Divoké hvězdy

Střelba v Pražské restauraci, nový a větší kráter v podkutané Stromovce, zemětřesení v Západních Čechách, smrt Rakušáka Heidera na silnici, rekordní propad burzy a husté mlhy … to je stručná bilance uplynulých dnů. Slušelo by se zkonzultovat zkušeného astrologa: nezpůsobila tuhle paseku ve střední Evropě nějaká divoká konstelace hvězd?

Živo bylo i na poli literatury. 18. ročník knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě se ale obešel bez skandálu. Všeho na něm bylo – jak konstatovala regionální odnož Práva – více než minule. Více vystavovatelů (170), více návštěvníků (12 000), více doprovodných programů, více oceněných knih a více soutěžících. Tentokrát po úspěchu z minulých let, kdy se utkali s nedokončenými povídkami Viewegha a Klímy, dopisovali zájemci Obermannovou. A kulturní dům praskal ve švech.

O „literární“ zábavu měli postaráno v Německu: během slavnostního předávání výročních cen televize ZDF (obdoba našich TýTý) se vzbouřil osmaosmdesátiletý literární kritik Marcel Reich-Ranicki, přezdívaný „papež literatury.“ Na muže, který měl být ten večer oceněn za celoživotní dílo, byla dávka televizní kratochvíle naživo příliš velkým soustem: publiku vyčinil za upadlou zábavu, které musel být svědkem a cenu odmítl s tím, že není ze stejného těsta jako ostatní vyznamenaní. Zemětřesení se ale nekonalo, naopak. Sál odměnil zdrcující kritiku potleskem, ředitel televize prohlásil, že výstup Reicha-Ranického byl „hvězdnou hodinou“ jeho televize a hned začal údajně plánovat diskusní pořad, ve kterém by starý kritik rozebíral kvalitu televizní nabídky.

Marcel Reich-Ranicki jednou v rozhovoru prohlásil, že jako každý kritik chtěl vždy vychovávat. „Nikoli snad spisovatele – protože spisovatele, který se nechá vychovávat, se vychovávat nevyplatí.“ Ale publikum, čtenáře. O postoj vychovatele se pokusil i při předávání cen, ale tentokrát, zdá se, spíše pohořel. Mediální mašinérie zafungovala s pružností sobě vlastní a vzpurného estéta pozřela jako kráter ve Stromovce, dřív, než bys řekl ZDF.