Český politický chlapark

Symbolicky celou situaci vystihuje druhé kolo kampaně ČSSD, které startuje příští týden: na billboardy přibude k předsedovi Bohuslavu Sobotkovi v každém kraji tamní lídr a „nejvýše postavená žena“ z kandidátky. Autorka sloupku se totiž nemůže zbavit dojmu, že dámy, které jejich strana vylepí na plakáty, aniž mají ve většině případů reálnou šanci na zvolení, budou posloužit zejména jako maskoti. Jako vzkaz voličům a občanům, že socialisté nejsou takový čistě pánský klub, jak by se mohlo zdát při pohledu na lídry kandidátek (jedna žena ze čtrnácti) či stínovou vládu (dvě ženy z osmnácti hlav).

Podobně to vypadá u ODS. Strana má sice poprvé v historii kandidátku na „premiérku pro rozbouřenou dobu“ - ale tento průlom zjevně souvisí zejména s faktem, že ODS se potácí na hranici jednociferných preferencí a Miroslava Němcová má svým kreditem zachránit, co se dá. Takže také tak trochu maskot ze „skleněného útesu“.

Tento termín zavedený před deseti lety britskými akademiky odkazuje na daty doložený zvyk firem jmenovat v časech krize do klíčových pozic více žen a pak je zase v lepších časech vystřídat. A známe také případy z politiky – i genderový ráj jako Island si zvolil první premiérku až na pokraji ekonomického kolapsu, ale dnes mají znovu premiéra.

Ani u dalších stran se před nadcházejícími volbami nic výrazně nemění, naopak. Sdružení Fórum 50%, které dlouhodobě prosazuje větší zastoupení žen v řídících pozicích, spočítalo, že s výjimkou zmíněné ODS a zelených má sedm stran s reálnou šancí na vstup do sněmovny buď stejný, nebo ještě nižší zastoupení političek na kandidátkách než v roce 2010.

A v celkových číslech tu máme další nový rekord – od minulých voleb se mužská dominance na kandidátních listinách opět posílila, už potřetí v řadě. Vůbec nejslaběji bude ženský element zastoupený u TOP09, což zní o to víc absurdně, když si uvědomíme, že topka staví na spolupráci se Starosty a nezávislými - a právě na nejnižších politických příčkách se to starostkami jen hemží.

Čímž se dostáváme k důvodům toho, proč se v Česku ve vrcholné politice angažuje méně žen než v řadě evropských států, ale i v mnoha zemích Latinské Ameriky nebo Afriky. Obvyklé argumenty partají znějí, že Češky nemají o politiku zájem. Jenže kdyby skutečně neměly zájem o výkon politiky, našli bychom jich tolik v samosprávě? Tedy tam, kde má politika podobu úmorné práce, zápasu s omezenými financemi a přímého dohledu od voličů, čili je v jistém směru je náročnější než politika vrcholová?

Skutečné důvody leží jinde. Kupříkladu šéf Starostů a nezávislých Petr Gazík v MF Dnes řekl, že sice pro zlínskou kandidátku TOP09 a Starostů oslovili řadu tamních starostek, ale v několika případech do namlouvacího procesu vstoupili jejich manželé. „Říkali, že si to nepřejí, že nechtějí, aby jejich manželky odešly do Prahy. Respektoval jsem to,“ vysvětloval Gazdík.

Skutečnou příčinou malého počtu žen v české politice je tak přetrvávající společenské přesvědčení, že ženy se nemají realizovat v časově náročné a vyčerpávající politice, ale zejména v péči o děti, manžela a domácnost. Což je mimochodem stejný důvod, jímž lze vysvětlit, proč rodiče mají problém sehnat pro děti místo ve školce a zajistit si flexibilnější podmínky v práci.