Slovanský nápoj

„Kde domov můj? Tam kde pivovárky strmí!“ To napsal Jan Neruda. Také dnešní pivaři zahájili něco jako národní pivní obrození.

„Jak sladce zní to slovíčko: Ty pivénko! Ty pivíčko!“, verše vlasteneckého básníka Františka Jaromíra Rubeše připomínají, že čeští obrozenci, hlavně nejstarší generace, se scházeli u piva a vzývali ho jako slovanský nápoj. Mezi dnešní pivaře se bojovná národnostní rétorika znovu vrací. Tentokrát nejde o právo na vlastní jazyk, ale o právo na vlastní pivo. Jejich výlevy jsou někdy trochu naivní, asi jako obrozenecké veršíky. Ale bojovat je za co: za spotřebitelské právo na kvalitu přiměřenou vynaloženým penězům, což je v koncentrující se globální ekonomice téma skoro stejně podstatné jako byla před sto padesáti lety čeština.

Nejprve důvod té dnešní bojovnosti: z tuzemského trhu mizí jedna pivovarnická společnost za druhou, osmdesát procent ho zaujímají tři nadnárodní giganti, firmy SAB Miller, Inbev a Heineken. Vede to ke snižování rozmanitosti i konkurence na trhu (více o tom v příštím Respektu v rubrice Trendy).

Čeští pivaři o tom na webu vedou čilou komunikaci. V devadesáti procentech případů je rovnou jasné, na čí straně stojí: pivo z velkých pivovarů nazývají „europivem“, někde „impotentním europivem“ popřípadně „afropivem“; podle sídla společnosti SAB Miller v Jihoafrické republice. Dominantní výčepní desítku Gambrinus nazývají sifon G 10 (pivní sodovka G 10) a všudypřítomnou plzeňskou dvanáctku titulují Velký bratr. Situace je pak nazývaná „globalizovaný úpadek“ a pivaři se navzájem nabádají ke konzumaci piv z českých pivovarů, míněno menších a regionálních, která jsou obecně považována za lepší.

Potud jde pouze o stížnosti u piva. Mohl by to však být první krok k tomu, co se z pivních stížností vyvinulo ve Velké Británii. Tam existuje silné spotřebitelské sdružení Camra, což je zkratka Campaign for real Ale, Pubs and Drinkers´ rights. (Kampaň za pravé pivo, hospody a práva pivařů). Toto sdružení rovněž, stejně jako čeští obrozující se pivaři, považuje pivo za „součást národního dědictví“ a hospody za „místa komunitního života“. Dalo si za cíl zachraňovat „skutečné hospody“ a tradiční pivovary po Anglii mimo jiné tím, že za peníze svých členů nakupuje jejich akcie a jako akcionář se pak snaží zabránit zavření nebo převzetí podniků. Vydává průvodce po hospodách s „pravým pivem“ a celkově pivařskou obec kultivuje.

Celé to národní pivní pozdvižení může vést i v Česku ke zlepšení tuzemské „pivní kultury“. Pokud nezůstane jen u národoveckých slovesných výlevů. Jeden z nich pochází z blogu mladistvé holé lebky: „Skinhead má rád pivo. Pivo je náš národní nápoj, je to součást naší historie i nás samotných, každý Čech by měl mít pivo rád.“