Evropský bankovní socialismus

Německo, Francie, Velká Británie, Belgie, Nizozemí, Island… Do bank už vstoupily téměř všechny evropské státy, které se potýkají s dopady světové finanční krize. Státy bankám pomáhají ve většině případů zvýšením základního kapitálu, aby se tyto instituce nedostaly do problémů s financováním. Řada evropských vlád tak vyhlásila záchranné balíčky v řádu desítek (například Nizozemí) nebo až stovek miliard eur (Rakousko, Německo).

Jednotlivé banky se pak většinou dobrovolně do těchto „programů“ přihlásí. Řada bank tak ale činí pouze z toho důvodu, že banky v záchranném programu mají konkurenční výhodu. „Evropa nebyla na krizi připravena. Řada opatření tak nebyla promyšlena. Je to jedno z těch méně špatných řešení, ale určitě to pokřivuje celý finanční sektor. Ti co riskovali, za to nenesou důsledky,“ okomentoval tento princip pro Respekt.cz analytik společnosti Atlantik FT Petr Sklenář.

Výměnou za kapitálovou injekci získávají evropské vlády zpravidla takzvané preferenční akcie. „Mají stanovenou pevnou dividendu nebo státu plyne přímo pevný úrok. Dohody navíc obsahují ujednání, že banky budou moci po několika letech splatit státu kapitálovou pomoc,“ vysvětlil pro Respekt.cz analytik České spořitelny Luboš Mokráš. Tyto preferenční akcie nemají hlasovací právo, což omezuje vliv vlády na chod banky. „Těžko si umím představit, jak z hlediska právního by mohl někdo s akciemi bez hlasovacího práva ovlivňovat chod společnosti, v tomto případě banky,“ řekla Respektu.cz právnička Jitka Němcová.

Neformální tlak

Na druhou stranu si Němcová nedokáže představit, že by někdo takto kapitálově vstupoval do banky bez snahy ovlivnit její činnost. „Samozřejmě jsou zde neformální cesty spíše ekonomického nebo lobbistického charakteru, jak svůj názor uplatňovat,“ tvrdí. Podmínky převodu státního podílu na akcie s hlasovacími právy podle právničky upravuje buď samotná dohoda o kapitálové injekci, nebo stanovy banky.

Stávající akcionáři se vstupem státu do banky musí souhlasit. „S navýšením základního kapitálu musí souhlasit valná hromada, takže akcionáři s naředěním svého podílu souhlasí,“ tvrdí Němcová. Podobně při kompletním převzetí banky státem (například Northern Rock ve Velké Británii nebo Landsbanki na Islandu) prodávají akcionáři své podíly dobrovolně. „Nedokážu si v našich zeměpisných šířkách představit, že by to šlo bez nich,“ doplnila právnička.

Přesto například v případě belgické banky Fortis došlo k majetkovým převodům na Nizozemsko, Belgii a Lucembursko a následnému převzetí francouzskou bankou BNP Paribas bez souhlasu akcionářů. Více než půl milionu lidí, kteří vlastnili akcie Fortisu, se tak cítí poškození a dali celou věc k soudu. Belgická justice by se případem měla zabývat tento týden.

Vstupy do bank

Největší kapitálovou pomoc v Evropě dostala zřejmě Hypo Real Estate od německé vlády. Ta navýšila kapitál banky o 35 miliard eur, dalších 15 miliard přidaly jiné finanční instituce. Přes 10 miliard eur dostaly také nizozemská ING a belgická banka Fortis. „V současnosti je těžké odhadnout návratnost vložených prostředků. Banky trpěly nedostatkem krátkodobých úvěrů, kterými by financovaly ve většině případů kvalitní aktiva,“ uvedl Mokráš.

Pokud nebude recese hluboká, tak vlády mohou dostat zpátky skoro všechny vložené peníze. Pokud ale vzroste míra nesplácení úvěrů ze strany klientů bank, tak se můžou ztráty podle Mokráše pohybovat až ve výši 40 až 50 procent. Ztráty se budou týkat především bank, které byly převzaty státem ze 100 procent. V případě minoritních podílů se banky v průběhu let vyplatí samy, u „zestátněných“ bank ale dojde pravděpodobně k rozprodání dalším bankám.

Poznámka ke grafu:

V případě 100 procentního převzetí nemuselo dojít k navýšení kapitálu, proto není v grafu uveden. Státní podíl odpovídá státní kapitálové injekci k nové úrovni základního kapitálu. V některých případech bylo stanovení podílu odlišné než tento poměr (například v případě banky Fortis získaly vlády Belgie, Nizozemska a Lucemburska 49 procentní podíl v národních divizích banky). V grafu nemusí být všechny banky, do kterých evropské vlády vstoupily.