pondělí 13. 2. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Prezident prestižní americké Yaleovy univerzity o víkendu oznámil, že škola přistoupí ke kroku, o němž se už nějakou dobu debatuje (přesněji od třicátých let minulého století). A přestože jde o zdánlivou formalitu, tedy přejmenování jedné z mnoha rezidenčních kolejí, debata je to vcelku bouřlivá.

Z Calhounovy koleje pojmenované po jižanském politikovi, který kromě dalších kontroverzních postojů obhajoval otroctví coby „jednoznačné dobro“ a hlásal nadřazenost bílé rasy, se nově stane kolej nesoucí jméno významné matematičky a programátorky Grace Murray Hopper. V komentáři v deníku The New York Times krok komentuje jeden z Calhounových potomků, který je – v jistém paradoxu, avšak zcela v souladu s duchem Ameriky – synem bílé matky a černého otce.

Reklama
Reklama

Thomas Holden vzpomíná na šok a zklamání, které zažíval, když zjistil, že prestižní Yale se s dědictvím rasové diskriminace vyrovnává podobně pomalu a obtížně jako jeho domovská Jižní Karolína, kde ještě tři roky po jeho narození formálně platil zákaz mezirasových vztahů. Nejenže byl Calhoun uctíván do té míry, že po něm byla pojmenována kromě koleje i řada budov. V prostoru kampusu byly navíc k nalezení další poklony jeho životu: jednu neogotickou univerzitní budovu kupříkladu ještě loni zdobily vitráže, na nichž Calhounův portrét  provází výjevy s černými otroky sbírajícími na plantážích bavlnu.

Další rozčarování přišlo v okamžiku, kdy Holden zjistil, že pro řadu studentů je Calhounova rasistická ideologie věcí minulosti a uzavřenou otázkou, zatímco on ji coby poloviční černoch považuje - také díky vlastním zkušenostem - za stále aktuální. Rozčarování naopak paradoxně necítil, když se díky příbuzným, kteří pro sestavení rodokmenu zapátrali hluboko v minulosti, dověděl, že muž, proti oslavě jehož jména bojuje, je jeho předkem.

„Vím, že bych se neměl stydět, ale zároveň na to nejsem hrdý. Patřím do Calhounovy rodiny a zároveň jsem potomkem Afroameričanů, které on považoval za svůj majetek,“ píše Holden. „Moje rodina utíkala před otroctvím a jeho následky po pět generací. Mně se podařilo utéct nejdále, a přesto jsem skončil přesně tam, kde se v roce 1804 nacházel můj předek, když dokončil Yale.“

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Znečištění vzduchu připraví obyvatele Londýna o 9 až 16 měsíců života. A jak ukazuje následující graf, Pražané jsou na tom možná o trochu lépe, ale ne zas o moc.  Znečištění vzduchu pevnými částicemi – mikroskopickými částečkami prachu, které vzhledem k malé velikosti pronikají až hluboko do plic – je i v Praze podle grafu týdeníku The Economist výrazně nad limitem Světové zdravotnické organizace.

Graf smog
Autor: The Economist

Reklama
Reklama

Britský Economist uvádí graf kvůli tomu, že v Londýně – podobně jako v Praze – je smog letos velké téma. V množství pevných částic na tom byl Londýn v některých lednových dnech dokonce hůře než Peking. To odstartovalo intenzivní debatu o tom, jak se smogem bojovat, ve které jsou Britové v mnohém o kus dál než Češi.

Londýnský starosta Sadiq Khan by měl tento týden vyhlásit novou „toxickou přirážku“ na nejšpinavější auta. Poplatek má činit 10 liber, fungovat by měl od října a zjednodušeně řečeno se bude týkat všech vozidel vyrobených před rokem 2005.

Paříž či Atény chtějí rovnou zakázat vjezd aut s dieslovými motory, které jsou v emisích pevných částic hlavním zdrojem znečištění. Tak daleko se Londýn jít nechystá, starosta Khan má jiný záměr: dát majitelům starých dieslů šrotovné ve výši 3500 liber, pokud si koupí nový a čistší vůz. Kromě toho by chudší rodiny měly mít nárok na 2000 liber jako příspěvek na veřejnou dopravu.

Reklama
Reklama