Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Denní menu

Větší mozek si žádá teplé jídlo

Šimpanzí doba kamenná • Amanda Palmer jako matka • Výročí hurikánu Katrina • Diskriminace v hudebním průmyslu

A chimpanzee drinks beverage to cool off the summer heat in Shenyang
Nejen studené nápoje, ale hlavně teplé jídlo! • Autor: Globe Media / Reuters

V deštných pralesích západní Afriky, Brazílii nebo na thajských plážích, tam všude archeologové učinili mimořádné objevy primitivních kamenných nástrojů. Jsou zhruba stejně staré jako egyptské pyramidy a nevyznačují se příliš důkladným řemeslným vyvedením. O to však nejde, podstatné je, že ruce, které je vyrobily, nebyly lidské. Vytvořili je šimpanzi, kapucíni a makakové - a pro vědce to znamená potvrzení toho, že nejen člověk, ale také primáti si vytvořil základy kultury pro používání kamenných nástrojů. Ano, i šimpanzi si prošli svou dobou kamennou.

Rozdělíš se se mnou?
Šimpanzi bonobové ve zvířecím útulku nedaleko konžské Kinshasy • Autor: Globe Media / Reuters

Reklama
Reklama
Reklama

Ve shrnujícím textu na BBC to líčí Colin Barras a dokládá výjimečnost tohoto zjištění tím, že primáti sice běžně zacházejí se pomůckami a nástroji z rostlin a větví stromů, ale kamenů se dotýkají zřídka. Zjednodušeně i proto, že v prostředí, kde žijí, nejsou tak časté, aby se tato dovednost úspěšně předávala z generace na generaci. Obor archeologie zaměřené na primáty však dnes má důkazy, že před 4 300 lety se v oblasti dnešního Pobřeží slonoviny vyskytovali šimpanzi, kteří běžně zacházeli s několikakilovými kameny jako s kladivy.

Co vědce zaměstnává, je otázka, proč primáti – na rozdíl od člověka – nikdy nevytvořili i sofistikovanější kamenné nástroje. Kupodivu to nejspíš nemá souvislost s evolučním vývojem ruky. Anatomie lidské ruky se změnila daleko méně než té šimpanzí. Klíč k této záhadě bude podle všeho v mozku, v kognitivních funkcích - a také v teplém jídle. Podle jedné hypotézy totiž za lidskou vynalézavostí je větší mozek, který expandoval díky objevu vařené stravy. „Větší mozek vyžaduje ke svému růstu a funkcím mnoho energie. A vaření ve srovnání se syrovou stravou zvyšuje příjem energie z jídla,“ dodává Alexandra Rosati z Harvardovy univerzity.


Deset let uplynulo tento týden od hurikánu Katrina, který zničil nebo poškodil na 134 tisíc domů a bytů v americkém New Orleans (70 % zástavby) a vyžádal si na 1800 obětí na životech. Výročí zavdalo příležitost ohlédnout se, jak vypadala následná péče o oběti živelné katastrofy - a aktuální série článků z anglosaských médií není veselé čtení. Podle výzkumů je 63 % procent Afroameričanů přesvědčeno, že reakce vlády a její rozhodnutí o záchranných pracích a humanitární pomoci byly pomalé - a to především proto, že oběti pocházely z chudých vrstev a jednalo se o černochy. Podrobněji to rozebírá komentář Jelani Cobba s názvem Rasa a bouře v New Yorkeru.

Stairs, which are all that remain where a house once stood, are pictured in Waveland
Deset let poté... • Autor: Globe Media / Reuters

Na individuální osud přeživší Kathy Phipps se pak soustředí obsáhlá a mimořádná reportáž Petera Moskowitze na serveru Buzzfeed. Ve své době byla Phipps reklamní ukázkou, jak se obětem hurikánu podařilo usadit v nových domovech a opět nastartovat svůj život.

deset let později, kdy se o ní média dávno nezajímají, je ale život této ženy vlivem nových životních okolností opět v troskách. Má za sebou pokusy o sebevraždu a trpí vážnými psychickými problémy. V souvislosti s tím také vyplouvá na povrch, jak byla zanedbána následná péče. Postižení katastrofou byli velmi často roztroušeni do různých částí Spojených států a federální agentura pro zvládání krize FEMA často obětem zajistila jen dopravu do nových domovů, ale dále je už nekontaktovala.

