Nejnovější přestřelka mezi
Janou Hybáškovou
a
Václavem Klausem
a jeho lidmi o „eurofanaticích“ věrně ilustruje způsob, jakým se v Česku vedou debaty o Evropě. A jak prezident promíjí sobě, co nesnese u jiných.
O co jde – hradní tajemník Ladislav Jakl si ve věstníku prezidentovi nejbližšího think-tanku CEP postěžoval, že se šéf ODS Mirek Topolánek tak zaprodal EU, že ho pochválila i europoslankyně Jana Hybášková – známá to prý „eurofanatička“. Podle Jakla by se prý po takovém komplimentu měl „čestný chlap okamžitě zastřelit“. Hybášková se ohradila a žádala omluvu. Klaus samozřejmě svého blízkého spolupracovníka neshodil, a političce místo omluvy zlomyslně vzkázal, že není proč se omlouvat, vždyť to byl takový „jen velmi milý a v podstatě přátelský výrok“. „Být dotčen tímto výrokem je směšné,“ píše europoslankyni Klaus. „Navíc v situaci, kdy se právě tomuto hodnocení Vaše různé výroky velmi blíží.“
To je typické - česká hlava státu je někdo, koho – když sáhnete po biblickém příměru - hodně trápí tříska v cizích očích, ale sám na hlavě nosí celý vagon kulatiny. Pojďme si na jednom příkladě připomenout, jak se chová v podobných situacích sám prezident. Když si německý zelený Daniel Cohn-Bendit loni v prosinci při návštěvě zástupců Evropského parlamentu na Hradě úplně nevinně zaprovokoval, zabodnul do stolu eurovlaječku a kladl otázky související s českým předsednictvím a Lisabonskou smlouvou, prezidenta a jeho fanklub málem rozvezli po pražských nemocnicích, jak jim bylo nevolno z té „drzosti“. Nic takového si prý k hlavě českého státu nikdo „nedovolil celá desetiletí“, jak rozrušeně sděloval tisku hradní kancléř. Europoslanec, který mezitím získal v kruzích blízkých prezidentovi přezdívku „bandita“, si dovolil opravdu hodně. Polemizoval s prezidentem a hlavně - nutil ho, aby své postoje vysvětloval. Což - jak známo - Václav Klaus velmi nerad, zvlášť před publikem, které se nedá opít rohlíkem.
Právě Klaus a jeho blízcí, kteří neustále melou o nemožnosti otevřené debaty v EU, jí sami v civilizované a věcné podobě nejsou schopni. Začnete s nimi polemizovat a hned jste „eurohujer“, „eurosvazák“ (tak před časem poctil europoslanec Jan Zahradil mimochodem i osazenstvo Respektu), „militantní bruselofil“, případně „pravdoláskovec“. Autorka glosy vedla nedávno trochu sureálnou debatu se senátorem Jaroslavem Kuberou. Sureálnou proto, že byla řeč hlavně o tom, „kdo platí výlety manželek ministrů zahraničí na Hlubokou“ či o tom, že podpis premiéra pod Lisabonskou smlouvou neplatí, „protože nevěděl, co podepisuje“. Rétorický ping pong skončil v momentě, kdy se senátor – zřejmě když mu vyschl pramen argumentů – autorky podezíravě zeptal, jestli není náhodou nějaká „eurofilka“.
Takže až se příště Klaus ohradí proti tomu, že ho někdo podezírá, že je víc než jen oddaným fanouškem putinovského Ruska a spřádá plány na rozvrat Evropské unie, máme inspiraci pro odpověď: Nebuďte směšný, vždyť je to v podstatě milý a přátelský výrok.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
