Do konfrontace s velkými stranami nás nevpustili

Evropský parlament českým pirátům jen těsně unikl a 4,78 procenta hlaasů je historicky nejlepší výsledek. Přesto Ivan Bartoš, který Českou pirátskou stranu vedl skoro pět let, nedlouho po volbách rezignoval. Během prázdnin si tak piráti vyberou v internetovém fóru nového předsedu. Co se 34letému rodáku z Jablonce nad Nisou v politice povedlo, co ho překvapilo, koho by rád viděl v čele strany?

Proč jste rezignoval, čekali jste ještě víc hlasů?
Stal jsem se lídrem kandidátky s tím, že budeme mít dva europoslance. Myslel jsem, že přes sto třicet tisíc lidí, kteří nám dali hlas v parlamentních volbách, je pevné jádro, přesvědčení voliči. Evropské volby jsou jedny z nejdůležitějších voleb - a o tom se mi naše voliče nepovedlo přesvědčit. Sázel jsem na to, že je nemusíme aktivizovat, ale chybělo nám 3 800 hlasů. Můj odhad byl špatný, počítal jsem s větší angažovaností. Nesplnil jsem slib a nebylo to počasím. Navíc pirátská strana nemá placené funkcionáře, kvůli kampani jsem měl tři měsíce neplacené volno. Už cítím únavu.

A co teď plánujete?
Hlavně jsem se vrátil do práce, po třech měsících to není úplně jednoduché. Mám řadu povinností… Nevím, těžko říct. Potřebuji tak měsíc na zotavení a pak budu hledat směr. Teď se chci věnovat kariéře a přítelkyni. Piráti za práci pro stranu peníze neberou, je třeba platit hypotéku.

Čím se vlastně živíte?
Jsem vystudovaný filozof, ale dělám systémového architekta, IT řešení pro firmy.

Dá se vést strana, a přitom na plný úvazek pracovat?
Dá, když je člověk dost výkonný. Teď si ale potřebuji odpočinout, chytit další dech.

Celostátní fórum strany bude volit předsedu, koho byste v této roli rád viděl?
Mohu jmenovat Jakuba Michálka, vede za nás právní kauzy. Třeba ve sporu s ministerstvem financí mu dal za pravdu Nejvyšší správní soud v tom, že podání prostřednictvím datové schránky nemusí být elektronicky podepsáno. Byl také spoluautorem návrhu skupiny senátorů na zrušení části amnestie Václava Klause; kvůli odpírání informací o přípravě amnestie podal na Klause žalobu. Nebo lidi z regionů, třeba Lukáše Černohorského z Ostravy. Hodně aktivní je Ústecký kraj a jeho předseda Vít Konečný…

Jaký je správný pirát?
Podařilo se nám zvrátit tu negativní konotaci názvu, voličská základna se nerekrutuje jen z teenagerů, před volbami jsme hovořili i s důchodci. Je to člověk, který hledí do budoucnosti, člověk 21. století. Chce informace a chce je mít včas. Nebojí se nových technologií a vidí v nich šanci jak lidem ulevit, ne přitížit.

Mezi mladými ale máte největší podporu.
Ve Studentských volbách do Evropského parlamentu, které proběhly na 254 školách, jsme - tak jako předtím ve volbách do sněmovny - vyhráli. Studenti nám dali přes 19 procent hlasů. Ale naše témata nemají oslovovat jen teenagery. Náš program není o stahování filmů a sdílení mp3. Stojí na liberálních základech, může být blízký každému svobodomyslnému člověku. Jde v něm třeba o boj s digitální totalitou, kterou potkáváme na každém kroku. Technologie mají člověku pomáhat, ne ho ovládat. Základní myšlenkou je právo na informace a zároveň právo na soukromí.

Proč jste vůbec šel do politiky?
Vždycky mě zajímala, nechtěl jsem jen nadávat v hospodě. V programu máme burcování lidí k tomu, aby se účastnili na veřejném životě. Každý by měl vybojovat svůj boj za lepší svět. Ten může vypadat různě a není nutné kvůli němu vstupovat do politiky. Jenže řada věcí se dá změnit jen změnou legislativy, politickou cestou.

