Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Agenda

Okamuru a Bartoše si ponecháme doma

Jak vypadá horká část tuzemské kampaně do Evropského parlamentu

Jedno eurokandidátské • Autor: Milan Jaroš
Jedno eurokandidátské • Autor: Milan Jaroš

Česko zažívá závěrečnou, horkou fázi kampaně do Evropského parlamentu. Termín z volebního marketingu ovšem v tomto případě skrývá mírnou a nezamýšlenou ironii.

Sociální demokraté sice objíždějí zemi s velkým nasazením – jejich kandidáti mají naplánovaných pět nebo šest setkání s voliči denně. Občas osloví desítky lidí, ale občas taky patnáct shromážděných straníků. TOP 09 dělá kampaň po hospodách, kde si jejich kandidáti trochu nesměle povídají o politice s každým, kdo má zájem. Vrchní český euroskeptik Jan Zahradil strávil většinu minulého týdne na pietních akcích při příležitosti konce války a v přímém kontaktu s voliči mu v pátek zabránila nemoc. A Babišovo ANO začne až nyní.

Příznivci i odpůrci Evropské unie si přitom musí přiznat jednu věc: že Česko čekají za dva týdny velmi důležité volby. Zvolí dvacet jedna mužů a žen, kteří budou zemi zastupovat v europarlamentu. A ten ještě nikdy neměl tolik pravomocí jako dnes: poslanci vyberou nového šéfa Evropské komise, nejmocnějšího muže Unie, budou rozhodovat o drtivé většině evropských zákonů a budou muset v příštích letech přemýšlet, jak se postavit ke klíčovým problémům, které před EU stojí.

Jak zabránit dalšímu dluhovému a hospodářskému kolapsu nebo jak vytvořit energetickou unii, která by Unii lépe ochránila před nevypočitatelným Ruskem. I na jejich rozhodnutích v příštích pěti letech bude záležet, jestli Evropa zůstane víceméně volným svazkem suverénních států, nebo se vydá směrem k evropské federaci.

Tedy nic malého. Čechy navíc může hřát vědomí, že jsou z malé evropské země. Jejich volební lístek vhozený do urny tak váží mnohem víc než hlasy jejich spoluobčanů ze zemí jako Německo, Francie nebo Španělsko. O eurovolby se nicméně zajímá každý pátý Čech a volební účast nejspíš nepřekročí třicet procent. A dosavadní průběh předvolební agitace do tohoto obrazu zapadá.

Pamatujeme se ještě, která kampaň v českých polistopadových dějinách byla nejbouřlivější a budila asi největší vášně? Byl to přelom jara a léta 2009 strany lákaly voliče k - eurovolbám. Na Jiřího Paroubka na náměstích létaly desítky vajec a zemi zaplavila do té doby nevídaná negativní agitace. S letoškem - v mnoha ohledech díkybohu - nesrovnatelné. Ale také výmluvné.

Tématem tehdy zdaleka nebyla Evropa, nýbrž domácí politika (tři měsíce předtím opozice svrhla Topolánkovu vládu uprostřed evropského předsednictví) a testosteronový střet šéfů dvou dominantních stran. Přesto volební účast nakonec sotva přesáhla 28 procent. Poučení prvé: kdo chce v eurovolbách zaujmout, musí se vyhnout evropským tématům; ty jsou podle sociologických průzkum rozhodující pro necelou desetinu voličů. Poučení druhé: stejně to nepomůže.

Jiří Paroubek, 2009  • Autor: HN
Jiří Paroubek, 2009 • Autor: HN

Lekce to byla pro všechny zúčastněné trapná a pro politické strany i velmi drahá; ČSSD a ODS tehdy oficiálně utratily přes sto milionů korun, víc než letos všechny partaje dohromady. Pět let poté je proto pohled na panující český poklid vlastně příjemně uklidňující. Všechny parlamentní a relevantní politické strany inzerují rozdílné, ale rozumné a neextrémní evropské programy, které kultivovaně představují za zdvořilého a předvídatelného nezájmu publika. Bylo by skoro možné se vsadit, že volební účast bude 28 procent a několik desetin - jako už dvakrát předtím.

Ale nakonec to není k zahození. V nadcházejících volbách se v celkovém součtu očekává zdrcující, patnáctiprocentní úspěch k Unii nepřátelských a hlavně bez výjimky nenávistných stran. Podle všeho nastane doba, kdy budou v Evropském parlamentu hlasitě slyšet lidé z maďarského Jobbiku, řeckého Zlatého úsvitu nebo nizozemské Strany pro svobodu.

V Česku se takové překvapení nechystá. Češi coby vyhlášení euroskeptici do Bruselu podle všeho vyšlou sestavu k Unii více či méně kritických, ale vstřícných politiků. Politické milieu Tomia Okamury, Adama Bartoše nebo Jany Volfové si na rozdíl od mnoha ostatních ponechají doma. Vlastně jsme vzorová země.

Text o předvolební kampani najdete v novém Respektu pod titulkem Pojďme radši na kafe. Číslo 20/2014 vychází v pondělí 12. května, digitálně a v audioverzi je k dispozici již od neděle.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].