Autorka menu si tento týden povšimla, že počet lidí, kteří ji „sledují“ na Facebooku přesáhl 3000, což je skutečnost, kterou přijala s poněkud smíšenými pocity a jistou nervozitou. Nervozitou způsobenou mimo jiné faktem, že pokud nechce věnovat celý den procházení jednotlivých účtů, pak vlastně pořádně neví, kdo tito followeři jsou a jakou mají motivaci. Jednu věc ví naopak jistě: tento following není objednaný a zaplacený, což je na sociálních sítích – zdá se – poměrně rozšířená praxe.
Jak informuje americký deník The New York Times v rozsáhlém materiálu The Follower Factory, existují specializované firmy, které nabízejí na klíč desetitisíce sledujících, ale retweetů, lajků a zhlédnutí. Nejde jen o načechrání ega a novou formu sociální statusu, které může on-line popularita přinést, jde o peníze. Tzv. influenceři, tedy lidé, jimž vliv na sítích zajišťuje fakt, že je masově sledují jiní, mohou na tomto postavení vydělat pěkné peníze.
V některých profesích popularita na sítích zásadně ovlivňuje šanci najít práci i výši honoráře. Ale i „amatéři“ mohou vydělat – podle dat společnosti Captiv8 si člověk se stovkou tisíc followerů účtuje až dva tisíce dolarů za propagační tweet, s milionem followerů pak kolem dvaceti tisíc. Není tedy divu, že se rychle objevila nabídka služeb, které k armádě followerů dopomohou - byť to pravidla většiny sociálních sítí zakazují.
NYT jako příklad uvádějí firmu Devumi, která obstarává sledující pro více než 200 tisíc zákazníků, mezi nimiž jsou modelky, hvězdy reality TV i sportovci. Přestože šéf firmy v emailu zaslaném deníku odmítl, že by jeho společnost něco takového nabízela, toto tvrzení rozporuje hned fakt, že novináři sami jejich služeb využili - pro účet na Twitteru si nakoupili 26 tisíc followerů za 225 dolarů. A rovněž smlouvy, k nimž se dostali, ukazují jasně, jak si uživatelé vliv nakupují buď sami, nebo to za ně dělají jejich agenty či manažeři. Devumi pracuje také pro politiky a vlády. Editor čínské státní agentury zaplatil firmě za sdílení (deníkem blíže neupřesněné) zprávy vychvalující tamní režim, stejně tak poradce ekvádorského prezidenta Morena.
Podle některých odhadů je až 48 milionů účtů na Twitteru (zhruba 15 procent) „prázdných“ (firma tyto odhady rozporuje). Facebook pak loni na podzim přiznal, že počet falešných účtů je zhruba dvojnásobný, než si firma doposud myslela – zhruba 60 milionů. Firmy jako Devumi ale nevyužívají jen prázdné účty, část z odhadovaného portfolia 3,5 milionu účtů, které nabízí zákazníkům, jsou reální lidé. Komukoliv se tak může stát něco podobného jako sedmnáctileté středoškolačce z Minnesoty Rachel, která jednoho dne ke svému překvapení a zděšení zjistila, že na Twitteru přeposílá tweety kanadské realitní firmy, ghanského rádia a různých pornoserverů.
Provozovatelé platforem účty s falešnými sledujícími obvykle neruší, protože lze velmi obtížně dokázat, že majitel účtu o tom věděl, natož si je aktivně pořídil. Na velmi nejasném terénu a prudce se rozvíjejícím světem technologií je totiž pozadu i „analogové“ právo – stejně jako u tolika jiných případů.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
