čtvrtek 14. 9. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Od doby, co prezident Donald Trump zabral Oválnou pracovnu, nedává mu spát nukleární dohoda s Íránem, kterou dohodla administrativa jeho předchůdce Baracka Obamy. Specifikem této dohody je, že musí být každých devadesát dní prověřeno, jestli strany dodržují závazky, a následně je pak prodloužena. právě v říjnu bude potřeba ji obnovit - a podle webu The Vox je reálná šance, že další kolo prověrek dohoda nevydrží. Ne však proto, že by Írán porušil své závazky.

Trump dohodu kritizuje ve svých projevech a narážky, že by ji mohl zrušit, samozřejmě dělá na twitterovém účtu, lidé z jeho administrativy se o dohodě vyjadřují minimálně rezervovaně. A americká ambasadorka při OSN Nikki Haley pronesla na začátku září řeč, ve které se pokoušela argumentovat, proč by americké odstoupení od dohody bylo ospravedlnitelné. To vše samozřejmě vyvolává i otázku, jestli je Trumpova kritika Íránského přístupu k dohodě oprávněná.

Reklama
Reklama
Reklama

Podle The Vox je odpověď jednoduchá. Mezinárodní agentura pro atomovou energii, která je pověřena kontrolou dohody, opakovaně potvrzuje, že Teherán své povinnosti dodržuje a ani Trumpova administrativa zatím nepřišla s důkazem, že by tomu tak nebylo. Podle všeho tedy Trump nemá pravdu a Írán dohodu neporušuje.

Problém má spíš politický charakter, který se prezident snaží zamaskovat. Jeho administrativa dlouhodobě považuje Írán za nepřítele USA, kterému čelí v mnoha sporech na Blízkém východě – a s tím nukleární dohoda vskutku mnoho neudělala. Írán sponzoroval šíitské milice v Iráku, čímž podporoval ISIS, hrál klíčovou roli i v podpoře syrského Asadova režimu. Navíc testoval balistickou střelu přes protesty OSN, což nicméně nukleární dohoda nezakazuje.

Nic z výše zmíněných prohřešků Íránu, byť jsou jistě optikou americké administrativy vnímány jako problematické, však není porušením dohody. Ta má pouze směřovat k tomu, aby Írán nevyvinul jadernou hlavici, píše se mimo jiné ve zprávě o dodržování dohody z letošního července.

Amerika se jistě může rozhodnout, s kým a jakou dohodu bude mít uzavřenou, jak píše The Vox. Problém je, že pokud z dohody vycouvá, Íránu nebude nic bránit vyvíjet jaderné zbraně. Krom toho se evropské a asijské státy staví proti zrušení dohody a bez nich bude mít Amerika na Írán jen málo nevojenských pák. USA samy s touto problematickou zemí obchodují jen velmi málo, tudíž ekonomické sankce z jejich strany mají minimální dopad.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Zaprášené brýle, staré kapesní hodinky, spálené bankovky a identifikační průkazy. Muzeum na severu Iráku toho nevystavuje mnoho - a možná důležitější než exponáty je řada bílých, neoznačených hrobů před ním. Odkazují k masakru tisíců Kurdů přisluhovači Saddáma Husajna z roku 1983. Památeční místo v kopcích připomíná důvody, proč bude většina Kurdů za dva týdny v chystaném referendu hlasovat pro nezávislost. „Jak by si někdo mohl myslet, že budeme chtít být součástí Iráku i po těchto zločinech?“ vznáší téměř řečnickou otázkou správce malého muzea.

Americký deník New York Times přináší reportáž ze severu Iráku, kde se blíží referendum o nezávislosti doposud autonomního Kurdistánu. Výsledek je předem jasný, téměř každý Kurd doufá, že se jednou dočká nezávislého kurdského státu – přesto jde o historickou událost. 30 milionů Kurdů dnes žije v celkem čtyřech zemích (Turecku, Sýrii, Iráku a Íránu) a bývají označování za největší světový národ, který nemá vlastní stát. Kurdistán, irácká oblast s bohatými zásobami ropy, je možná jejich nejlepší šancí na realizaci generace dlouhého snu.

Reklama
Reklama
Reklama

Všechny okolní státy a klíčové mocnosti v regionu však s referendem (nepřekvapivě) nesouhlasí a je jasné, že samo hlasování bude pouze prvním, a tím nejlehčím krokem. Oficiální vláda v Bagdádu již oznámila, že výsledek referenda neuzná. Turecko se obává, že případné vyhlášení nezávislosti povzbudí jejich vlastní kurdské separatisty. Írán, regionální velmoc, má blízké vztahy s šíitskou centrální vládou a varuje před štěpením země. A Američané, kteří s Kurdy spolupracují v boji proti Islámskému státu (IS), se bojí, že otevřený spor s vládou v Bagdádu tuto spolupráci omezí.

Bez podpory sousedních zemí a hlavních sil v regionu se však referendum může obrátit proti Kurdům a fakticky zvrátit progres, kterého v posledních letech dosáhli, když umně využili chaosu v regionu. Nejvýraznějším úspěchem bylo obsazení města Kirkúk, odkud kurdské jednotky vyhnaly bojovníky IS. Město je však zároveň jedním z hlavních sporných bodů mezi Kurdy a vládou v Bagdádu. Nežijí v něm pouze Kurdové, ale i Arabové či Turkmeni - a v případě vyhlášení nezávislosti hrozí etnické nepokoje.

O osudu města mělo po americké invazi rozhodnout referendum a tato doložka se stala klíčovou součástí tehdejší nově vypracované ústavy; nakonec se však referendum nikdy nekonalo. Kurdové město vnímají jako duchovní kolébku svého národa a ropné zásoby v okolí města by navíc znamenaly výrazný finanční příjem pro nově vzniklý stát. Experti nicméně varují, že jakkoliv se dnes s myšlenkou kurdského státu stále více počítá, byť to nahlas zatím nikdo nechce připustit, a Bagdád je ochoten s Kurdy o nezávislosti jednat, pro Kirkúk to neplatí. „V Bagdádu je Kirkúk absolutní tabu pro kohokoliv, kdo není Kurd,“ uvedl zdroj New York Times.

Navzdory odporu okolních států plánuje kurdská lokální vláda referendum uskutečnit v plánovaném termínu – 29. září. I mezi Kurdy se ovšem najdou hlasy pochybující o správném načasování. Kritici zmiňují obrovské ekonomické a sociální problémy, s nimiž se Kurdistán potýká, a obávají se, že vyhlášení nezávislosti region ještě více destabilizuje, a nakonec zmaří i realizaci samostatného státu: „Kurdové nechtějí stát, který vydrží jenom chvíli,“ říká kurdský analytik Kamal Chomani, který navrhuje odložení referenda.

Řada prominentních kurdských lídrů zejména mezi starší generací však tyto obavy odmítá. Boji za samostatný kurdský stát zasvětili celý život a nyní vidí šanci dávný sen konečně realizovat. Pokud tak za dva týdny Kurdové odhlasují podporu nezávislosti, kurdská vláda zahájí formální proces vyjednávání s iráckou vládou v Bagdádu a bude se snažit na svoji stranu získat i další vlivné skupiny v regionu.

Reklama
Reklama