Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Externí hlasy

Polemika: Smíme bourat monumenty?

Samosprávy Charlotesville a Baltimoru se nerozhodly pro sterilizaci dějin ani pro přepisování historie

White supremacists gather under a statue of Robert E. Lee during a rally in Charlottesville,…
Bílí nacionalisté brání sochu generála Lee; 12. srpna, Charlottesville • Autor: REUTERS

V Lidových novinách se historik umění Pavel Kalina kriticky vyjadřuje k současné americké vlně odstraňování pomníků postav spojených s Konfederací. Podle něj jde o barbarský ikonoklasmus. George Washington byl přece taky vlastník otroků, budeme odstraňovat i jeho pomníky? Nebudeme.

Kalina svým textem v českém kontextu kultivovanějším způsobem rozvinul relativismus Donalda Trumpa, za který ho kritizují i jeho vlastní republikáni. Skutečnost je přece složitější, historie bohatší. Hákové kříže sice rádi nemáme, ale historii si přepisovat nenecháme. Ano, historie je složitá, ale pomníky jsou z podstaty  jednoduché.

Reklama
Reklama

Jsou stavěny v určitém okamžiku historie s překvapivou sebedůvěrou, která předpokládá, že hodnoty a osobnosti, které oceňuje generace současná, budou oceňovány i za desítky a stovky let. Podle historika umění Aloise Riegla jsou památníky speciálním případem monumentu, který je na rozdíl od kostelů, hradů a jiných historických památek na úctě a péči závislý - a v okamžiku kdy o ni přijde, velmi rychle zaniká. Přesně toho jsme dnes svědky v Charlottesville a Baltimoru.

Památníky věnované konfederačním postavám v čele s generálem Lee nestojí na důležitých prostranstvích nevinně jako neutrální umělecké artefakty. Tak mohou stát jen v muzeu. Stojí tam jako živoucí symboly hodnot, které stály u jejich zrodu a které se v průběhu historie posouvaly dál. A pokud stále stojí, stále tyto hodnoty nesou. Na rozdíl od vězení, parlamentů nebo paláců, které mohou být částí společnosti vnímány podobně toxicky, nemohou městu nabídnout nic než svoji spornou symboliku.

Jak dobře tato symbolika funguje, to jsme mohli vidět ve tvářích lidí, kteří protestovali proti jejich odstranění; na praporech, jež drželi v rukou, heslech, která skandovali. Tam je třeba hledat odpověď na to, jestli jde o symboly rasismu, jak si myslí velká část americké společnosti, nebo o nevinné umělecké objekty, jak tvrdí Pavel Kalina. Složité životní úděly zobrazených historických postav a nuance jejich zobrazení jsou v tomto případě irelevantní.

Současná generace symbolickou infrastrukturu svých měst a krajiny zdědila od společnosti, která měla diametrálně odlišnou představu o svobodě, morálce a demokracii.  Stejně jako každá předchozí generace, má i ona právo ji přehodnotit - a to ve výjimečných případech i fyzicky. Odstraňování symbolů má přece stejně starou tradici jako jejich vztyčování.

Jižanští generálové nejsou rituálně taveni ve velkých liberálních kotlích. Jsou jen odsouváni ze svých symbolických piedestalů do depozitářů, skladů a lapidárií. Samosprávy Charlotesville nebo Baltimoru se nerozhodly pro sterilizaci dějin ani pro přepisování historie, jak se píše v konzervativních komentářích. Jde o současnost. Jde o to, jakou roli hrají tyto kovové a kamenné objekty v životech lidí, kteří mezi nimi žijí dnes.

Autor je architekt působící v Londýně. V současnosti se podílí na kurátorském projektu Slabý monument pro bienále architektury v Benátkách 2018.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte