Šlápni na to, nikdo se nedívá

Start čínské olympiády samozřejmě trumfne hodně. Mezi pokorné připomínky, co všechno teď uniká mezi prsty, by se určitě vešla i zpráva, že v Hradci Králové před pár dny neslavně vyhořel jeden napínavý komunální experiment.

Tamní radnice se před časem rozhodla jít na vlastní pěst do boje s řidiči, kteří městem navzdory dohledu policie uhánějí rychleji než padesátkou nebo projíždějí křižovatky na červenou. Hradecký magistrát se chystal nasadit na neposlušné šoféry 70 soukromých radarů a jejich provozovatele platit z vybraných pokut. Logika byla jednoduchá: Česko je zemí, kde na silnicích umírá víc lidí, než je ve většině Evropy normální. A ti z nás, kteří porušují pravidla ve městech, patří k mimořádně otravným a nebezpečným hráčům. Na hrubý pytel hrubá záplata: místo policie, která si pořád na něco stěžuje, dostane špiclování řidičů jako zakázku běžná firma. Byznys by to byl přitažlivý: město odhadlo, že na pokutách vybere během čtyř let víc než miliardu korun a 700 milionů by dostali provozovatelé kamerového systému a výběrčí pokut. Bylo to zároveň i sporné, protože řidiči si začali stěžovat na to, že soukromníci nemají právo je filmovat, natož od nich vybírat pokuty.

A tady se to také zadrhlo. Jeden z řidičů, jemuž v Hradci v rámci mapování terénu naměřili sedmdesátku a napařili za tu rychlost pokutu, zalistoval paragrafy a otočil se na tom, že rychlost může měřit jen policie. Pak se přidal další a místní soudy se s jejich pohledem na věc plně ztotožnily.

Hradecký magistrát teď prohlásil, že tuto verzi respektuje, přerušuje výběrové řízení na provozovatele radarů a svou silnou munici stahuje z boje.

Technicky vzato je dost těžké se nad tím pohoršovat: stížnost řidičů potvrdil Nejvyšší správní soud a hradečtí jsou povinni se jeho nálezem řídit. Navíc není pochyb o tom, že čím dál rozšířenější kamery s sebou nesou rizika nepříměřených zásahů do soukromí. A dvakrát přitažlivá není ani „privatizace pokut“.

Přesto je v tomto případě škoda, že radní nebyli trochu anarchističtí. Ne že by to někde nebylo ještě horší, ale rychlost, s níž se piloti aut beztrestně pohybují po centrech českých měst, je jedním z hlavních důvodů, proč se v nich často tak špatně žije. Tím spíš, že v České republice dosud nikoho moc neberou zvyky severní a západní Evropy, podle nichž je žádoucí co nejvíc ulic spoutat povinnou třicítkou, která významně snižuje stres, způsobený hlukem a každodenním rizikem fatální kolize. Právě proto by bylo pro všechny užitečné riskovat právní čistotu a vystavit rychlé řidiče – byť problematickému – tlaku. Přistižení šoféři by se samozřejmě bránili. A právě na této cestě by mohli jednou narazit na soudce, který by se nad tím vším pořádně zamyslel. A zatřásl nespravedlivým – a smyslu zákonů odporujícím - předpokladem, že formální dokonalost je automaticky důležitější něž obrana před podivíny, kteří se obalí tunou železa a ohrožují ty, kdo se pokoušejí pohybovat po městech tiše a opatrně. Stejně se to jednou stane.