středa 10. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Americký týdeník The New Yorker přináší obsáhlý materiál, který upozorňuje na opomíjenou součást debaty o deportacích nelegálních migrantů. Tedy že pro řadu z nich „vyhazov“ ze Spojených států znamená nejen ztrátu živobytí, domova (mnoho z nich žije v USA celá léta, někdy celý dospělý život) či zpřetrhání přátelských a rodinných vazeb, ale přímo ohrožení na zdraví či životě. A nejde jen o lidi ze zemí s nestabilními nebo diktátorskými režimy, kde navrátilcům hrozí vězení či politické pronásledování.

Text začíná příběhem třiadvacetileté číšnice Laury, matky tří dětí, kterou v Texasu zastavil dopravní policista, protože na silnici přejížděla plnou čáru. Žádosti o doklady nemohla vyhovět, protože matka tří synů coby „ilegálka“ z Mexika neměla ani řidičák. Když jí policista oznámil, že zavolá kolegům z pohraničí policie, Laura zpanikařila. A to zejména proto, že její bývalý manžel, který žil v jejím domovském městě v Mexiku, jí „slíbil“, že ji zabije, pokud se někdy vrátí domů. A ta výhrůžka se jí zdála zcela reálná mimo jiné proto, že jí stále posílá výhružné textovky. Policista nicméně její prosby ignoroval a ve spolupráci s hraniční policií byla Laura – bez matky a dětí, které na ni marně čekaly doma - velmi rychle navrácena do Mexika.

Reklama
Reklama
Reklama

Během několika málo dní se její bývalý muž dověděl, že je ve městě: začal ji pronásledovat, vyhrožovat, napadat; při jednom incidentu jí ukousl kus ucha a škrtil ji. Příběh nemá happy end. Tělo, které bylo týden po jejím návratu domů nalezeno v jejím vyhořelém autě, skutečně patřilo Lauře, jak později potvrdil test DNA. Týden na to se policii ex-manžel přiznal. Lauřina matka pak podala žalobu na hraniční policii, že ignorovala prosby a varování její dcery. Spor sice prohrála, nicméně případ přitáhl celonárodní pozornost.

Dokumentovat osudy ilegálů, které americké úřady vrátily domů, se dlouho nedařilo, protože úřady jejich osudy nesledují a neziskovky na to nemají dostatek finančních prostředků. Rodiny lidí, které potkal takový osud, o tom obvykle nemluví veřejně. Situaci změnila právě Sarah Stillman, autorka textu v New Yorkeru, když se za pomoci skupiny svých studentů z Kolumbijské univerzity rozhodla zmapovat, co šlo. Zkontaktovali více než dvě stovky organizací pomáhajících imigrantům, útočišť pro oběti domácího násilí, právníků, a dokonce márnic napříč Střední Amerikou. K tomu mluvili s rodinami nejen těch, kteří po deportaci zemřeli, ale byli znásilněni, napadeni či uneseni.

Stillman tak se svými studenty vytvořila cosi jako databázi a na základě zhruba šedesáti shromážděných případů vypozorovala určité vzorce. Stejně jako Laura z úvodního příběhu, i další lidé či jejich rodiny policisty často varovali, co je čeká, když je vrátí domů. A přestože úřady se mají ptát na to, zda po deportaci lidem něco nehrozí, často to nedělají - nebo varování ignorují. K situacím, které pro dotčené končí takto dramaticky, přitom často vedou banální situace typu dopravního přestupku nebo neshody v práci.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Ve Spojených státech se (zřejmě definitivně) zhroutila kariéra hlavního ideologa populismu, se kterým Donald Trump zvítězil v prezidentských volbách. Steve Bannon, hlavní manažer Trumpovy kampaně a později jeho hlavní stratég v Bílém domě, sám sebe přirovnával k Thomasovi Cromwellovi, poradci anglického krále Jindřicha VIII, který mu umožnil rozchod s katolickou církví, byl však později kvůli roztržce s panovníkem popraven. Týdeník TIME ho vloni umístil na obálku  časopisu spolu s titulkem The Great Manipulator (Velký manipulátor) a v návazném článku ho označil za druhého nejmocnějšího muže světa. V úterý Bannon rezignoval z vedení serveru Breitbart News, ideologické centrály populistického hnutí. Z Bílého domu musel kvůli roztržkám s prezidentovou dcerou Ivankou a jejím manželem Jaredem Kushnerem odejít již vloni v létě.

