pátek 5. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Tahle zpráva už není horká aktualita, ale je to první páteční menu, které ji může zahrnout, což snad poslouží jako omluva. Ukrajinská šachová velmistryně Anna Muzyčuk, dvojnásobná světová mistryně v disciplínách rapid (rychlý šach) a blitz (ještě rychlejší šach), svůj titul koncem roku neobhájila. Ani nemohla, protože sedmadvacetiletá šachistka na poslední mistrovství v těchto disciplínách neodcestovala. Konal se totiž v Rijádu a Muzyčuk nechtěla “soutěžit v zemi, kde jsou tak porušovaná ženská práva”.

Jak na svém facebookovém profilu doslova napsala, nechtěla “hrát podle něčích pravidel, nosit abáju (dlouhý oděv, zakrývající celé tělo, pozn. red.), chodit ven jen s doprovodem, a vůbec se cítit jako tvor druhé kategorie”. V protestu se k ní připojila její sestra Maria, která byla světovou šampionkou rok před Annou.

Není to první kontakt ukrajinské šachistky se zákony, které mají potřebu ženám přikazovat šatník. V průběhu minulého roku se konal ženský šachový šampionát v Teheránu a íránské úřady vyžadovaly nošení hidžábu, tedy šátku. Muzyčuk se tehdy podvolila, ale podle vlastních slov se po celou dobu cítila nepříjemně, což hrálo roli v jejím nedávném rozhodnutí roli. Navíc, jak říká, jsou ženská práva v saúdském království ještě o poznání v horším stavu.

Mistrovství v Rijádu mělo mimochodem i další problém než bojkot úřadující mistryně. Saúdská Arábie nevydala vstupní víza izraelským šachistům s vysvětlením, že obě země spolu nemají diplomatické vztahy.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Francouzský prezident Emmanuel Macron tento týden při příležitosti novoročního setkání s domácím tiskem oznámil, že jeho vláda chystá zákon proti lživým či jinak smyšleným zprávám šířených zejména elektronickými médii. Fenomén fake news je dobře známý nejméně od prezidentských voleb ve Spojených státech v roce 2016. Ty dodnes provází  - nyní vyšetřované - podezření, že do jejich výsledku zasáhla ruská propaganda šířením smyšlených zpráv a uvolňováním diskrétních informací s cílem poškodit tehdejší kandidátku demokratů Hillary Clinton.

Posledním v řadě těch, kdo chtějí fake news čelit, je zatím Německo, které loni v červnu přijalo rozsáhlý zákon proti šíření “nezákonného a škodlivého” obsahu na sociálních sítích. Norma vstoupila v platnost s úderem nového roku a cílí zejména na velké platformy s miliony uživatelů, tedy Facebook, Twitter a YouTube. Ty se musejí v určitém časovém limitu popasovat s nepravdivými informacemi na svých kanálech - odstranit je a/nebo zablokovat účty jejich šiřitelů. Jinak čelí vysoké pokutě. V případě Facebooku se zhruba 31 miliony německých uživatelů může pokuta dosáhnout až čtyřiceti milionů eur. (Přehledné shrnutí německého zákona známého pod zkratkou “NetzDG” v angličtině zde).

Reklama
Reklama

Macronova vláda se nyní německou normou inspirovala. Francouzský prezident zatím představil jen hrubé obrysy zákona, který by měl spatřit světlo světa do konce letošního roku. Už z letmého nástinu je nicméně zřejmé, že i ve Francii se půjde cestou zveřejňování objemu a původu peněz ve sponzorovaném obsahu na sociálních platformách, odstranění nepravdivých informací a pokutování případné nečinnosti. Zákon by však měl být zatím omezen na dobu oficiálních předvolebních kampaní. 

První reakce francouzských právníků a expertů na mediální byznys jsou ale skeptické. Upozorňují, že jak tiskový zákon - původně z roku 1881 a od té doby pravidelně novelizovaný -, tak norma o důvěře v elektronickém prostředí z roku 2004 umožňují zasáhnout proti šíření nepravdivých informací a pokutovat případnou laxnost poskytovatele služby. Obecně se pak Francouzi rozčilují nad tím, že chce stát rozhodovat o tom, co je a co není pravda, a narušit tak jejich “svobodu na síti”.

Je tu však ještě jeden argument. Francouzi v minulosti prokázali velkou odolnost vůči fake news, zejména pokud je rozšířila cizí média. Sám Macron se během kampaně před loňskými prezidentskými volbami stal opakovaně terčem takového útoku, kdy o něm nejprve ruský Sputnik napsal, že je homosexuál a vede skrytý druhý život. Stránka, která imitovala belgický deník Le Soir, pak uvedla, že má tajné mnohamilionové konto na Bahamách.

Plány původců obou zpráv však překazila tradiční národní skepse Francouzů vůči všemu nefrancouzskému. Ani jedna informace se příliš nechytla - a jak ukázaly pozdější analýzy, Francouzi mezi s sebou mnohem víc šířili vyjádření Macrona nebo komentáře francouzských celebrit k věci. Báchorkám na síti Francouzi zkrátka moc nevěří - zejména pokud nejsou šířeny Francouzi, francouzsky a na francouzských platformách.

Reklama
Reklama