čtvrtek 16. 8. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Jak to, že jsem při pohledu na fotografii jihoanglické pláže z roku 1976 viděl samá štíhlá těla, položil si otázku sloupkař britského Guardianu George Monbiot. A taky tutéž otázku položil svému publiku na Twitteru, pak odjel na dovolenou - a když se vrátil, zjistil, že spousta lidí pro to má spoustu vysvětlení, jejichž podstata se zdála zjevná. Více jíme a jídlo je levnější. Méně fyzicky pracujeme, méně cvičíme – a navíc dřív bylo méně fast foodů. Tím pádem není divu, že zatížení nejen brightonské pláže, odkud onen snímek byl, za posledních čtyřicet let tak vzrostlo.

Jenže když se Monbiot podíval blíž, ukázala se tahle jasná tvrzení být nejasnými. Respektive nebyla to pravda. Nejíme méně než před čtyřiceti lety, na kalorie dokonce konzumujeme méně - je nutné dodat, že jde o britské statistiky. Pracujeme méně fyzicky? I kdyby to tak bylo, proč jsou pak lidé v dělnických profesích podle těchto čísel statistik obézní s větší pravděpodobností než lidé z kanceláří? V tom to nebude. A představa, že za starých dobrých časů se všichni ve volném čase houpali na bradlech, je rovněž mylná. Cvičíme úplně stejně (tedy stejně málo) jako v sedmdesátých nebo jiných libovolných letech. Takže čím je zvýšená váha způsobena?

Monbiot (vzděláním biolog) při pohledu na dostupné statistiky říká, že sice jíme méně, ale zároveň podstatně jinak. Jde především o cukr - přímo ho sice jíme výrazně méně než v minulosti, ale nepřímo, v nápojích a jídlech, ho naopak zkonzumujeme výrazně víc. Podle Monbiota to souvisí s rozvojem jakési vědy jídla, kterou rozvíjejí velké potravinářské firmy s cílem připoutat nás ke svým oslazeným - a díky neurovědcům a psychologům i jinak přitažlivým - výrobkům.

Jak píše autor: říkat lidem, že jsou tlustí, že si za to můžou sami a ať se sebou proboha něco dělají, je jistě možné, ale míjí to cíl. Velké firmy vynaložily ohromné úsilí, aby zlomily vůli konzumentů, a následně lidi viní z toho, že ji nemají. Žádný cukrovinkář neřekne, že chce mít své zákazníky pěkně vykrmené, i když to tak je. Trvá na tom, že to s jeho větrníky nemají přehánět, když je k tomu nenutí.

 Takže ano, konstatuje Monbiot, potřebujeme silnou vůli, rozhodnost a osobní zodpovědnost. Ale hlavně na straně politiků a vlád, které by měly vůči některým výrobkům potravinářských firem přistupovat stejně jako k alkoholu či tabáku, protože (nejen) v západních společnostech roste problém s cukrem, který začíná hořknout.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Více než tři stovky amerických novin ve čtvrtek vychází s úvodníkem na stejné téma: média nejsou nepřátelé lidu. Tohle poselství mají na titulní straně jak velké celostátní deníky typu New York Times, tak lokální plátky vycházející napříč Spojenými státy. Jde o mimořádný projev solidarity novinářů, kteří se důrazně ohrazují proti opakovaným útokům Donalda Trumpa na nezávislá média coby pilíře americké demokracie.

Iniciátorem akce byl deník Boston Globe, který minulý týden prezidenta kritizoval za to, že média označuje za „nepřátele lidu“ a jejich zprávy za „fake news“. Renomovaný list proto avizoval, že ve čtvrtek 16. srpna vydá úvodník, v němž upozorní na nebezpečí prezidentských útoků na nezávislý tisk – a vyzval ostatní média, aby udělala to samé. K myšlence se původně přihlásilo zhruba sto amerických vydavatelů, ale postupně jejich počet stoupl až na 350. Přehled nejzajímavějších z nich ve svém článku přináší britský server BBC.

Reklama
Reklama

Ve čtvrtečním úvodníku Boston Globe s titulkem Novináři nejsou nepřátelé lidu se čtenář dočte, že americký nezávislý tisk byl jádrem zdejší demokracie posledních dvě stě let. V New York Times pak vyšel editorial s titulkem „Svoboda tisku vás potřebuje“, který Trumpovy útoky na nezávislá média označuje za útok na „životodárnou tepnu demokracie“.

„Argumentovat, že jen proto, že tiskneme nepříjemné pravdy, nejsme ještě fake news, může být někdy frustrující. Ale novinařina není soutěží v oblíbenosti. Jediné, co nám zbývá, je dál pokračovat ve své reportérské práci,“ přidal se také New York Post. Zároveň ale dodal: „Pomůže tohle? Ani za mák.“

Ke kampani se přidal i deník Philadelphia Inquirer, který vychází v kolébce americké demokracie. „Pokud tisk není chráněn před pomstou či trestem za psaní nepopulárních názorů nebo zjištění, pak není chráněna ani tato země, ani její obyvatelé.“

Vydavatelství McClatchy, které v USA vydává třicet různých novin včetně deníku Miami Herald, ve svém komentáři píše, že jeho média málokdy mluví jedním hlasem, ale tentokrát udělají výjimku. „Nepřátelé lidu je termín, kterým nacisté označovali Židy. Takto bývali označováni i nepohodlní kritici Josifa Stalina, kteří pak končili na popravišti,“ napsal vydavatel.

K obraně tisku se přidal také list Topeka Capital-Journal, který jako jeden z mála deníků před volbami v roce 2016 podpořil Donalda Trumpa. Prezidentovy útoky teď deník odsuzuje jako zlomyslné a ničivé. „Musí to skončit,“ píše.

Sám fakt, že Trump volby před dvěma lety vyhrál bez otevřené podpory většiny médií, vyvolává ovšem otázku, nakolik mohou podobné solidární kampaně jeho podporu oslabit. Průzkum veřejného mínění zveřejněný tento týden Quinnipac University ukázal, že 51 republikánských voličů věří tomu, že média jsou „spíše nepřítelem lidu než zásadní součástí demokracie“. A 52 procent republikánských voličů si zároveň nemyslí, že by Trumpova kritika mohla vést k násilí vůči novinářům, jak varovalo několik expertů OSN. Napříč republikánskými i demokratickými voliči pak 65 procent obyvatel věří, že média jsou zásadní součástí demokracie.

Solidární novinářská kampaň iniciovaná deníkem Boston Globe má přitom i své kritiky. „Je to patetický pokus tvářit se, že jsou stále relevantní,“ napsal o bostonském deníku Tom Tradup, komentátor konzervativního serveru Townhall.com. „Sám bych si nedovolil komukoli radit, co má dělat. Ale pokud jde o mě – a myslím, že nebudu sám – 16. srpna si žádné noviny nekoupím,“ píše.

Kampaně se odmítl zúčastnit významný ekonomicky zaměřený deník Wall Street Journal. V jednom z dřívějších komentářů v tomto listu James Freeman argumentoval, že i prezident Trump má právo na svobodu projevu, a iniciativa Boston Globe se mu tuto svobodu snaží upřít.

Zatímco prezidentova dcera Ivanka se od slov svého otce distancovala, mluvčí Bílého domu Sarah Sanders Trumpův výrok o nepřátelích lidu popřít odmítla. A co se týče příznivců Donalda Trumpa, ti mají jasno: televize CNN na červencovém voličském setkání s prezidentem na Floridě natočila dav, který směrem k reportérům křičel sprosté nadávky a urážky.

 

Reklama
Reklama