Informační servis

Soudkyně Monika Křikavová povolila přehrát odposlechy v kauze vyzrazení utajované informace Bezpečnostní a informační služby. Podle státního zástupce jde o klíčový důkaz, kterým chce usvědčit z trestného činu Ivo Rittiga, jeho právníka Davida Michala a bývalou šéfkou kabinetu premiéra Nečase Janu Nečasovou. Ta v roce 2012 měla prozradit Rittigovi, že se na stůl premiéra a jejího milence Nečase dostat zpráva BIS, týkající se Rittigova vlivu na státní úřady a instituce. Právníku Michalovi pak měla na následné schůzce obsah zprávy vyzradit. A Rittig , vybaven těmito informacemi, měl svůj vliv zakrýt.

Všichni tři vinu odmítají. O tom, zda nahrávky mohou posloužit jako důkaz, se vedl dva roky spor, vznikly totiž při prověřování jiných trestních činů (šlo o podezření z korupce státního zástupce Libora Grygárka). Soudkyně Křikavová nakonec rozhodla, že je to problém pouze formálně, ale z hlediska logiky je možné tyto odposlechy použít. Tuzemská soudní praxe to navíc povoluje dlouhodobě. Nečasové hrozí osm let, oběma mužům tři roky vězení.

Senátoři vrátili poslancům předlohu nominačního zákona do orgánů státních firem, který má bránit praxi politických trafik. Podle senátorů by zákon příliš omezoval výběr lidí, kteří se na místa ve státních podnicích mohou hlásit. Jeho ustanovení o střetu zájmů totiž vyřazovala například i manažerky a manažery konkurenčních soukromých firem. Zákon proto putuje zpět k poslancům.

Senátoři naopak schválili novelu umožňující snazší přechod mezi mobilnímu operátory a odsouhlasili změnu tuzemského zákona o státním zastupitelství, která souvisí se vznikem úřadu evropského žalobce. Sněmovně také navrhli novou zástupkyni ombudsmanky - a to Moniku Šimůnkovou, bývalou vládní zmocněnkyni pro lidská práva.

Státní zástupce Michal Muravský zadal Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, aby se zabýval novými zjištěními v případu smrti Jana Masaryka z roku 1948. Oním novým zjištěním je nahrávka výpovědi policisty Vilibalda Hofmanna, který byl u ministrova těla jako první a podle kterého někdo s tělem manipuloval - mimo jiné třeba kvůli pořízení fotografie.

Nahrávka pochází z roku 1968. Jan Masaryk zemřel v březnu 1948 po komunistickém puči. Co se přesně tehdy odehrálo, je dodnes nejasné. Podle jedné teorie šlo o sebevraždu, podle druhé o vynucenou sebevraždu, nebo byl Masaryk z okna přímo vyhozen či vystrčen. S tím, že šlo o vraždu, ale že není šance vypátrat pachatele, byl také případ v roce 2003 naposledy uzavřen.

Předseda libanonské vlády Saad Harírí rezignoval - reagoval tak na dva týdny trvající protesty proti úsporným opatřením jeho vlády a proti korupci. Prezident Michel Aoun jej zároveň požádal, aby vedl přechodnou vládu technokratů, k čemuž je podle svých slov Harírí připraven. Premiér odstoupil poté, co přívrženci šíitských skupin Hizballáh a Amal napadli tábor protestujících se slovy, že „vyzkoušel vše, ale už mu nezbývají žádné možnosti a nezbývá než léčba šokem“.

Protestující sice přistoupili na požadavek armády, aby přestali blokovat důležité silnice, ale jsou připraveni s blokádou zase začít, pokud nebudou splněny jejich požadavky (především vláda nových tváří nespojených s korupčními aférami). To však bude složité. Politické posty jsou v Libanonu obsazované podle složitého klíče, který je výsledkem občanské války v letech 1975–1990. Libanonským premiérem je tak vždy sunnitský muslim.

Automobilky PSA Group, tedy francouzský majitel Peugeotu, a americko-italský Fiat Chrysler uvažují o spojení. Vznikla by tak jedna z největších automobilek světa, pravděpodobně čtvrtá největší po Volkswagenu, Toyotě a Renault-Nissanu. Jednání jsou ale zatím v počátcích. Fiat Chrysler se o podobnou fúzi pokoušel nedávno s Renaultem.

Plány však v červnu uťala francouzská vláda, která místo toho nařídila Renaultu urovnat své spory s japonským partnerem. Fiat Chrysler tehdy obratem ohlásil, že bude hledat jiného partnera, a jednání s PSA Group je toho výsledkem. Touha po spojování plyne z budoucích investic, které automobilky čekají a jež souvisejí s vývojem elektrických baterií, snižování emisí a rozvojem samoříditelných technologií.

Streamovací služba Netflix zkouší pro své zákazníky novou funkci: shlédnutí filmu v pomalejším, nebo naopak rychlejším tempu; zdá-li se vám snímek poněkud zdlouhavý, můžete jej na chvíli třeba o padesát procent urychlit. Zatím by se funkce týkala jen těch, kdo sledují filmy na mobilním telefonu. Podle některých filmařů je to však “urážlivé a směšné” - a je to jen další krok k likvidaci filmu jako umění.

Netflix se brání tím, že jde zatím jen o test, ale že i kdyby měli tvůrci filmů sebevětší výhrady, hlavní slovo má vždycky zákazník. A ten zrychlovací tlačítko obecně chce. Není to ostatně žádná velká inovace: možnost nabízely už některé DVD přehrávače a funkce zrychlit je dnes v řadě aplikací.