Na dveře klepe 17. listopad a s ním výročí pádu komunistického režimu a obnovené svobody. Patřím ke generaci, která se do této svobody už narodila. Nezažila stav před ní ani si ji před 31 lety na Národní a na Letné nevybojovala. Zkrátka přišla k hotovému a to jediné, co zná, jsou příběhy rodičů a starších známých. Co je to tedy svoboda? Na podobně velkohubé otázky se často nedá odpovědět jinak než právě příběhem. A od minulého roku mám i já svůj listopadový příběh.
Přibíhal jsem k Národní od Václaváku, akorát když padala tma. Na krku se mi houpaly dva fotoaparáty. Jeden digitální a druhý oldskůlový analog. Vždycky jsem nepotěšeně zasykl, když o sebe omylem při klusu cvakly. Celé dopoledne jsem strávil na Národní třídě a fotil mohutné oslavy třicátého výročí sametové revoluce. Slunce neprosvítilo mraky pod sebou, takže od Vltavy foukal chladný vítr, ale atmosféra byla vřelá. Po pár hodinách navíc vítr a chlad začaly vadit ještě míň, protože se Národní zcela zaplnila lidmi a teplo všech těch těl ohřívalo okolí snad víc než bylo nutné.
Vešel jsem do kavárny na Nové scéně, odkud se nabízí krásný pohled z výšky na celou třídu. Bohužel jsem ten nápad neměl sám. Po notné chvíli čekání se konečně jedno místo uvolnilo a já se vtiskl mezi dva jiné fotografy s objektivy nalepenými na sklo. Také jsem plácl svůj foťák na sklo a začal cvakat spouští. V ten moment mi ale zabrněla kapsa. „Jsme v hospodě, doraž, vole!“ psal mi kamarád. Výhodného místa se mi nechtělo vzdávat, zvlášť když k večeru mělo na protější budově začít audiovizuální promítání od Paměti národa. Po chvíli mi to ale bylo líto, tak jsem se sebral a vyrazil na jedno rychlý. Jen co jsem se otočil, hned se na mé místo přilípl další horlivec s foťákem. „Neva, snad tady k večeru na ten mapping Paměti národa bude lidí míň,“ pokrčil jsem rameny.
V hospodě jsem se ale zakecal, a teď jsem se řítil přes Jungmannovo náměstí, abych ten mapping aspoň stihl. Vyhlídky na dobré místo jsem se už úplně vzdal. Pod sochou slavného obrozence jsem pozoroval, jak se ze všech směrů scházeli lidé a cpali se do Národní jako do příliš malého trychtýře. „Nějak se přece procpu, ty fotky potřebuju,“ odhodlal jsem se a vrhl jsem se mezi ostatní. Neušel jsem ani několik metrů a cestu mi zastoupila řada rozkročených policistů. „Tak a už je to tady zase“, proběhlo mi hlavou. „Stejně jako před třiceti lety lidi prostě Národní neprojdou.“
Nechtěl jsem se ale nechat zastrašit a sebevědomě jsem se pokusil policejní „kordón“ prorazit. V mžiku mě zastavila napřažená dlaň v černé rukavici. Už už jsem chtěl vykřikovat, že „mám holé ruce“ a další hesla 17. listopadu, když jsem si všiml, že to právě ten policista má holou ruku. Žádný obušek, žádná mlátička. Jen mě slušně pozdravil.
„Dobrý večer, pane. Národní je teďka plná, je tam moc lidí a celá ulice se ucpala,“ vysvětloval mi. „Doporučuju jít nějakou jinou, vedlejší, ulicí.“
Podíval jsem se na něj zpoza nedůvěřivě staženého obočí. Policista se vstřícně usmál. „Samozřejmě můžete jít i tudy,“ řekl a ustoupil ze své defenzivní rozkročené pozice, čímž mi uvolnil cestu na Národní.
Fascinující zážitek. Před třiceti lety by mi asi těžko příslušník pohotovostního pluku VB dal na vybranou a uhnul, abych se sám svobodně rozhodl. Ne, tehdy ucpala Národní Veřejná bezpečnost sama, aby poklidné demonstranty mohla surově zmlátit. Těch třicet let nebylo zbytečných. Opravdu se naše společnost posunula směrem ke svobodě. Naplnil mě pocit autentického vděku ke všem, díky kterým moje setkání s policií 17. listopadu na Národní třídě mohlo vypadat diametrálně jinak než to jejich.
A jak jsem se nakonec rozhodl, ptáte se? Cítil jsem značnou chuť požít své svobody, projít volně kordónem a vrhnout se do kolektivního objetí namačkané svobodné společnosti. Taky jsem to hned udělal. Pak jsem ale musel dát policistovi za pravdu a zařídit se podle jeho rady. Dokonce jsem v Bartolomějské neměl ani potřebu si v duchu před služebnou odplivnout. Strašné místo rázem nabylo nového pozitivního obsahu. A mapping jsem díky tomu přece jen stihl!
Autor je studentem historie.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
