Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika Externí hlasy

Vinit neziskové organizace, že napomáhají migraci, je cynismus

Nástroje k tomu, aby byznys pašeráků ve Středozemí skončil, drží v rukou politici

Loď Aquarius zachraňuje uprchlíky
Loď Aquarius zachraňuje uprchlíky • Autor: REUTERS

Počet lidí, kteří se snaží nebezpečnými cestami dostat do Evropy a najít zde lepší život, klesl oproti vrcholu v roce 2015 až dvacetinásobně. A dosahuje čísel nižších než před vypuknutím migrační krize. Přispělo k tomu uklidnění situace v některých oblastech, odkud lidé přicházeli, i mnoho jednotlivých kroků, ke kterým EU a její členové přistoupili. Statistika však nic neříká o tom, kolik tragédií provází i tato „nízká“ čísla. Na konci června našlo jen během několika dní ve Středozemním moři smrt dalších 200 lidí.

Na rozhořčení nebo smutek řady lidí nejen v Evropě reagují někteří politici obviněním neziskových organizací operujících na moři. Ty prý stojí za rozvojem pašeráckého byznysu, a nepřímo tak mají podíl nejen na tragédii těchto stovek lidí, ale i tisíců mrtvých před nimi. Premiér Andrej Babiš či můj parlamentní kolega Tomáš Zdechovský mají za to, že proti neziskovkám je třeba tvrdě zakročit, zabavovat jim lodě a hnát lidi před soudy - nebo aspoň odmítat naše zapojení do pomoci na řešení pro ty, kdo se na unijní půdu dostali (což nedávno velmi emotivně učinil premiér Babiš).

Reklama
Reklama

Padají obvinění, že představitelé přinejmenším některých organizací musí být v kontaktu s pašeráky a že není vyloučeno, že tato spolupráce má i finanční ráz. A zdá se, že tento postup má odezvu i ve vládách zemí, jako byla před pár dny Malta, které pro tyto lodě blokují své přístavy (včetně jejich odjezdu).

Myslím, že již samo házení neznámých organizací a třeba Lékařů bez hranic do jednoho pytle není fér. A před několika dny mi dokonce zástupce českých úřadů potvrdil, že žádné konkrétní podezření na tyto činy nemají: vycházejí jen z dat o vysoké aktivitě neziskovek a občasných zásahů i za hranicí mezinárodních vod.

Hlavním problémem pro mne je, že místo toho, aby nabízeli řešení situace, kladou tito politici na neziskovky odpovědnost, kterou nemohou mít. Je to totiž selhání evropské politiky, nikoliv snaha lidí zachraňovat životy jiných, co by mělo být předmětem diskuse. A to se neděje. Jako podnět nabízím úvahu nad motivací a zřejmě i uvažováním hlavních aktérů tohoto tragického děje:

1. Migranti: Zde je situace nejsnazší. Pod dojmem nepřesných informací jistě posílených i propagandou pašeráků jsou ochotni investovat požadované sumy za místo na zcela neadekvátních lodích. Mnozí z nich prošli ve svých životech jistě už takovými věcmi, že proti nim je mizerný nafukovací člun na moři zdánlivá oáza bezpečí. Přes tragické výsledky nelze této skupině upřít racionalitu, ale z velké části stojí na špatných informacích.

2. Pašeráci: Není pochyb, že převaděči počítají s existencí lodí neziskovek ve směru do Itálie. A že pro cynické kriminálníky zneužívající tíseň a zmanipulování tisíců lidí je jejich působení vítané. Oni nemají zájem ty lidi „topit“. Ne ovšem z milosrdenství - potřebují, aby jim další stovky uprchlíků ony tisíce eur zaplatily. Potřebují tedy, aby ti na lodích přežili. A takto mohou posílat méně odolné lodě a doufat, že po pár desítkách, nikoliv stovkách kilometrů budou pasažéři „zachráněni“. Pokud lidé z lodí zachráněni nebudou, poptávka po jejich „převaděčských službách“ začne klesat. Můžeme ale jen hádat, kolik dalších stovek životů to bude stát - a do jaké míry na to budou převaděči reagovat použitím lodí, které doplavou tak daleko, aby pasažéři (nebo jejich většina) přežili. Sečteno a podrženo, cesta k zastavení tohoto kriminálního chování přes nezachraňování migrantů bude stát další stovky mrtvých a bude trvat dlouho.

