Ženy pro změny

Takřka absolutní nepřítomnost žen v politice se stala českým folklórem. Březnový výzkum veřejného mínění, který vypracoval institut CVVM pro občanské sdružení Fórum 50 %, sice přinesl zajímavé údaje: čtyři pětiny Češek a tři pětiny Čechů se domnívají, že na domácí politické scéně je málo žen, ale letošní krajské kandidátky zjevně vůbec neovlivnil.

Pořád dokola slyšíme, že ženám se do vysoké politiky nechce, protože by se musely odtrhnout od rodiny a že na pohlaví přece nezáleží, důležité je, aby dotyčný/dotyčná byli politicky schopní. Důvody ale mohou být i jiné. Muži o ženy v politice nestojí – byly by jen další konkurencí. Političky - výjimky, které už na postech jsou, o výrazné narovnání českých poměrů neusilují – jednoduše jsou rády za to, kde jsou. A také, jak trefně pro Hospodářské noviny poznamenal politolog Jan Kubáček:„Panuje zde představa, že takové ženy (ty, které se chtějí stát političkami - pozn. red.) rády vyhledávají mediální pozornost a mužské prostředí. A také, že za své postavení do značné míry vděčí mužům.“ Viděno touto optikou, není vlastně divu, že v žebříčku Meziparlamentní unie je Česko se svým minimem žen v politice na 73. místě ze 189 zemí.

A právě proto jsou volební listiny Zlínského kraje, kde kandiduje nejvíce žen v Česku, příjemným překvapením pozdního léta. Podnět pro větší počet žen v letošních volbách zde dali dva mužové: Josef Zícha, starosta Vysokého Pole a Petr Gazdík, starosta Suché Lozi z hnutí Nezávislí starostové pro kraj, kteří jsou známí svým bojem o změnu přerozdělování daní pro obce a také místními referendy o olympiádě v Praze. Oba starostové oslovili sto dvacet starostek a místostarostek ve Zlínském kraji, zda by nechtěli kandidovat a ty – Česko, div se - souhlasily. Na zlínské kandidátce se tedy muži rovnoměrně střídají se ženami, čímž se (bohužel) stala českým unikátem. A i když se dá namítnout, že jedna vlaštovka jaro nedělá a že parlamentní strany stejnou cestou nešly, přesto díky bohu za ni.