úterý 24. 1. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Kdo nepřeje bezpečnosti? #vyrokdne

Návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti byl jedním z témat nedělních Otázek Václava Moravce. Než zveřejníme výsledky analýzy, zaměřme se na několik momentů z diskuze - konkrétně na to, kdo nebo co novelu „brzdí“, a do jaké společnosti by nás její přijetí zařadilo.

Předně zdůrazněme, že předkladatelem návrhu je samo ministerstvo vnitra vedené Milanem Chovancem. Ten v pořadu tvrdil, že návrh narazil v připomínkovém řízení na neshodu s rezorty spadajícími pod hnutí ANO, což proces zastavilo. Připomeňme nejdřív, že připomínkové řízení Chovanec ořízl na 10 pracovních dnů v období 15. — 31. 12. 2016. Takový pěkný vánoční dárek.

Reklama
Reklama

A podíváme-li se pak na připomínky konkrétně, zjistíme, že nejen úřady pod taktovkou ANO nesdílejí euforii z ústavního zakotvení práva občanů držet zbraň. Pomineme-li kritické vyjádření Ústavního soudu, Bezpečnostní informační služby nebo Úřadu vlády, zdá se, že ani rezorty v gesci ČSSD (školství, zahraničí, ministr pro lidská práva) si nechystají pouzdra na kolty. Pochybnosti vyjádřil i místopředseda vlády Bělobrádek (KDU-ČSL) - podle něj je současná právní úprava dostatečná a ohledně tématu panuje víc hysterie než věcnosti.

Jak správně poznamenal Chovancům spoluřečník Stanislav Polčák (STAN) a nakonec i předseda ÚS Pavel Rychetský, šlo by o úpravu v Evropě zcela unikátní a světově přinejmenším ojedinělou. Důvodová zpráva jen zběžně zaznamenala několik zemí, kde ústava nějakou formu občanské obrany alespoň vzdáleně připomíná, a kvapem pak pokročila k dalším bodům. Demagog.cz se však podíval, kde ve světě právo držet zbraň opravdu našlo místo v předpisu nejvyšší právní síly.

Držení zbraní
Autor: comparativeconstitutionsproject.org

Povšimněte si zejména hodnot na ose Y. Ani historicky tedy nebylo ústavní právo na zbraň příliš v módě. Podle analytiků agentury Bloomberg v roce 2013 existovaly pouze tři země s podobnou ústavní úpravou. K jakému triu bychom se tedy připojili? Mexiko, Guatemala a Spojené státy americké. Podobné ustanovení nezná ani ústava Švýcarska, což je země s třetím nejvyšším počtem držených zbraní na hlavu mezi vyspělými zeměmi.

Autorkou textu je Ivana Procházková

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Průběžná zpráva z prvních hodin vládnutí Donalda Trumpa: Spojené státy seformálně stahují z tichomořské dohody o volném obchodu (Transpacifické partnerství,TPP). Krok je zcela ve shodě s tím, co Trump sliboval během předvolební kampaně a co zopakoval v inauguračním projevu. Hlavním heslem je nacionalistické America First (Amerika na prvním místě) a prvním principem mezinárodní spolupráce protekcionismus.

Zmíněná dohoda ale měla i geopolitický význam. Zahrnovala 12 tichomořských zemí mimo Čínu, vlastně se jednalo o jakýsi obchodní pakt proti Číně. Jeho smyslem bylo vázat tichomořské země na USA a omezit rozpínavost Pekingu.  Trump tohle ekonomické zadržování opouští a Čína může mít radost. Několik zemí už také oznámilo, že budou nyní prohlubovat obchodní spolupráci s Pekingem.

Reklama
Reklama

Sama Čína pak ohlásila, že jí založená Asijská banka pro investice do infrastruktury - jakýsi čínský konkurent Světové banky - přijme letos 25 nových členů včetně Irska a Kanady. Peking zároveň stále úspěšněji propaguje vlastní konkurenční projekt původní americké zóny volného obchodu, tzv. Regionální všeobecné ekonomické partnerství. Spojené státy zjevně uvolňují prostor. The Wall Street Journalpopsal Trumpův krok jako “strategické vítězství Číny”.

Spojené státy nicméně nevyklízejí prostor úplně. Trump zároveň pohrozil, že Amerika bude hájit svoje zájmy v Jihočínském moři. To je v podstatě pohrůžka použitím vojenské síly ve sporu o strategicky důležité ostrovy, na nichž Čína buduje letecké základny. Obchodní zadržování zjevně nahrazuje zadržování vojenské. “Analytici tvrdí, že výroky naznačují možnost americké vojenské akce, nebo dokonce námořní blokády, což představuje nebezpečí ozbrojené konfrontace s Čínou, stále hrozivější vojenskou mocností vybavenou jadernými zbraněmi,” píše Reuters.

“Odříznout Čínu od přístupu k umělým ostrovům, na které si činí nárok, je riskantní podnik,“ citují zase Financial Times bývalého vrcholného poradce prezidenta Obamy pro Asii. “Jak budeme svůj postoj vymáhat? Znamená to riziko ozbrojeného střetu a Spojené státy díky němu ztratí velkou část Asie.“ Deník zároveň dodává, že výroky nového amerického ministra zahraničí Tillersona a nového Trumpova prezidentského mluvčího Spicera si v detailech navzájem protiřečí - a že je vidět, jak se nová administrativa “ještě nevyzná ve složitých detailech a právních kličkách sporu o Jihočínské moře”.

Z předchozích Trumpových projevů - a první kroky naznačují, že vše, co v kampani říkal, myslel vážně -  zároveň vyplývá, že Spojené státy nyní hodlají začít výrazně zvýšit investice do vlastní armády. Pokračování příště…

Reklama
Reklama