstruovaných obvinění.

Takže k té skepsi: v některých věcech prokazatelně hůř už bylo a mezi těmi znepokojujícími existují i nějaké dobré zprávy, i když se o nich moc neví. Teď zbývá pozorovat, jak vážné je to s tou atmosférou, co občas brání vzniku zpráv špatných, zda bude časem přesvědčivější i pro cestující na zastávkách.