středa 1. 2. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Vrchní soud v Praze vynesl rozsudek v kauze, kdy poslanec Tomio Okamura žaloval týdeník Reflex za to, že jej popsal přezdívkou „Pitomio“. Poslanec se bránil a bránil se také proti vyobrazení své osoby v klaunském provedení na obálce magazínu. Soud ve středu rozhodl, že přezdívka „Pitomio“ nesmí být svévolně používána. Lze ji ale použít, pokud toto pojmenování bude "projevem oprávněné kritiky". Odvolání bylo zamítnuto, náklady na advokáta si musí zaplatit Okamura sám.

 

Reklama
Reklama

Okamura jistě není první ani poslední politik, který je karikován. Právě tento týden zaplavily sociální sítě vtípky na Babišovo #sorryjako. V prosinci 2009 manželka tehdejšího předsedy ČSSD Petra Paroubková vedla spor s časopisem Reflex. Nelíbil se jí díl komiksu Zelený Raoul nazvaný „Paroubkovy erotické fantazie“. Paroubková v komiksu vypráví příběh svým kamarádkám o tom, jak se jí podařilo svést Jiřího Paroubka, který přišel domů vzrušený z toho, jak se mu podařilo svrhnout vládu. Petře Paroubkové se nelíbilo zejména to, že komiks měl znázorňovat početí jejího dítěte a to, že se v komiksu objevuje nahá. Komiks označila za „nevkusnou pornokarikaturu“.

V únoru 2009 se pak na obálce Reflexu objevil Hitler/Chaplin – tedy přesněji David Rath. Uvnitř časopisu se pak ještě skrýval článek, jehož titulek hlásalArbeit macht Rath“ - a Rath byl vyobrazen jako šílený doktor s kladívkem a skalpelem. Se slovyje to nechutné, časopis Reflex tím opět posunul hranici vkusu" se rozzuřený Rath rozhodl vzít situaci do svých rukou a „nehorázný zásah do jeho osobnostních práv“ kvůli karikatuře šel vyřešit k soudu.

Kdo další se nesmířil se karikaturami a šel hájit svá práva k soudu? To zjistíte v textu na webu Demagog.cz

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Případ šestinásobné vraždy v quebecké mešitě, z níž kanadská policie obvinila sedmadvacetiletého studenta politologie a antropologie Alexandra Bissonnetta, znovu připomněl jednu doposud málo popsanou, ale mimořádně zajímavou okolnost podobných útoků. Přesněji – společný rys jejich pachatelů. Jde o jejich vztah k ženám.

Mladý muž s modrýma očima a drobného vzrůstu, kterého řada známých, sousedů či spolužáků z univerzity charakterizovala jako slušného a tichého „samotáře“, měl podle řady zdrojů citovaných kanadskými médii také on-line tvář – tu méně slušnou. François Deschamps z québecké nevládní organizace pomáhající uprchlíkům Bissonnetta na fotkách okamžitě poznal coby jednoho z nejaktivnějších trollů napadajících jeho organizaci na sociálních sítích. „Úplně jsem nadskočil, když jsem uviděl jeho tvář,“ řekl Deschamps québeckému deníku Le Soleil.

Reklama
Reklama

Bissonnette se coby fanoušek amerického prezidenta Donalda Trumpa a francouzské krajně pravicové političky Marine Le Pen zaměřoval zejména na cizince (tedy nejen na uprchlíky a muslimy) a otázku ženských práv. Podle dalších kanadských novin La Presse student aktivně trolloval stránky feministických skupin, kde na debatující útočil jako na „feminacistky“. A fakt, že Bissonnettovo vystupování na sítích bylo „plné nenávisti“ mimo jiné k ženám, médiím potvrdil také jeho bývalý spolužák Antoine Cabanac.

A co frankofonního Kanaďana spojuje s teroristou, který zabil čtyřiaosmdesát lidí na promenádě v Nice, s útočníkem z nočního klubu v Orlandu, který má na svědomí padesát lidí, s teroristou z Bostonu, kde při útoku na maraton zemřelo pět lidí, či mužem, který loni postřílel v americkém Kansasu sedmnáct lidí? Co má společného s dalšími masovými vrahy – Eliotem Rodgerem (sedm mrtvých, 2014) či Robertem Lewisem Dearem (tři mrtví, 2015)? Všichni zmiňovaní měli před útoky na kontě násilí vůči ženám - bili a jinak terorizovali svoje partnerky, ženám vyhrožovali či je pronásledovali a jinak obtěžovali. Elliot Rodger po sobě zanechal video, v němž se vyznává z nenávisti k ženám (za to, že ho odmítaly) a slibuje jim odplatu.

Někteří další pachatelé útoků - stejně jako Bissonnette – sice neměli na kontě násilné chování vůči konkrétním ženám, ale téma bylo v jejich životech přítomno. Strůjce teroristického útoku v Oklahoma City Timothy McVeight podle lidí, kteří ho znali, velmi trpěl tím, že nikdy neměl přítelkyni a cítil se ženami odmítán. Ostře antifeministický a pohrdavý k ženám byl ve svém manifestu také Nor Anders Breivik - pachatel útoku, při něm na ostrově Utoya a v Oslu zemřelo 77 lidí.

A jestli mají něco extrémně pravicoví radikálové společného s islamisty, pak je to právě pohrdání ženami. „Násilničtí extrémisté a teroristické organizace - od neonacistických skupin po islamistické sítě - nabízejí ideologické ospravedlnění pro ty, kteří chtějí ženy ovládat a nakládat s nimi podle libosti,“ píše BBC.

Jak však píší v jednom starším textu The New York Times, tento fenomén zatím nikdo seriózně nezkoumal. Vztah k ženám a názor na tradiční uspořádání společnosti, v němž muži dominují a ženy poslouchají, může přitom být jedním z faktorů radikalizace.

Reklama
Reklama