pátek 10. 2. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Na Novém Zélandu se právě odehrává velrybí drama: tamní biologové hlásí smrt několika stovek mořských savců na jedné z odlehlých pláží ostrovní země. Kulohlavci patří k menším velrybám, dorůstají délky osmi metrů a na pláži jižního novozélandského ostrova jich uvízlo 416.  Vypadá to, že 70% z nich nešťastné přistání na pláži nepřežilo a o další se bojuje.

Podle biologů se jedná o největší hromadné uvíznutí velryb, jaké kdo v této oblasti pamatuje. Úřady vyzvaly obyvatele, aby místo do práce a do školy vyrazili na pláž a pokusili se inteligentní zvířata zachránit. “Tohle je nejsmutnější věc, jakou jsem kdy viděl,” vyprávěl novinářům jeden z nich, “tolik citlivých zvířat umírajících na písku.”

Reklama
Reklama

Proč zvířata na pláži uvízla, není jasné; jisté ale je, že není snadné je odtamtud dostat. Zátoka je mělká a proti záchranné akci se zpěčují stádní pudy nešťastných zvířat, jež se navzdory snahám záchranářů snaží setrvat v blízkosti svých druhů. Přestože se za přílivu podařili stovku zvířat dostat úspěšně do vody, za odlivu devadesát z nich znovu skončilo na suchu. Dobrovolníci je tak polévají vodou a balí do mokrých ručníků, aby zůstala vlhká, klidná a aby se nepřehřála.

“Snažíme se vyvést velryby na moře a navádět je, ale ony naše pokyny nepřijímají a prostě si plavou, kam chtějí. Pokud se mezi nimi neobjeví několik silných vůdčích jedinců, kteří budou skutečně chtít vyplavat na moře, budou se ostatní snažit zůstat se zbytkem hejna na pláži,” vysvětloval jeden z biologů. Většina je ale v tuto chvíli již mrtvá.

Situace je prý velmi náročná i pro lidské záchranáře, odborníci dokonce radí, aby se méně odolní jedinci pokusů o záchranu raději neúčastnili. “Je zima, jsme mokří a někteří z nás jsou ve vodě už devět hodin. Nepotřebujeme lidi, kteří se nám tady zhroutí, což se stává docela často,” cituje britský The Guardian Andrewa Lamasona, šéfa záchranářského týmu. Tragédie velryb vyvolává v Novozélanďanech silné emoce, na pláž se sjíždějí stovky lidí se zásobami potravin, aby mohli na místě setrvat tak dlouho, jak bude třeba.

https://www.youtube.com/watch?v=wW0TdHuaDM8

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Donald Trump se chystá na velkou dohodu s Ruskem a nekouká z toho nic dobrého. Minimálně The Economist má nahnáno dostatečně na to, aby situaci věnoval hlavní komentář a ještě téma čísla. Fotografie Trumpa nalíčeného rtěnkou, jejíž otisk se vyjímá na tváři Vladimira Putina, je výmluvná. Víc než dost toho říká také titulek:Co může chtít Amerika od Ruska a pravděpodobně to nedostane.

Co tedy Trump od Putina očekává? „Pokud se máme řídit tím, co se povídá v Trumpově okolí, ruský scénář vypadá následovně,“ píší britští novináři. „Amerika se spojí s Ruskem, aby zničila radikální islámský terorismus - a především Islámský stát. Rusko bude zároveň souhlasit s přerušením spolupráce s Íránem, tradičním nepřítelem Ameriky na Blízkém východě, který ohrožuje její spojence včetně Bahrajnu a Saúdské Arábie. V Evropě Rusko přestane rozněcovat konflikt na Ukrajině, bude souhlasit s ukončením zastrašování členských zemí NATO ležících na jeho hranici a třeba ještě vstoupí do nových rozhovorů o jaderném odzbrojení. V dlouhodobé perspektivě ještě těsnější vztahy s Ruskem pomohou Spojeným státům přibrzdit čínskou expanzi.“

Reklama
Reklama

The Economist

The Economist totiž dodává, že dnešní administrativa, konkrétně Stephen Bannon, příliš nepochybuje o tom, že Spojené státy nakonec povedou s Čínou válku. „Za pět či deset let budeme válčit s Čínou v Jihočínském moři,“ citují jeho výrok z loňského roku.

Pokud by to takhle všechno klapalo, zní to téměř jako splněný sen: co z toho by si nepřál kterýkoliv jiný americký prezident (s výjimkou války s Čínou)?  Britský týdeník se ovšem zároveň ptá, zda bude Trump po Bushovi a Obamovi třetím americkým prezidentem v řadě, který se nechá Putinem tahat za nos. Představa, že se Rusko bude chtít na zmíněných bodech dohodnout výměnou za přátelství s Donaldem Trumpem, totiž zavání jistou neznalostí Ruska (a velkou důvěrou ve význam sebe sama).

Za prvé, Rusko se bojem proti ISIS příliš neproslavilo, působení Rusů v Sýrii se soustředilo hlavně na podporu Bašára Asada.  Jeho udržení u moci coby spřáteleného diktátora, jenž zajistí Rusku nerušený vojenský přístup do Středozemního moře, bude také cenou, již bude Moskva za spolupráci na boji s terorismem chtít. Na druhé straně, ruská a americká armáda je nekompatibilní, což je logickým důsledkem desítek let pečlivého střežení vojenských tajemství. Ruská letecká síla k dosavadnímu bombardování pozic ISIS nemá moc co přidat; a pozemní armádu nechce Putin do Sýrie vyslat o nic ochotněji než například bývalý prezident Obama.

Za druhé, Rusům se s Íránem spolupracuje dobře a nemají žádný velký důvod na věci nic měnit. Írán a Sýrie jsou pro ně pákou k mocenskému vlivu na Blízkém východě. Také představa, že Rusko pomůže USA s Čínou, je už jenom vzhledem k jeho zaostalosti ve srovnání s rostoucím světovým hegemonem dosti iluzorní.

Největší chyba ve „výpočtech“ trumpistů se ovšem nachází v kolonce Evropa. Trump zjevně příliš nechápe, jak klíčová je pro Putina tato oblast. Když mluví o NATO jako o „zastaralé“ organizaci nebo když podporuje nacionalistické politiky usilující o rozpad Evropské unie, hraje Putinovi skvěle do karet. Představa, že Trump začne v Evropě ustupovat výměnou za jakýsi „velký obchod“, tedy onu spolupráci na boji s ISIS a Čínou, musí být pro Putina lákavá. The Economist ovšem radí spolupráci jen na menších věcech, jako je kontrola zbrojení a koordinace mezi oběma armádami, jež by zabránila nechtěným střetům. Cokoliv jiného prý dopadne „velmi špatně“.

Reklama
Reklama