Sugestivní obraz toho, jak bezútěšně vypadaly dny bezprostředně po katastrofě, přináší pak příběh dalšího z přeživších, který pro The Guardian popisuje Jim Gabour.


„Budeme platit za tvoji novou hudbu, nebo za péči o tvé dítě? Je to fér k fanouškům? Kdy vydáš novou hudbu? A budou tvoje písně s novou zkušeností mateřství stále odvážné, komplexní a emocionální?“ To je jen několik otázek, které položil zpěvačce Amandě Palmer jeden z fanoušků poté, co se přidala k nové crowdfundingové platformě Patreon - a zároveň po letech prohlašování, že mateřství není pro ni, oznámila, že čeká dítě se svým manželem, spisovatelem Neilem Gaimanem.

1-BVkegtI6L0FeVAgW6oVVxA
Amanda Palmer • Autor: Archiv

Reakcí na tento k osobním pocitům mířícím dopis je obsáhlá odpověď na serveru Medium.com, kde se Amanda Palmer vyznává ze všech strachů, které ji v těhotenství provázejí. Otevřeně tu zpracovává vlastní obavy, jak nová životní role může ovlivnit její kreativitu a vysát energii z jejího umění. Bude z ní nudná osoba, která švitoří o plenách? Bude kýčovitě zpívat o štěstí a životní rovnováze?

Zároveň se ale dotýká podstatnějšího problému, kdy o umělkyních – a v hudbě především – není zvykem uvažovat jako o matkách. „V době, kdy jsem vyrůstala, neexistoval žádný vzor matky umělkyně... Představovat si své ženské idoly jako matky mi přišlo jako naprosto vyšinutá idea. Rockové hvězdy prostě nebyly mámy.“


Holky (a vůbec všichni odstrkovaní lidé)! Jaký byl váš první zážitek (v hudebním průmyslu, médiích a na scéně vůbec), kdy jste pochopily, že se s vámi nepočítá.“ Takto zněl tweet uznávané hudební publicistky Jesiccy Hopper, který minulý týden odstartoval smršť reakcí, jež dohromady tvoří strhující, a přitom velmi nelichotivé čtení, pokud jde o hudební scénu coby rovnostářské a tolerantní prostředí.

Hopper tak pokračuje v debatě o postavení žen v hudebním průmyslu, kterou letos v anglosaském prostředí iniciovala svou trefně pojmenovanou sbírkou textů The First Collection of Criticism by a Living Female Rock Critic. Během necelých 24 hodin jí na aktuální výzvu přišlo více než 400 reakcí – ty nejzajímavější lze najít zde.

https://twitter.com/laurasnapes/status/635866674567188482

Mezi respondenty je mnoho úspěšných muzikantek z kapel jako Austra, Vivian Girls nebo Des Ark a Emika, ale také novinářky, zvukařky a ženy pracující v PR - které přinášejí nejrůznější zkušenosti se sexismem, jehož intenzita se zdá být i v roce 2015 být dost za hranicí představivosti.

https://twitter.com/annetdonahue/status/635864652061233152


Video: "Neexistuje nic jako mrtvé médium. Jsou jen mrtvé technologie a mrtvé obchodní modely... Jakmile se objeví nějaké nové médium, nemizí a má tendenci přetrvat.“ To je úvodní poselství proslovu vlivného teoretika médií Henryho Jenkinse v rámci panelu The New Audience, který se zabýval budoucností chození do kina. Jaké jsou tedy vyhlídky staromódních kin v zasíťovaném světě?

https://www.youtube.com/watch?t=116&v=AjkyvlBCqmU


Kulturní tip: Celé hodiny možno strávit s tou nejlepší hudbou osmdesátých let díky výběru serveru Pitchfork. Jeho redaktoři sestavili hitparádu dvou set nej skladeb podivuhodné dekády, která zpopularizovala post punk, gotický rock, synth pop i hip hop, vyprodukovala shoegaze, hardcore a univerzitní rock stejně jako hair metal.

https://www.youtube.com/watch?v=F8BMm6Jn6oU

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte