Babišův kabinet schválil ve středu balík odškodňovacích opatření složený ze dvou částí. Za prvé firmy, kterým kvůli druhé erupci koronaviru nyní stát zakazuje fungovat, dostanou příspěvek na úhradu mezd a nájmů. Za druhé jim stát odloží zbytek letošních daňových povinností na příští rok.
Principiálně jde o fér přístup. Provozy, které byly pro šíření epidemie vyhodnoceny jako rizikové, dostaly úřední zákaz fungovat. Kdyby se tak nestalo, koronavirus by se vymkl kontrole ještě víc než nyní, což si lze už stěží představit a nelze to riskovat. Předpokládejme, že výběr rizikových provozů byl z hlediska epidemiologických faktorů správný. Přesvědčivá data na to sice neexistují, ale česká opatření v zásadě kopírují to, co se dělá i jinde ve světě - ať jde o zavření restaurací nebo zákaz kulturních a sportovních akcí. Tyto zákazy jsou v zájmu společné věci, je tedy spravedlivé se na vzniklé škody společně složit.
Oproti jaru je přitom vidět, že pomoc je menší. To může vypadat krutě, ale dá se to pochopit. Místo tisíců miliard (které nikdy nebyly vyplaceny) se slibují už jen jednotky a členové vlády sami spořivost akcentují. „Naprosto to nelze srovnávat s jarem,“ zdůrazňuje i vicepremiér Karel Havlíček, který má tvorbu kompenzací na starosti a celkový účet slibuje vměstnat do deseti miliard korun. Šetření dává smysl. Nejen proto, že ve státní kase je letos větší díra než kdy v historii, ale také proto, že jsme zkrátka v jiné situaci než na jaře.
Už nejde o první šok, kdy šlo pracovat s předpokladem, že dočasně zamrazíme část dění, oběti tohoto zamražení odškodníme a po skončení pauzy se pojede dál jako dřív. Koronavirus se vrací, stává se z něj trvalejší problém a čím déle to trvá, tím hůř se pomáhá. Z dočasného zubu dolů a nahoru se stává dlouhodobější krize, na kterou bude nutné se adaptovat. Což už leckdo dělá, třeba v oborech, kde se ukazuje, že zájem o ně se jen tak nevrátí nebo bude potřeba fungovat jinak.
Třetí pozitivum vládního odškodňování lze vidět v tom, že oproti jaru je znát jisté poučení a díky tomu i menší chaos. Po odkladu daňových plateb volali ekonomové už od jara, protože jde o nejjednodušší opatření, kdy peníze zůstanou těm, kdo je potřebují, a nemusejí se jim složitě posílat. Kompenzace mezd a nájmů poběží v rámci programů, kde už jsou prošlapané cestičky a podnikatelé si na ně zvykli.
Pokud jde o věcnou podstatu, povinně zavřené podniky dostanou na mzdy zaměstnanců stoprocentní státní dotaci, a to včetně odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Příspěvek budou dostávat po dobu omezení, a to i v případech, kdy mohou aspoň částečně dál fungovat – třeba když hospoda bude dál vařit a prodávat jídlo přes výdejové okénko. Pomoc se bude vyplácet podobným mechanismem, na jakém funguje existující program Antivirus.
Dále pak stát firmám pošle polovinu nákladů na nájemné za tři měsíce. Delší období je v tomto případě zvoleno z šalamounských důvodů, aby stát vyhověl unijním pravidlům ohledně zdravé míry státní podpory. Ta umožňují jen padesátiprocentní dotaci, což Česko obejde tím, že podpora potrvá déle. „Máme od Evropské komise notifikovaný program s podporou na padesát procent, proto jsme to dali na delší dobu tří měsíců. Bez problému se do toho všichni vejdou, zavřeno má být tři týdny,“ přibližuje Havlíček.
Daňový odklad se týká odvodů DPH, daně z příjmu a silniční daně po zbytek roku. Nárok ale mají jen firmy ze sektorů, které musely povinně omezit nebo úplně přerušit činnost z titulu nařízení vlády. Tak jako u nároku na kompenzace.
Kromě tří výše zmíněných pozitiv lze však vládě přinejmenším tři jiné věci vyčíst - a vzájemná bilance není dobrá. Za prvé, všechna narychlo tvořená opatření mohla být už dávno připravena, aby je vláda oznamovala souběžně s restrikcemi. Nebo ještě lépe i dřív – dopředu, jako součást dopředu daných scénářů, co se stane, pokud nákaza pokročí takovým či onakým způsobem.
Kdyby takové scénáře existovaly, podnikatelé by jasněji věděli, do jakého jdou rizika. Těžko by pak mohli pomoc nárokovat třeba pořadatelé běžeckých závodů, jedni z příjemců, o kterých se nyní mluví - vládní zmocněnec pro sport Milan Hnilička jim pomoc slibuje, pokud mají aspoň dvouletou tradici. Přitom i bez vládních scénářů je už měsíce jasné, že chystat takový podnik na letošní podzim je velmi nejisté.
Za druhé, leckdo bude těžko nynější skladbu pomoci vnímat jako spravedlivou. Ti přímo zasažení dostanou sto procent peněz, ale jiní, kteří jsou třeba jen v první řadě dodavatelů, už nic (s výjimkou potravinářů, kteří mají v Babišově vládě vždy zastání). Z výběru těch, kdo na podporu mohou dosáhnout, i z informací o mechanismu vzniku podpůrných opatření je navíc vidět, že peníze dostane hlavně ten, kdo o ně umí u politické reprezentace zabojovat. Spravedlnost při rozdělování tak kulhá i s ohledem na některé příjemce.
A za třetí – což je výtka, která přebije vše – je potřeba myslet na to, kdo škody zavinil. Jsme uprostřed pandemie, což je objektivně těžké období. Její průběh je ale nyní v Česku - jak známo - jeden z nejhorších na světě, což má přímou souvislost s mnohokrát zmiňovanými chybami téže vlády, která se nyní snaží svoje chyby napravovat kompenzacemi ze společné kasy. Letní přehmaty s rouškami, skluz v přípravách chytré karantény nebo naposledy zbytečné kličkování kvůli volbám vyjdou zemi velmi draho.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
