středa 10. 5. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Komentář stanice CNN to nazval zatím nejvíce nepředvídatelným a nejnebezpečnějším krokem v dosavadním prezidentování Donalda Trumpa, další média mluví o šoku, „překročení hranic“ a „ohromeném tichu“. Náhlé odvolání ředitele Federální vyšetřovací služby FBI Jamese B. Comeye je vysoce nestandardní už tím, že k němu vůbec došlo za těchto okolností – tedy během běžícího vyšetřování vazeb na Rusko, které měl mít tým stávajícího prezidenta během předvolební kampaně.

Jak připomínají The New York Times, naposled se modelově podobná situace odehrála v éře, na niž by žádný příčetný politik nechtěl oživovat vzpomínky. Během vrcholící aféry Watergate v říjnu roku 1973 nařídil Richard Nixon odvolání zvláštního žalobce Archibalda Coxe, který vyšetřoval vloupání do stejnojmenného hotelu, které nakonec skončilo Nixonovým odstoupením z funkce.

Reklama
Reklama

Odvolání Comeye se podle všeho zapíše do dějin podobně; ostatně jde o teprve druhý vyhazov ředitele v historii FBI. Už jen způsob, jakým se o svém výrazně předčasném a nedobrovolném odchodu (ve třetině funkčního období) dověděl sám Comey, zní jako ze špatného vtipu: podle NYT právě v Los Angeles řečnil před zaměstnanci agentury, když za jeho zády na televizní obrazovce blikla mimořádná zpráva o jeho odvolání. Comey se prý v reakci na to zasmál a přešel věc jako vtipný pokus ho napálit. Jenže tohle „prank“ opravdu nebyl, protože zhruba ve stejnou dobu dorazil do sídla FBI ve Washingtonu dopis, v němž prezident o svém rozhodnutí překvapivě stručně informuje.

U.S. President Donald Trump speaks at a Women's Empowerment Panel at the East Room of the White…
Autor: REUTERS

Ještě větší údiv než forma odvolání vzbudilo přirozeně zdůvodnění a další aspekty kroku. Třeba ten, nad nímž si lámou hlavou nejen komentátoři, ale i politici obou stran: Trump v dopise „velmi oceňuje“, že jej ředitel v minulosti celkem třikrát informoval, že konkrétně on není ve věci ruského zasahování do voleb vyšetřován. Tuto „bizarní zmínku“ - jak ji nazval třeba republikánský kongresman Justin Amash -  lze také ovšem vysvětlit jako Trumpův pokus vyhazovaného ředitele veřejně zdiskreditovat. Pokud k tomu skutečně došlo, porušil Comey pravidla, která mu zapovídají informovat o probíhajícím vyšetřování, byť by to byl sám prezident. NYT a další média dodávají, že tímto způsobem Trump jednak informuje veřejnost, že jej FBI skutečně nešetří, a navíc jde naproti podezření, že jedná ve vlastním zájmu.

Jenže tím se mu nevyhnul. Oficiálním důvodem je sice pochybení šéfa FBI i celé agentury při vyšetřování a zejména veřejné prezentaci kauzy emailů Hillary Clinton – tak to vysvětluje i ministr spravedlnosti a jeho zástupce, na něž se Trump odvolává. Přitom sám Trump v minulosti postup agentury i specificky v této kauze ředitele ocenil - byť poté, co ho předtím kritizoval, vždy v závislosti na tom, jestli postup v jeho očích škodil či naopak pomáhal jeho demokratické konkurentce.

A navíc nedává smysl, proč by k trestu za emailovou kauzu mělo dojít právě nyní. „Problém s vyhazovem ředitele FBI za tiskovou konferenci, která se udála v červenci 2016, je ten, že nyní máme květen 2017,“ shrnuje to CNN. „A i kdyby to nakonec nemělo nic společného s vyšetřováním Ruska a jeho možného zasahováním do voleb, vypadá to velmi velmi špatně.“

Bude mimořádně zajímavé sledovat další vývoj. Demokratičtí politici, ale i řada jejich republikánských kolegů volá po ustavení nezávislé vyšetřovací komise. V debatě se objevily také hlasy upozorňující na to, že vyšetřování samo bude pokračovat. Neznějí jen od podporovatelů Trumpa, magazín Wired cituje také bývalé zaměstnance agentury, podle nichž „vyšetřování nestojí a nepadá s ředitelem“ a minimálně do doby, než Kongres schválí nástupce, se de facto nic nemění.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Je fascinující, kolik neznámých příběhů stále skrývá i poměrně nedávná historie. Další takovou nesmírně zajímavou story z hlubin zapomnění nyní vylovil server Buzzfeed (díky právě publikované knize). Jde o historii mladých žen, často ještě náctiletých dívek, které před sto lety v továrně ve městě Orange v americkém New Jersey dostaly až trojnásobně oproti průměru placenou „práci snů - a až později se ukázalo, že se tím odsoudily k závažným zdravotním problémům a několik z nich i k smrti.

Dívky v továrně natíraly zeleným barvivem s obsahem rádia ciferníky hodin a hodinek využívaných k různému účelu v armádě. Rádium necelých dvacet let před tím objevila Marie Curie. A přestože během bádání pocítila negativní dopady rádia (opakovaně se popálila) a byly známé i případy smrtelných otrav, v době, o níž je řeč, bylo malé množství rádia považováno dokonce za zdraví prospěšné. Na trhu byla k dostání voda s rádiem či zubní pasta. A pro tyto dívky, pro něž se brzy vžil termín „radium girls“, bylo i zdrojem zábavy – na večerních zábavách díky svému zaměstnání doslova zářily. Zářily buď jejich šaty - nebo právě zuby, které si rádiem natíraly.

Reklama
Reklama

Protože byly některé ciferníky velmi malé (jen necelé čtyři centimetry), dělnice často „zaostřovaly“ používané štětce tak, že je jejich konce stiskly mezi rty. Před riziky rádia je ovšem nikdo nevaroval. V roce 1922 onemocněla první z mladých žen – nejprve jí vypadaly zuby, ústa se jí zanítila boláky, které se pak rozšířily na další části hlavy, začaly se jí lámat kosti. „Mollie se doslova rozpadala,“ píše Buzzfeed. Za pár měsíců zemřela v pouhých čtyřiadvaceti. A další dívky následovaly.

The Radium Girls

Majitel továrny – United States Radium Corporation (USRC) - odmítal přijmout jakkoukoliv odpovědnost, až po dvou letech povolil nezávislou studii. Když ale dospěla k závěru, který šéf společnosti nechtěl slyšet (tedy prokázala souvislost mezi rádiem a úmrtími), zaplatil si další studie, tentokrát s objednaným opačným výsledkem. Teprve když začali umírat mužští zaměstnanci firmy, začala jak firma, tak experti, kteří vztah mezi nemocí a rádiem zkoumali, brát věc vážně. Skutečnou změnu docílily až samy zaměstnankyně továrny, byť to neměly snadné: těžce hledaly právníka, který by je reprezentoval a byl by ochoten jít do sporu s mocnou korporací.

Až v roce 1927 se do boje pustil mladý právník a spor se stal mezinárodně sledovanou událostí – také proto, že v podobných továrnách ve Spojených státech i dalších zemích pracovaly tisíce dalších lidí. Tento případ se nakonec stal prvním, v němž zaměstnavatel nesl odpovědnost za zdraví zaměstnanců; na jeho základě byly stanoveny regulace bezpečnosti práce a vznikl také státní úřad, který na pravidla práce dohlíží.

Příběhy žen, které bojovaly za tuto změnu, na základě dobových pramenů (jejich deníků, korespondence či soudních záznamů) připomíná zmíněná kniha britské autorky Kate Moore The Radium Girls.

https://www.youtube.com/watch?v=NzCSAzCBws4

Reklama
Reklama