Zásadní role ušmudlaných práskačů

Pop hvězda Václav Neckářbyl prý donašečem StB. A jak víme, také Tošovský, polistopadoví ministři Sacher a Vacek, šéf Klausova Hradu a další. Nemine snad týden, aby se neobjevilo jméno nějakého udavače alespoň s trochu známou tváří. Za pár dnů jsou jména zapomenuta a nahrazují je nová. Ale jaký to má význam? O co nás obohatilo poznání, že Neckář se devět let scházel s důstojníkem StB?

V odhalování, jak fungoval totalitní stát, jak nás dokázal držet pod krkem, lámat nám vazy, dělat z nás nemorální „připosrance“, nám informace o důvěrníku Neckářovi moc nepomohly.

Nic proti zveřejňování spisů, jmen udavačů a hlavně estébáků, zaslouží si, aby se o nich dnes vědělo. Jenže chybí odpověď na mučivou otázku – co jejich udávání způsobilo, komu ublížilo, jak velkým pilířem komunistické moci byla slova špitaná do uší estébáků na tajných schůzkách? A vůbec, zapisovali estébáci udavačská slova přesně? Nezkreslovali skutečnost?

Na druhou otázku můžeme odpovědět ihned. Nezkreslovali. Sami estébáci byli taky „připosraní“ ze svých šéfů. Nikdy by si nedovolili něco si vymyslet – kontrola jejich práce byla opravdu mimořádná. Nevěřte jim, když dnes říkají, že si tehdy vymýšleli. Respektive vymýšleli – různé hnusárny o odpůrcích režimu na pokyn komunistické moci, ale nikdy by nelhali o slovech a zprávách donašečů.

Odpověď na první otázku dodnes nemáme. Tušíme, že příhody, které udavači sdělovali svým estébákům, pomáhaly udržovat společnost ve strachu. Jak dnes ukazují spisy, estébáci o nás zas tak moc nevěděli, ale pomocí informací od udavačů dokázali umně vyvolat dojem, že vědí skoro všechno. A to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme se báli.

Samozřejmě, byli i udavači, kteří dostali lidi do kriminálu, někdy přímo, jindy nepřímo. To už bylo opravdu odporné. Ale celou tu dobu sedmdesátých a osmdesátých let (nově zveřejňovaní práskači patří do této doby) přibližují hlavně zbabělci, kteří nedokázali říct estébákům ne. Pak se snažili před nimi vykrucovat a práskali bezvýznamné drobnosti, ze kterých ale estébáci dokázali udělat velké věci. Rozklíčovat ušmudlané, zbabělé přežívání udavačů-neudavačů je pro pochopení té doby zásadním úkolem. Úkolem ale určitě není vyvolávat kolem slavných práskačů současné ušmudlané, nic neříkající aféry.