Newyorský zápisník
Symfonie z nového, trochu jiného světa
Existuje nějaká “česká tradice” interpretace Dvořáka?
New York se může od loňského října pyšnit nově zrekonstruovanou David Geffen Hall, která je domovským sídlem newyorských filharmoniků. Byl jsem tak zvědavý, zda koncertní hala pojmenovaná po podnikateli v hudebním a filmovém průmyslu překoná akusticky mírně rozporuplný dojem z Carnegie Hall.
A hned úvodní tóny Wagnerovy předehry k opeře Tannhäuser daly jasně najevo, že investice v hodnotě 600 miliónů dolarů - tvořené z převážné části příspěvky privátních sponzorů - se vyplatily. Chvílemi jsem měl pocit, jako kdybych seděl v berlínské filharmonii, kterou stále považuji za akusticky nejlépe vybavený sál. Díky posunutí pódia směrem do sálu a úpravě počtu míst (nový sál jich má o pět set méně) je celkový zvuk skvěle prokreslený a plastický. Člověk může zavřít oči a užívat si celek, nebo se pohledem zaměřit na jakoukoliv sekci orchestru a slyšet detail. Ten večer slavila dirigentský debut u newyorských filharmoniků francouzská dirigentka Natalie Stutzmann, která Wagnera pojala lyricky a zpěvně. Ženskou přítomnost pak ještě zesílila fantastická americká violoncellistka Alisa Weillerstein, která bezchybně provedla Prokofjevovu Sinfonii concertante, jedno z nejnáročnějších koncertantních děl.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si článek zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
