Finále modrého frajera

Je poslední úterý v listopadu a kostka kulturního domu Krakov na sídlišti v Praze 8 se plní asi dvěma stovkami lidí. Složení je poměrně pestré: jsou tady sotva dvacetiletí studenti, živnostníci, městský policista, poslanec, starosta, ředitel gymnázia, dělníci, devadesátiletá penzistka. Všechny je pojí průkazka ODS v kapse a také dnešní úkol – zvolit svého kandidáta na předsedu. K občerstvení musí stačit kafe z místního automatu. Všichni si usedají do řad sedadel sálu, zatímco na mírně vyvýšené pódium si sedá nenadálý host.

Teprve krátce před začátkem této schůze ohlásil svoji účast i muž, o němž se tu má dnes mluvit, předseda Mirek Topolánek. A protože jeho rival Pavel Bém se omluvil, o tónu jednání je rozhodnuto. Topolánek si sype popel na hlavu: bude se muset změnit, zlepšit chování, jinak vystupovat v médiích. Ale hlavně ODS se musí změnit: chce to prý více profesionality a umět prodat své úspěchy. Vzít si při tom příklad ze sociální demokracie a jejích jednoduchých hesel. A prohrané volby? Je to chyba celého vedení. Hejtmani byli velmi oblíbení, jenže lidi to nezajímalo, volby nebyly o krajích, ale o vládě a poplatcích. ODS prý zkrátka potřebuje více jednoty, ne jako teď, kdy si kraje dělaly svoji kampaň, do které centrální kancelář nemohla mluvit.

Následují otázky. ODS dělá reformy, fajn, proč to ale není vidět? A proč se v koalici nedá prosadit více z „našeho programu“? Předseda se však nemusí bát, že by ho tady někdo zasypal kritikou nebo nepříjemnými dotazy. Tato oblastní buňka byla sice kdysi domovskou organizací Václava Klause, teď tu ale vládne Topolánek.

Prezident už sem nechodí a jeho syn jen tiše sedí a poslouchá. Po hodině a půl premiér doprovázen vděčnými výrazy mizí ze sálu, a tak se rozjíždí tajné hlasování, v němž se zdejší delegáti jako jediní v Praze jednoznačně vyslovují pro Topolánka. „Určitě sehrálo roli, že předseda mezi nás přijel,“ hodnotí šéf zdejší buňky, starosta Prahy 8 Josef Nosek. „Taky asi hrálo roli, že jsme poslední z Prahy. Hlasujeme o týden dva později než ostatní a to hrálo roli. Čas hraje ve prospěch Topolánka.“ „Klobouk, hůl do ruky a tradá pryč. Tohle už fakt volit nebudu,“ informuje pak ráno Václav Klaus mladší ze svého blogu na aktuálně.cz, že vystupuje z ODS.

Žádný jiný premiér

Předseda ODS Mirek Topolánek si na nedostatek vzruchu ve svém životě rozhodně stěžovat nemůže. Žádný český premiér zatím nevládl z tak nejistých pozic, vlastně bez jasné většiny, pouze v závislosti na rozmarech nepřátelsky naladěných poslaneckých rebelů.

Žádný premiér také nežil v tak divokých rodinných poměrech, které na jeho práci doléhají. Žádný jiný premiér také netrpěl tak nevyzpytatelným střídáním nálad a výbuchy emocí. Žádný premiér také nestál na prahu vpravdě historického úkolu vést agendu evropského předsednictví. O žádného jiného českého premiéra proto nebyl v zahraničí takový zájem.

A také žádný jiný premiér neprodělal tak velkou politickou proměnu jako Topolánek, kvůli níž ho teď řada jeho politických rivalů hodnotí s uznalým pokyvováním hlavy a slovy, že takto vypadá dobrý a úspěšný předseda vlády.

Krátce po debaklu v posledních krajských volbách se zdálo, že Topolánek je na odepsání. Jednotná fronta nepřátelsky naladěného prezidenta, poražených hejtmanů a konkurenta Pavla Béma se zdála příliš drtivá na to, aby ji Topolánek dokázal porazit. Jeho pozoruhodný příběh však pokračuje.

Celý text čtěte v rubrice Téma v Respektu 49/2008.