Označení “populista” Bannon používal s hrdostí. Jeho snahou bylo vybudovat alternativní pravicové hnutí založené na ekonomickém nacionalismu, odporu ke globalizaci, stahování Spojených států ze světového dění, obrany hranic a národní suverenity. “Rád s vámi mluvím, protože představujete nepřítele. Jste pro volný obchod - a to je radikální myšlenka,” oznámil po nástupu do Bílého domu novinářům z The Economist. Bannon byl považován za stratéga, který pomohl Trumpovi koncentrovat jeho chaotické postoje do více méně koherentního myšlenkového rámce nasměrovaného k bílým pracujícím v Ohiu, Pensylvánii, Michiganu a na Floridě. Právě hlasy v těchto státech zajistily Trumpovi celkové vítězství ve volbách.

Reklama
Reklama
Reklama

Jeho hlavními nepřáteli byly globalizované elity včetně republikánské strany, které “zapomněly na obyčejné Američany”. V zahraničí pak Čína a islamisté. Bannon podporoval omezení migrace (připisuje se mu prezidentský výnos o zákazu vstupu občanů vyjmenovaných muslimských zemí), vytváření pracovních míst v průmyslu  a stažení amerických jednotek ze zahraničí. Po příchodu do Bílého domu se nicméně zapletl do souboje několika myšlenkových proudů, které spolu soupeřily o směřování Trumpovy vlády: kromě téměř liberálně směrované dvojice Ivanka Trump - Jared Kushner to bylo tradičně laděná republikánská skupina propojená s Kongresem.

Součástí boje byly i masivní úniky informací do médií - a Bannon v souboji prohrál. Nejdříve musel opustit Bílý dům a vrátit se do domovských Breitbart News, aby odtud mohl “řídit populistickou revoluci zvenčí”. Definitivní pád mocného muže způsobily jeho rozhovory s novinářem Michaelem Wolffem, jehož čerstvě vydaná kniha Fire and Fury působí ve Spojených státech značný skandál. Bannon byl podle všeho hlavním zdrojem nelichotivého líčení chaosu, jenž vládl v Bílém domě po nástupu Trumpa k moci, a mimo jiné tu také popisuje kontakty Trumpova syna Donalda Jr s Ruskem jako “vlastizrádné”. Bannon neuspěl ani ve svém úsilí podporovat radikální republikánské kandidáty, a proměnit tak celou stranu. Jeho podpora kontroverzního Roye Moora v nedávných senátních volbách v Alabamě skončila vítězstvím demokratů.

Co bude Bannonův pád znamenat pro samo Trumpovo vládnutí, není úplně jasné, ale odklon od radikálních postojů strůjce svého volebního úspěchu je zřetelný. Bannon musel ještě jako poradce v Bílém domě skousnout například vyslání dalších amerických jednotek do Afghánistánu, pravý opak své představy o zmírnění amerických intervencí v zahraničí. BBC pak ve svém aktuálním textu  upozorňuje, že odcházející Bannon musí sledovat, jak Trump právě vyjednává kompromisní imigrační reformu s republikány i demokraty v Kongresu, chlubí se klasicky republikánskou daňovou reformou zaměřenou na daňové úlevy pro nejbohatší a chystá se na nejznámější globalizační summit, každodenní setkání světové elity v Davosu. “Tohle není právě revoluce, kterou si Bannon ještě před rokem představoval,” píše BBC.

Reklama
Reklama