Es tut mir leid, řekl primátor Brna vyhnaným Němcům

Tohle trauma si v sobě nesou desítky měst, která po válce vyhnala své německy mluvící spoluobčany. Rázem ze dne na den zmizel kus města, kus historie a kultury, odborníci i myslitelé; a také děti, z nichž ti myslitelé mohli vyrůst. Po těch zmizelých lidech, kteří se provinili jen svým jazykem, zbyla jen díra, na niž jsme mnoho let po válce nemysleli - a až po roce 1989 k ní znovu začali stáčet zrak. Pomalu a plíživě se dostavoval pocit viny.

Zrovna v Brně se dostavoval vskutku dost pomalu, ale přece: v roce 2001 radní města vydali na výzvu Mládeže pro interkulturní porozumění prohlášení, že vyhnat všechny Němce z Brna byla chyba. Do zastupitelstva si s tím prohlášením netroufli, z předběžných počtů hlasů bylo jasné, že by bylo po prohlášení.

Tento víkend uběhlo 70 let ode dne, kdy rozvášnění zbrojováci spolu s Národní bezpečnostní stráží nahnali na seřadiště ženy, dívky, chlapce do 14 let a muže nad 60 let - a hnali je, padající žízní, únavou, vedrem a smutkem po zbytku rodiny. Muže a starší chlapce schopné práce si Brňané ponechali ve sběrných táborech. Z Brna takto zmizelo 20 tisíc lidí. Podle čísel české strany na pochodu nebo v jeho důsledku padlo vysílením 1700 lidí včetně dětí, podle německých badatelů to bylo pět tisíc. Pamětníci popisují i zvěrstva, která se na pochodu děla; figurují v nich mrtví - opět včetně dětí.

A tenhle sedmdesátý rok po konci války zároveň Brno prohlásilo Rokem smíření. Podeváté konaný pochod ve stopách vyhnaných německy mluvících obyvatel se tak letos symbolicky konal v opačném směru – jakožto návrat do města. Poslední květnovou sobotu město pozvalo Brňany do Pohořelic na seřadiště, kam tehdy došli unavení čeští Němci a kde pak oslabeni umírali dál. Odtud se asi třísethlavý pochod po bohoslužbě vydal na Brno.

Pochod „opačně“ - obrátit trasu a říct Chceme vás tu, vítejte - vymyslel aktivista Tomáš Mozga a farář Jan Hanák, ti pak nápad nabídli politikům, ujal se ho brněnský zastupitel z Žít Brno Petr Kalousek a také primátor za ANO Petr Vokřál. I teď s tím ovšem byly politické nesnáze: když zastupitelstvo schvalovalo Deklaraci smíření, v níž lituje nespravedlnosti spáchané městem na německy mluvících obyvatelích, ČSSD, ODS i komunisté se zdrželi hlasování, hejtman Michal Hašek ji odsoudil a Zdeněk Škromach psal na sociální sítě cosi o kolaborantech.

Přes to všechno se letos těch třicet kilometrů z Pohořelic do Brna putovalo. Průvod vedl primátor Vokřál (ANO), vedle něj pochodoval náměstek Matěj Hollan (ŽB) a další politici, několik zelených a také ti z TOP 09, a kolem nich spousta Brňanů i několik Němců. V Brně se pak k průvodu přidali další politici z KDU-ČSL, ale taky šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndt Posselt a brněnský biskup Vojtěch Cikrle.

V cíli, na zahradě starobrněnského opatství, přišla dojemná chvíle. Primátor ve své úvodní české řeči na pár vteřin přešel do němčiny a ta čtyři slova byla zatím to nejdůležitější, co Brno svým bývalým českým Němcům dalo. Es tut mir leid, řekl. Biskup pak promluvil o tom, že pomsta spravedlnost nezjedná, zpívalo se, kdosi i slzel.

Byl to v ten sobotní slunečný podvečer roku 2015 dobrý pohled na Brno: zahrada plná stovek lidí, co od rána putovali z Pohořelic, a teď dojatě poslouchají text deklarace v češtině i němčině. Jen u brány opatství stála skupinka šesti lidí s českou vlajkou a taky s moravskou. A nadávali, že se tu právě plive do tváře obětem války a že je to prasárna. A taková malá šedovlasá paní říkala, že ti Němci cestou umřeli proto, že se posrali, neboť měli tyfus, tak jaképak zabíjení.