úterý 27. 9. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Venezuelu máme zafixovanou jako ropného exportéra, který z výnosů černé suroviny platí svůj značně neúspěšný socialistický experiment. Ne nadarmo zesnulý vůdce Hugo Chávez nazýval ropu poeticky “nástrojem národního rozvoje”.  Teď to ale vypadá, že tahle latinskoamerické země skutečně mele z posledního: část ropy totiž musí dovážet ze země svého nepřítele číslo jedna, USA.

Problém je v tom, že venezuelský ropný průmysl je po znárodnění a vyrabování prakticky před kolapsem. Výnosy z něj představují polovinu příjmů venezuelské vlády, ale těžba se od roku 1998, kdy Chávez nastoupil k moci, snížila o třetinu. K tomu je nutno připočítat dramatický propad cen ropy a nutnost exportovat dvě třetiny zbývající produkce do Číny jako splátku obřích dluhů. Reportáže ze země tak popisují nedostatek základních potravin (nakupovaných v zahraničí), stejně jako základních léků. Cena chleba se podle reportáže deníku The New York Times měsíčně zdvojnásobuje a bochník v tuto chvíli přijde zhruba na 50 centů (12Kč), což zní skvěle do okamžiku, než zaměstnanci na ropných vrtech reportérovi prozradí, že vydělávají v přepočtu zhruba jeden dolar (24Kč) měsíčně a hlad je takový, že se během práce navzájem hlídají, aby neomdleli.

Reklama
Reklama

Nicolás Maduro
Nicolás Maduro

Nutnost dovážet ropu z USA je v takové situaci spíše symbolickým dovětkem zprávy o tom, kam Chávez a jeho následovník Nicolás Maduro zemi dovedli (Maduro letos nenašel peníze nebo kuráž ani na to, aby zajel do New Yorku přednést tradiční revoluční projev na valném zasedání OSN). V podstatě jde o to, že Venezuelci potřebují ke zpracování své těžké ropy ropu lehkou. Tu si dříve poměrně komplikovaným procesem uměli vytěžit sami, pak příslušná pole znárodnili, na udržování technologií dnes už nemají peníze a těžba se v posledních měsících úplně zastavila. Nezbývá tedy než poníženě importovat 50 000 barelů imperialistické ropy denně - ovšem jak popisuje deník, “některé tankery stojí v přístavech až dva týdny a čekají, až jim venezuelská ropná společnost bude schopná zaplatit, některé zase odplouvají”.

Deník Financial Times zároveň přišel právě v pondělí se zprávou, že ropná společnost PDSVA v podstatě hodila ručník do ringu a oznámila svým věřitelům, že sedm miliard dluhů splatných příští rok neuvidí dříve než v roce 2020. Text nese výmluvný podtitul “Začátek konce?”

Krach Venezuely je bezpochyby tragédie, ale v Evropě bychom se měli ptát sympatizantů Huga Cháveze a jeho revoluce, co si z příběhu odnesli. Mezi ty známější patří čerstvě znovuzvolený šéf britských labouristů Jeremy Corbyn či španělská “nová levice” Podemos, část jejíhož vedení dělala venezuelskému revolucionáři poradce. V Česku proslula například levicová ekonomka Ilona Švihlíková.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Kdo nechápal, jak může někdo vůbec uvažovat o Trumpovi jako prezidentovi Spojených států, nechápe po pondělní debatě dál. První diskusi kandidátů asi nejlépe charakterizuje jeden z okamžiků, kdy Hillary Clinton s přehledem načrtla ostrý kontrast mezi sebou a chaotickým, emocionálním Trumpem: “Myslím, že mě Donald právě kritizoval za to, že jsem se na tuhle debatu připravila. Ano, připravila. A víte, na co jsem se ještě připravila? Připravila jsem se na prezidentský úřad. A tak je to správné.” Následoval výbuch publika, které jinak mělo přikázáno mlčet.

V posledních dnech byl Trump opakovaně přirovnáván k Ronaldu Reaganovi - a očekávaný první přímý střet k legendárnímu duelu budoucího republikánského prezidenta s Jimmym Carterem. I Reagan byl prý podceňován, mávalo se nad ním rukou jako nad “nějakým hercem z Kalifornie”, ale výsledek byl pro pedantského a neslaného nemastného Cartera zdrcující. Nic takového se však tentokrát nekonalo. Trump má k lehké vtipnosti a nadhledu Reagana asi tak daleko jako chůze tučňáka k letu albatrosa (tučňáci prominou). Hillary Clinton předvedla dokonale standardní výkon profesionální političky, což by jí třeba ve střetu s Barackem Obamou nejspíš vítězství nepřineslo. Vedle navztekaného, do řeči skákajícího, stále totéž opakujícího a na otázky neodpovídajícího Trumpa však vypadala coby ztělesnění solidnosti, jistoty a důvěryhodnosti. Pod videem jsou reakce médií:

Reklama
Reklama

https://www.youtube.com/watch?v=ZEHPrYUcoi0

 

BBC: “Byla to bitva mezi právničkou a obchodníkem a právnička měla většinu času navrch.”

Reuters: “Republikánský kandidát nedokázal zúročit svou příležitost před televizním obecenstvem, jehož počet se odhaduje na sto miliónů. Místo aby se představil jako nositel změny, strávil většinu času výměnou osobních útoků s demokratickou protikandidátkou Hillary Clinton.”

Financial Times: “Mnoho analytiků (po debatě) tvrdilo, že Clinton svého protivníka snadno porazila, když zůstala klidná a předvedla rozsah svých znalostí, aniž by upadla do přílišných detailů.” Deník dále cituje analytika republikánského think-tanku The American Enterprise Institute Norma Ornsteina, který říká, že nikdy neviděl jednostrannější: “(Trump) vypadal rozzlobený, mimo realitu, rozrušený a občas jednoduše nesrozumitelný. Jeho cílem mělo být působit svým vystupováním a temperamentem alespoň trochu jako prezident plus disponovat aspoň základními znalostmi. To se mu ale vůbec nepodařilo”.

The New York Times: “Když je jeden z kandidátů seriózní a druhý jenom prázdný hrubec, ztrácí pojem debata smysl. … Celá záležitost byla dokonale asymetrická především díky nepěkné pravdě, že jeden z kandidátů nedokáže nabídnout nic důvěryhodného.”

The Washington Post: “Clinton byla před Trumpem o celé délky. … Bylo to pro ni naprosté vítězství v podstatě na všech frontách.”

The Wall Street Journal: “Výkon republikána Donalda Trumpa v pondělní první prezidentské debatě pravděpodobně utvrdil jeho stoupence, ostatní nejspíš odradil.”

Politico: “Hillary zvítězila. Osm z deseti oslovených si myslí, že Donald Trump první debatu prohrál. Republikáni si ale nejsou jisti, zda ho to poškodí.“

Bloomberg: “Trump skočil na návnadu a sám se zničil.“

Pokračovat je asi zbytečné. Střední proud obou barev si oddychl - a ti, kteří měli po první ne úplně povedené pětiminutovce Hillary Clinton chuť zavrtat hlavu pod peřinu (autor menu mluví za sebe), zažívají hezké úterní dopoledne. Na druhé straně, Trump vlastně ničím zásadně nepřekvapil.

Před debatou to vypadalo, že ve Spojených státech je zhruba polovina voličů, kteří si ho přesto v prezidentském úřadu představit dovedou. Agentura Reuters si nicméně nechala udělat průzkum, z něhož vyplývá, že až polovina voličů se bude rozhodovat právě na základě debat (další dvě budou následovat).  Pondělní klání přitáhlo podle různých odhadů až sto miliónů diváků; doufejme, že viděli zhruba totéž.

Reklama
Reklama