Číňané ovládli Buenos Aires

Pořadatelé se průběhu argentické etapy celosvětového turné olympijské pochodně na cestě do Číny báli. Po vydatných protestech v Londýně a Paříži a po vynuceně utajené pouti pochodně ulicemi amerického San Franciska tvrdil předseda argentinského olympijského výboru, že „Buenos Aires je zcela nevyzpypatelné. V zemi působí spousta sociálních hnutí a hnutí za lidská práva a Argentina je demokratická země. Jak ale budou jednotlivé skupiny reagovat na olympijskou pochodeň a zda se ztotožní s protičínskými protesty jinde ve světě, to se nedá odhadnout.“

Buenos Aires nakonec skutečně překvapilo. Na pochodeň se ve dvanáctimiliónovém městě, které bylo jedinou zastávkou olympijské štafety v Latinské Americe, přišlo podél třináctikilometrové trasy podívat pouhých třicet tisíc lidí. Na jejich vzorné chování přitom z obav před násilnostmi dohlíželo více než pět tisíc příslušníků policie, speciálních zásahových jednotek a dobrovolníků – každých šest diváků tedy hlídal jeden policista.

Ani to snad nebylo zapotřebí. Protičínští demonstranti již několik dní předem ohlásili, že sice hodlají upozornit na porušování lidských práv v Číně, ale že v žádném případě nebudou usilovat o narušní oficiální akce. Nakonec se jich sešlo jenom něco ke stovce a svůj slib zachovat pořádek za vcelku lhostejného přihlížení hlavního města dodrželi.

A ještě z jednoho důvodu se tisíce mužů v uniformách nemuselo namáhat. O největší rozruch se totiž postarali členové dobře zorganizované a po celou dobu z mobilních telefonů řízené čínské komunity, kteří nakonec ve svých nafasovaných rudých tričkách, kšiltovkách a s rudými vlajkami a transparenty ulice ve středu Buenos Aires zcela ovládli a svým počtem a agresivitou zastínili hrstky protibetských aktivistů.

Oheň a míč

Natalie Pugliesová (26) je v běžním životě baletka, ale dnes stojí v bílé říze pod jednou z atrakcí Buenos Aires, 67 metrovým obeliskem s „antipochodní“ v ruce. Oheň zapálený za lidská práva v silném větru špatně hoří, ale stejné problémy, jak se ukáže zanedlouho, bude mít i oficiální pochodeň. Protičínští aktivisté netvořili v Buenos Aires nijak zvášť sourodou a organizovanou skupinu. Protestovali na vlastní triko především proti okupoaci Tibetu a násilí páchanému na v Číně zakázané duchovní skupině Falung Gong. Právě z jejich řad pochází i Natalie.

Před půl rokem potkala skupinu cvičitelů Falung Gong v parku Buenos Aires a od té doby je nejen horlivou návštěvnicí jejich lekcí, ale přidala se také k hnutí, jež podporuje právo Tibetu na samostatný stát. „Chceme pouze upozornit na to, že Čína porušuje lidská práva a krutě zachází s lidmi praktikujícími Falung Gong. Možná je to naivní, ale co vlastně můžeme dělat jiného,“ tvrdí mladá žena, jíž se ve tváři za pár minut, až provokující Číňané zaútočí na její pochodeň, nepohne ani sval.

Vedle Natalie drží v rukou kartónové transparenty s nápisy Free Tibet další mladí lidé. Jsou mezi nimi argentinští buddhisté, weboví designéři, indiáni kmene Guaraní, ale také Aloma Sellanesová (56). Tato uruguayská spisovatelka přijela z Montevidea, protože chtěla podpořit své přátele z tibetského exilu, jež poznala v New Yorku. „60 let okupace Tibetu proběhlo za naprosto pasivního přihlížení celého světa, tohle je jediná a na dlouhá léta poslední příležitost jak na toto bezpráví upozornit,“ říká a rozhořčeně dodává: „Pokud Mezinárodní olympijský výbor nezabrání tomu, aby pochodeň byla předávána i na území Tibetu, bude zodpovědný za další mrtvé, jež tahle akce jistě přinese“.

Společně s touto šedovlasou na krátko střiženou ženou drží transparent student medicíny, Tomás Balina (24). Je tady, protože věří, že pokud mezinárodní společenství teď může vyvinout větší tlak na Čínu, aby začala dodržovat lidská práva a zahájila rozhovory s Dalajlámou. „Je třeba alespoň nějak dát najevo, že nesouhlasím s tím, co se teď v Číně děje.“

K protestu se připojil i ojedinělý politik. Poslanec za levicovou stranu Coalición Cívica Fernando Iglesias vysvětluje, že Argentinci by si měli dobře vzpomenout na rok 1978, kdy se v Buenos Aires konal světový šampionát ve fotbale zrovna v době kdy vojenská junta řádila nejvíce. Tehdy si vojáci mysleli, že když uspořádají velkolepou mezinárodní sportovní show odvedou pozornost od brutality s jakou potírali své odpůrce. Stal se ale přesný opak. Díky protestům, podobným těm, které se dnes konají na podporu Tibetu a jež upozorňují na porušování lidských práv v čínské diktatuře, se celý svět dozvěděl o násilí junty. Mimo jiné díky „antilogu“ šampionátu: míče obtočeného ostnatým drátem.

Rudá vlna

Zatímco pod obeliskem rozdávají protičínští demonstranti rozhovory novinářům, na druhé straně ulice se začíná zvedat rudá vlna. Příslušníci čínské komunity fasují od shrbeného muže s šedé bundě červené mikiny, větrovky, čínské a argentinské vlaječky. O mikiny se dokonce strhla mezi dvěma fanoušky olympijské pochodně rvačka.

Min Ren Lin (35) obchodník s potravinami, který přijel do argentiny před dvaceti lety za prací, drží v rukou železnou tyč a na ní hrdě vlající rudou vlajky se žlutými hvězdami. „Olympijáda je výjimečná věc, událost jednou za život. Přišel jsem podpořit mou vlast.“ Na protesty proti okupaci Tibetu a porušování v lidských práv v rodné Číně má jasný názor: „Ále to jsou přeci všechno placení pěšáci Američanů!“

Min Ren Lin je odvážný – většina jeho krajanů totiž při otázce na Tibet okamžitě přestává ovládat španělštinu i angličtinu. „Ne-ro-zu-mim,“ krčí rameny Chaneng Linová (19), která přijela do Buenos Aires studovat španělštinu a nejdříve zcela plynule stejným jazykem vysvětlila, jak je kvůli olympiádě hrdá na svou zemi.

To už je ale čínská skupina dost velká na to, aby si troufla vyrazit přes ulici. Pod transparenty a rudými vlajkami se s bojovým pokřikem řadí vedle osamělé dvojice žádajícím svobodu Tibetu. Hluk roste, protičínští demonstranti zjevně drží klidnou tvář jen z vypětím všech sil. Přibíhají kameramané a novináři, čínská skupina několika desítek skandujících lidí ve stejnokrojích začíná plnou vahou vytlačovat osamělého demostranta z vyvýšené zídky. Objevují se první policisté, ale nezasahují.

Čínský dav znovu a znovu naráží s výhružným řevem do demonstranta. Ve vřavě se odehrávají bizarní rozhovory mezi novináři a útočícími Číňany. „Proč provokujete?“ křičí kamaraman jedné z místních televizí na útočící mládež v rudých tričkách. „Protože jsme Číňané," odpovídá za ně o generaci starší stejně oděný muž s mobilem v ruce, který akce zjevně koordinuje. „Provokujete, protože jste Číňané?“ ujišťuje se ještě jednou kameraman. „Ano, jsme Číňané a milujeme svoji vlast.“ V ten okamžik vystrašený mladík s tibetským plakátem konečně padá z obrubníku a rudý dav propuká ve frenetický jásot. Křik nabírá na rytmu, skupina mává holemi s vlajkami a stále rychleji spouští ohlušující nápěv zjevně vlastnenecké písně.

Bez ohně

Podobné scény se budou v následujících minutách opakovat ještě několikrát. Až se skupina protičínských demonstrantů pomalu, obklopena policií, přesune na hlavní náměstí sledovaná ze všech stran skupinkami s rudými vlakami nad hlavou. Až se klidně rozejde a rozptýlí v davu, který, alespoň tady v centrální části Buenos Aires, Číňané zcela obklíčí.

Kdykoliv se mezi diváky objeví třeba jen kus kartónové krabice s nápisem Free Tibet, ozve se z rudého moře strašlivý pokřik, skupina vtrhne na ohraženou ulici a vlajkami a transparenty se bude snažit nápis překrýt. Rozvášnění mladíci se přitom budou jako rozzuření býci se strašným řevem vrhat na své protivníky za bariérou a mladé Číňanky budou sborově skandovat „Je to naše věc! Ať žije Čína!"

Až dorazí samotná pochodeň, bude to vlastně zklamání. Nejdříve nepřehledný chumel oficiálních limuzín. Potom alegorický vůz společnosti Samsung s několika mladými dívkami v modrých trenýrkých. Pak najednou běžící oteplákovaný dav a mezi nimi se rychle, na několik vteřin, mihne stříbrný předmět, kvůli kterému se všechen ten poprask koná. Vítr rozfoukal plameny do ztracena. Pochodeň vypadá podezřele zfouknutě. Klusající gorily nekompromisně odhazují z cesty novináře. Než se reportér vzpamatuje z tvrdé rány do žeber, je olympijský symbol míru pryč.

Jiří Sobota, Markéta Pilátová

Buenos Aires, Argentina

Glosa Martina M. Šimečky Hra s ohněm

Glosa Ondřeje Nezbedy Kouzlo mocné ignorance

Fotoreportáž z Buenos Aires