Pomáháme uprchlíkům. Už tuto sobotu loď Phoenix opět vypluje na moře. Jejím cílem je záchrana…
Autor: MOAS / Darrin Zammit Lupi

3. Neziskovky: Nevím, zda máme být překvapeni, že lidé pocházející z naší kultury a respektující hodnoty, na kterých stojí (včetně křesťanských), chtějí téměř za jakoukoliv cenu zachraňovat životy jiných. Spíš bychom měli být překvapeni, pokud to někoho překvapuje. Z tohoto pohledu nemá smysl volat po odpovědnosti různých skupin za to, že každý člověk, kterého zachrání před utopením, znamená i velkou šanci, že pašeráci vypraví další, a třeba ještě chatrnější loď. Oni zachraňují konkrétního člověka v konkrétní situaci. Upírat jim to považuji za nemorální.

Zcela jiná by byla situace, když by na pašeráctví neziskovky participovaly. A dělily by se o krvavé peníze. Ale pokud vím, o tom není důkaz. Ten existuje jen o tom, že některé z neziskovek uprchlíky zachraňují i před hranicí mezinárodních vod. Což je jistě špatně - ale otázka je, zda jsou ony stovky metrů „na špatné straně“ dobrým důvodem pro „nepomoc“. Samozřejmě, v této situaci je správné řešit vše s  libyjskou pobřežní stráží, ale kdyby na tom místě jejich hlídka byla, nemusela by neziskovka zasahovat. A kdyby Libye nebyla rozvrácenou zemí, pak by také navracení migrantů zachráněných na moři v její blízkosti vypadalo zcela jinak. Ale Libye bohužel rozvrácenou a nebezpečnou zemí je.

4. Evropské vlády: Evropské vlády, které mají v řešení (podle dat odcházející, ale podle politické situace vrcholící) migrační krize hlavní slovo, mají nejméně dvě cesty, jak tento byznys zastavit. Bohužel, ani jedna z nich není dnes „v provozu“, neboť na nich „chybí dohoda“. První je rychlý a jednoznačný proces přístupu k přicházejícím žadatelům o azyl. Data totiž ukazují, že dokonce méně než pětina lidí má aspoň jistou šanci na azyl. Ostatní se buďto vydají na cestu zpět do země původu, nebo se pokusí „ztratit“ a přejít do nelegální zóny.

Pokud by úřady členských zemí postupovaly v řešení azylových žádostí rychle (zkušenosti z některých zemí ukazují, že právně korektní postup lze stihnout za šest týdnů) a v případě negativního výsledku hned přistoupily k návratu žadatele, rychle by to přispělo ke změně v očekávání migrantů. Již dnešní, zdaleka ne dostatečné zlepšení postupů vede (spolu s ostatními faktory) k poklesu příchodu migrantů o zhruba 95 % - a toto by byl další významný krok; zejména pokud by informace o těchto změnách byly mezi migranty šířeny. Tento postup by sice zcela nezamezil touze vydat se na moře - minimálně u lidí, kteří na azyl šanci mají. Ale pokles zájmu by byl obrovský.

Druhým, složitějším, ale velmi účinným nástrojem by bylo vytvoření „základen“ na severu Afriky, v bezpečných místech a spravovaných ve spolupráci s mezinárodními agenturami, které by se staly přístavy pro lodě, jež by migranty z  moře zachránily. Zde by se nepodávaly žádosti o azyl, ale posuzovalo by se, zda konkrétní osoba má šanci v Unii azyl získat. Impulsy cestu přes moře by pak opět zásadně klesly, neboť by cesta pro většinu lidí prakticky nic neřešila -  a lidé, kteří by šanci na azyl měli, by v závislosti na ochotě některé ze zemí Evropy je přijmout dorazili do EU bezpečně.

Ani jedna z těchto cest není úplně snadná, i když té první brání „jen“ administrativní praxe zemí nebo místní zákony. Druhá pak stojí na dohodě s některou z afrických zemí a nabídce podmínek, které uzná za odpovídající protihodnotu. Což jistě není snadné, ale není to důvodem, aby jednání již neprobíhala.

Svádět vinu za tisíce lidí připlouvající i za pomoci záchranářských lodí přes Středozemní moře do Evropy na neziskovky je zejména od vrcholových unijních politiků cynismus. A zahrávání si s rizikem, které je mnohem větší než jakákoliv krize – tedy s tím, že přijdeme o respekt k hodnotám či úctu k lidskému životu v případě, kdy nepůjde o souseda z Evropy, ale „jakéhosi Afričana či Araba“. Nemyslím si, že drtivá většina neziskovek chce rozvracet snahu Unie poradit si s pašeráctvím. Dělají jen to, co je snad pro lidi na našem kontinentu přirozené - zachraňují životy. Nástroje k tomu, aby byznys pašeráků ve Středozemí skončil, drží v rukou politici unijních zemí. Ti by konečně měli problém účinně řešit, a zabránit tak dalším tragédiím.

Autor je  poslancem Evropského parlamentu  za TOP09

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte