čtvrtek 29. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Marvia Malik se narodila v pákistánském Lahore, podle jejích slov ji/jej rodina nutila oblékat a chovat se jako chlapec. Když se to nedařilo, v šestnácti ji příbuzní vyhodili z domu. Před Malik stály dvě možnosti – buď se chopit role, která v Pákistánu lidem jako ona zpravidla připadne, tedy být placeným tanečníkem či tanečnicí pro štěstí na svatbách a velkých oslavách.

Malik ale „nechtěla být zdrojem pobavení pro ostatní“ – navíc pro většinu příslušníků třetího pohlaví tahle dráha znamená být odkázán i na žebrání a prostituci. Malik si vybrala jinou cestu. Udělala si kosmetický kurs, pracovala v Lahore v salónu krásy a díky výdělku mohla vystudovat novinařinu. Nedávno se stala první „transženou“, která se prošla po módním molu, teď je i první transsexuální hlasatelkou. Což zní v angličtině lépe a bez problémů se zájmeny – first transgender news anchor.

Reklama
Reklama

V tamních reáliích řečeno je Marvia příslušníkem zmíněného „třetího genderu“ – což je označení, které zahrnuje transvestity, transsexuály, eunuchy a hermafrodity. Zkrátka všechny, jejichž tělo a představa o vlastním pohlaví a sexualitě nezapadají do běžných kolonek. Jednadvacetiletá Marvia Malik je moderátorkou na soukromé stanici TV Kohenoor a sama sebe označuje za „paprsek naděje pro celou moji komunitu“ – jak píše Rádio Svobodná Evropa.

I když má oficiálně třetí pohlaví řadu nově získaných práv a pomalu se sune k plnoprávnému občanství, praxe je v nábožensky a společensky velmi konzervativní zemi jiná. V posledních letech byly zavražděny desítky lidí, jako je Marva Malik. Řádově víc jich bylo i napadeno a zmláceno. „Jestliže se tohle všechno povedlo i mně bez podpory rodiny, úřadů a vlastně kohokoli, je to důkaz, že toho může dosáhnout každý. Jen když se k němu budou ostatní chovat jako k rovnoprávnému občanovi,“ vzkazuje Malik.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Podobně jako u lidí je rodičovská dovolená zřejmě horkým tématem i mezi medvědy. A podobně jako v lidské civilizaci jsou nejdál v této debatě medvědi ve Skandinávii.

Medvědice ve Švédsku nyní zůstávají se svými mláďaty o rok déle, než bylo běžné před několika desetiletími. Možných vysvětlení tohoto trendu je víc. A jak bývá zvykem, to nejnudnější nabízejí vědci. Podle nich vůbec nejde o vědomé rozhodnutí, ale o vliv člověka, který z hlediska medvědů představuje slepou evoluční sílu. Jak vysvětluje BBC, medvědi nejsou ve Švédsku chráněni, lovit se nesmějí pouze matky doprovázené medvíďaty – jež jim tak propůjčují ochranu před kulkami lovců.

Reklama
Reklama

Obecně má medvěd hnědý dvě strategie přežití – jedna část matek se s potomky rozžehná brzy, ve Švédsku konkrétně po roce a půl, a může tak dříve přivést na svět další mláďata. Druhá část zůstává s medvíďaty déle. Tím přichází o možnost dříve se spářit, ale díky delší péči zase zvyšují šance svých mláďat na dlouhodobé přežití. Obě rodičovské strategie tedy mohou být za normálních okolností úspěšné.

Pokud jsou ovšem matky z první skupiny ve větší míře zabíjeny, roste pravděpodobnost, že své geny předají do dalších generací spíš matky ze skupiny druhé; v populaci se tak zřejmě více šíří právě ty geny, které podmiňují delší péči o mláďata. Ve Švédsku se proto medvědí matky nyní zpravidla starají o medvíďata dva a půl roku.

Podle vědců, kteří své závěry publikovali nejprve v časopise Nature Communications,jde o typický selektivní tlak - projev dobře známé skutečnosti, že člověk může mít na zvířata evoluční vliv stejně jako třeba změna klimatu. Jiným příkladem je trofejní lov, kdy z populace mizí samci s velkými nosorožčími rohy, sloními kly či jeleními parohy, což snižuje šance daného druhu na přežití.

Koho by vědecké vysvětlení změny medvědích zvyků neuspokojilo, může si představovat, že je to jinak: moudré medvědice dobře vědí, že s medvídětem jsou v bezpečí, že jim nehrozí nebezpečí od děsivých dvounožců se hřmícími holemi, a své potomky si proto hýčkají. A možná si jednou položí také otázku, proč se mají o medvíďata starat jen ony - a zda by neměli přiložit tlapu k dílu také medvědí otcové.

Reklama
Reklama