O změnu kterých zákonů konkrétně jste usiloval?
Dlouhodobě vystupujeme proti šmírování občanů. Kritizujeme zákon o uchovávání údajů o elektronické komunikaci. Z provozních a lokalizačních údajů například z mobilního telefonu lze zjistit nejenom to, s kým a jak často si telefonujete, ale i přesně zdokumentovat váš pohyb. Nedávno soudní dvůr EU konstatoval, že shromažďování metadat o všech uživatelích bez ohledu na to, jestli jsou podezřelí z protiprávního jednání, představuje nepřiměřený zásah do jejich soukromí. Teď je na Evropském parlamentu a našich poslancích, aby stanovili rozumnější pravidla pro uchovávání údajů o uživatelích, například až na základě rozhodnutí soudu.

A co ještě se vám povedlo?
Ve spolupráci se zahraničím se podařilo zastavit mezinárodní smlouvu ACTA. Zpřísňovala postihy za nelegální kopírování a jejím hlavním problémem bylo, že prosazovala zájmy držitelů práv za cenu extrémních zásahů do práv občanů, výrazně narušovala soukromí, měla zavést globální regulaci internetu.

Jsme také pro transparentní státní správu, podmínkou účasti ve veřejném výběrovém řízení by mělo být zveřejnění smlouvy na internetu. Vedeme i kampaň Odkaz není zločin! mimo jiné jako vyjádření solidarity se studentem z Liberce, kterého policie stíhá kvůli odkazům na webu. Spustili jsme vlastní odkazovací server a umístili na něj desetkrát víc odkazů než liberecký student.

A „mimo“ internet?
Jsme aktivní i v regionech, například v Ostravě usilujeme o záchranu tří historických budov, zvaných Ostravica-Textilia. Vznikla petice, jedinou možností je ty budovy vyvlastnit, jinak spadnou. Žatečtí piráti pořádají hudební a filmové festivaly, úklidové akce, přednášku o internetové měně BitCoin…

Co vás v politice překvapilo?
Především to, že ani profesionálové, kteří se v politice pohybují dvacet let, často neví, o čem mluví. Spoléhají na mediální skořápku, bojí se říct - nevím.

Vzpomenete si na konkrétní příklad?
V pirátské straně máme zásadu, k čemu nemám dost informací, o tom nehlasuji. Poslanci ale často hlasují i o věcech, které nemají přečtené. Snadno pak schválí zákon, kde může mít jedno slovo fatální následky - jako třeba v případě solárních elektráren.

Ale není asi v silách poslance, aby detailně načetl všechny zákony.
Strana má peníze na aparát, který dělá poslanci informační pozadí. Nemá je vyhazovat za billboardy, má je věnovat na to, aby poslanci byli informovaní. To ale strany nedělají, třeba v Lidovém domě u sociálních demokratů je v pět večer zhasnuto, sedí tam jen sekretářka.

Kdo jsou v politice vaši potenciální spojenci?
Nevymezujeme se levicově nebo pravicově, mluvíme o konstruktivním liberálním středu. Často spolupracujeme se Stranou zelených, v komunálních volbách preferujeme menší sdružení. Ve sněmovně bychom spolupracovali na konkrétních zákonech, které dávají smysl.

Nebude se vám po politice stýskat?
Před evropskými volbami jsem jí věnoval šestnáct hodin denně. Neodcházím tak, že bych za sebou zavřel poklop. Mám co říct, kromě pirátských témat mě zajímá třeba rasismus v Česku. Sice se vracím do civilního života, ale pořád jsem pirát. Ztratil jsem sice výkonnou moc, ale nejvyšším orgánem strany je celostátní fórum, předseda je jen jeho služebníček.

Spřátelil jste se s některými politiky?
Politici si běžně tykají, takže si tykám třeba s Petrem Machem nebo Ondrou Liškou. S nimi jsem se v debatách potkával nejčastěji, do konfrontace s velkými stranami jsme třeba v televizi nebyli vpuštěni. Ale že by šlo o nějaké přátelství, to se říci nedá.

O tom, že Nejvyšší správní soud dal za pravdu České pirátské straně a Straně zelených v tom, že pětiprocentní hranice pro vstup do Evropského parlamentu ohrožuje volnou soutěž politických sil, čtěte v textu Klauzule se třese, který vyšel v Respektu 27–28/2014. Dvojčíslo je na stáncích ještě celý následující týden.