Trump pohrdal McCainem. Trumpovi podřízení pohrdají Trumpem

Donald Trump si láme hlavu. Dnem i nocí. Tentokrát nad tím, zda stáhnout na počest zesnulého Johna McCaina vlajku na Bílém domě na půl žerdi. Nebo raději ne. Nebo snad přece jenom ano.

Přesně v tomto rozpačitém pořadí vyjadřoval vládce americké exekutivy v uplynulých hodinách svůj smutek. Nebo nesmutek. Vlastně tedy smutek. Vlajka klesala a stoupala nad střechou jeho sídla v centru Washingtonu podobně jako splávek signalizující, zda kapřík zabral.  Smrt arizonského senátora je smutná záležitost jako každý jiný konec života, ale Bílý dům jí dodal tragikomický rozměr - a McCainovi, který uměl být vtipný i sebeironický, by se to dost možná i líbilo.

Agentura Reuters spektákl Trumpovy váhavosti zachytila i na fotografiích. Na první je oficiální předpisová reakce z nedělního rána, na druhé situace o dvacet čtyři hodin později, třetí pochází z pondělního odpoledne poté, kdy se ukázalo, že Bílý dům zůstal mezi ostatními státními budovami se svou do výše vykasanou arogancí jako kůl v plotě.

Ano, ti dva se neměli rádi. John McCain a Donald Trump představovali dva naprosté protipóly lidské existence. Ten první byl voják pracující s pojmy jako čest a princip, jakkoliv sám nebyl dokonalý - a lidskou dokonalost ostatně ani nepředstíral. Ten druhý, který na vojnu nemusel kvůli výrůstku na patě, je ztělesněním oportunismu. Památná věta, že McCain není hrdina, protože on (Trump) “dává přednost lidem, kteří se nenechají chytit”, zněla během kampaně jako pokus o bonmot; dnes vidíme, že má mnohem hlubší smysl. Vlastně je asi nejblíže tomu, co bychom mohli označit za Trumpovo životní krédo. Dělat si, co chci, a nenechat se u toho chytit.

Ale zpátky do médií. Server Bloomberg komentuje hru s vlajkami nelichotivě. Trapas vypovídá nejen o osobních vlastnostech dnešního amerického prezidenta (malost, zlomyslnost a pomstychtivost zřejmě na Hrad… pardon, do Bílého domu tak nějak patří) – posiluje prý také základní témata celého způsobu, jakým Trump svou funkci vykonává.

Za a) Donald Trump v podstatě odmítá vykonávat roli hlavy státu. “Trump má povinnost vyjadřovat úctu k McCainovi nikoliv proto, že ho měl rád (to zjevně neměl), ani proto, že na něj zapůsobilo hrdinství bývalého pilota (zjevně nezapůsobilo), ani proto, že respektuje senátorovu celoživotní službu veřejnosti (tohle není schopen chápat). Trump by měl vyjadřovat úctu McCainovi proto, že to je prezidentská role a že to okamžik vyžaduje,” píše na serveru Bloomberg Jonathan Bernstein. Zároveň dodává, že Trump zjevně dodnes nerozumí tomu, že jeho osobní pocity s jeho povinnostmi nijak nesouvisí:  “Trump si myslí, že byl zvolen vládcem, ale ve skutečnosti je najatý pro výkon zaměstnání. Jedním z požadavků, které se na něj kladou, je, aby držel jazyk za zuby, když se mu zachce chrlit názory. A druhým, aby předstíral respekt k někomu, kým pohrdá.“

Za b) je na celé situaci dobře vidět, že Donald Trump dodnes nezvládl chod Bílého domu. Prezident nejdříve zakázal zveřejnit již připravené oficiální prohlášení, což ovšem obratem uniklo do médií. Bernstein tvrdí, že pohrdání, s jakým k prezidentovi přistupuje osazenstvo Bílého domu, je téměř hmatatelné. Ze zákulisí uniká neuvěřitelné množství informací, přestože šéf prezidentské kanceláře John Kelly byl najat do úřadu právě proto, aby sjednal pořádek. Nedaří se. “Představte si, že pracujete v prostředí, jakým je dnešní Bílý dům. Šéf je zjevně tak toxický a probouzí ve svém okolí tak málo loajality, že podřízení pravidelně o všem vypráví médiím (což má tu přidanou hodnotu, že je ještě více paranoidní a nedůvěřivý). Šéf také čelí vyšetřování několika bezpečnostních složek, několik z jeho spolupracovníků už bylo obviněno, někteří se doznali a jednoho porota shledala vinným. Jeho spolupracovníci podle všeho pobíhají okolo se zapnutým nahráváním - buď, aby se obohatili, až z práce odejdou, nebo možná aby se chránili před trestní odpovědností,“ píše se na serveru Bloomberg. A konec je prý v nedohlednu.