Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Fokus

V neziskovém sektoru se do něčeho nevyzkoušeného pustí jen ti odvážní

Rozhovor: Ceny Sozial Marie chtějí inspirovat řešení sociálních problémů napříč střední Evropou

Wanda Moser-Heindl na udělování cen Sozial Marie
Wanda Moser-Heindl na udělování cen Sozial Marie • Autor: www.annarauchenberger.com

Nadace Wandy Moser-Heindl oceňuje už jedenáct let projekty, které inovativně řeší sociální problémy. Na letošním předávání cen Sozial Marie mezi třemi stovkami přihlášených projektů uspělo i několik nápadů z Česka.

Většina nadací využívá udělení cen ke zlepšení podmínek v zemi, kde sídlí - nebo aby se v ní zviditelnily. Vy od začátku podporujete i projekty z Česka, Slovenska, Maďarka či Chorvatska. Proč?
Nejsme sami, řada nadací působí mezinárodně. Když jsme s manželem cenu Sozial Marie zakládali, chtěli jsme podpořit integraci nových členských zemí EU, nebo alespoň několika z nich. Manžel tehdy vzal kružítko a na mapě si vytyčil okruh 300 kilometrů se středem ve Vídni, a právě tam jsme zpočátku naši podporu cílili. Dnes už se mohou hlásit projekty z celých zemí, které jsme si vybrali, ne jen z části, která spadá do onoho okruhu. Problémy v Rakousku a sousedních zemích jsou si ostatně mnohdy podobné – to, co řešíme my s migranty, vyvstává podobně u vás v souvislosti s integrací Romů. Udělování Sozial Marie je tak jednou z cest, jak se napříč zeměmi inspirovat v jejich řešení.


Letos se přihlásilo 300 projektů, ocenění získaly dvě desítky. Co rozhodlo?
Nezajímají nás jen sociální projekty samy o sobě, ale zejména to, co je na nich novátorské. Zatímco v byznysu jsme si zvykli, že je normální občas experimentovat a úspěšné firmy na vývoj vyčleňují zvláštní prostředky, v neziskovém sektoru bývá rozpočet tak napjatý, že se do něčeho nevyzkoušeného pustí jen ti opravdu odvážní. A právě ty chceme podporovat. Přínos nespočívá jen v částce, kterou předáme, ale i ve faktu, že se danému projektu dostane zvýšené pozornosti. Například vítězi loňského ročníku, Probační a mediační službě a jejímu projektu Sociální konference, se po Sozial Marie podařilo dostat projekt z Vídně a Korutan i do ostatních spolkových zemí.

Liší se tematicky projekty přihlášené z jednotlivých zemí?
Z Česka bývají projekty velmi pestré, ze Slovenska a Maďarska dostáváme v převážné většině projekty týkající se integrace Romů – a z Chorvatska, sama bych ráda věděla proč, hlavně projekty z oblasti farmaření. V Rakousku jde zase často o projekty spojené s migranty. V jádru jsou si ale ty problémy podobné: jde o to položit si otázku, co lidé, kteří jsou na okraji společnosti, k integraci potřebují, co oni sami chtějí, a pak je zkusit do té inovace nějak zapojit.

Letos získal třetí cenu český projekt Změna je možná, čím vás zaujal?
Porotu šokovalo, že míra recidivy v Česku dosahuje až 70 procent. Pokud se této organizaci podařilo srazit číslo na necelých dvacet procent, jde o geniální nápad, z něhož se můžou ostatní poučit.

Říkáte, že problémy v Rakousku a sousedních zemích jsou si podobné. Co vy osobně tedy momentálně považujete za největší sociální výzvu Rakouska?
Velká diskuse se momentálně vede o tom, jak vyřešit, že selhala integrace sociálně znevýhodněných dětí, zejména právě dětí migrantů. Nedaří se úspěšně bojovat s tím, aby dokončily aspoň základní vzdělání. Doposud se tyto děti vzdělávaly v rámci běžných tříd; začalo se ale zkoušet zakládání speciálních tříd přidružených do státních škol, kam se koncentrují žáci, kteří tzv. nestíhají - a diskuse se vede i o tom, zda by se pro ně neměly založit speciální školy.

Takhle je to v Česku a moc dobré zkušenosti s jejich segregací nemáme. Podle Vás je to správná cesta?
Já osobně jsem vždy spíše pro integraci; rétorika, že brzdí „poctivé a čistě rakouské“ děti, mě irituje. Ale rozumím i té frustraci a snaze zkusit něco nového.

Vedete poradenskou firmu, vyučujete na Vídeňské akademii, řídíte nadaci… Dědictví vám umožnilo nadaci Unruhe zafinancovat na sto let dopředu, proč člověk v takovém postavení ještě vstává denně do práce?
Nadace a Sozial Marie jsou mým hobby. Je mi třiašedesát, takže pracuji méně, ale život bez práce si neumím představit. Poznávám nové lidi, udržuje mě to v čilosti; a především je úplně jiný pocit, když mi někdo tleská za to, že vylezu na pódium a rozdávám peníze - a když si objedná moje služby a zaplatí mi za ně. Ne kvůli těm penězům, ale proto, že vím, že stojí o to, co umím.

Které projekty si cenu Sozial Marie letos odnesly?

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte