pondělí 4. 12. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Donald Trump plní své sliby a stahuje Spojené státy z mezinárodních dohod a organizací. Po ohlášeném odchodu z UNESCO a po odstoupení od klimatické dohody z Paříže následuje další krok směrem k nacionalismu: USA se nadále nebudou podílet na přípravě globálního paktu o uprchlících a migraci.

Státníci na Valném shromáždění OSN v září 2016 uznali, že na světě je nejvíc uprchlíků od konce druhé světové války a že se jedná o společný, globální problém, na který je logicky třeba najít společné, globální řešení. Do konce roku 2018 se členské státy OSN zavázaly vypracovat konkrétní dohodu: měla by řešit, jak usnadnit přístup uprchlíků k zaměstnání a do škol v zemích, kde jich žije nejvíc. Jen menšina utečenců totiž přichází do Evropy; výrazně větší zátěž leží na Jordánsku, Etiopii, Turecku, Ugandě, Libanonu, Džibuti a dalších státech, které sousedí s válečnými zónami.

Reklama
Reklama
Reklama

Velvyslankyně Spojených států při OSN Nikki Haley prohlásila, že příprava takové dohody - která byla cílem Baracka Obamy - odporuje přistěhovalecké politice současného amerického prezidenta. Omezuje prý americkou suverenitu. Trump chce primárně chránit vlastní hranice a rozhodovat, kdo do země vstoupí. Nevidí smysl v globální dohodě, která bude řešit možnosti prevence velkých uprchlických vln, bude vyžadovat masivnější pomoc v chudých zemích ležících daleko od Washingtonu či zvyšovat tlak na přijetí většího počtu prověřených uprchlíků přímo z uprchlických táborů na Blízkém východě nebo v Africe.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Při hladomorech zemřelo od roku 1870 zhruba 105 milionů lidí. Obvykle to přitom nebyly oběti sucha, tedy neodvratné přírodní pohromy, ale oběti zločinných politiků. Třeba Stalina na Ukrajině 30. let, v Maově Číně na přelomu 50. a 60. let nebo Mengista v Etiopii let osmdesátých. Hlad byl výsledkem jejich politických experimentů nebo cílenou zbraní při porobení vzpurných obyvatel a upevnění moci.

„Po roce 2000 těchto lidmi způsobených pohrom ubylo do té míry, že experti - třeba britský akademik Alex de Wall - cítili, že by hladomory mohly být jednou pro vždy věcí minulosti. Tento rok se tento dlouhodobý pokrok zvrátil. V Nigérii, v Jižním Súdánu, v Somálsku a v Jemenu armády či milice cíleně vyvolávají hlad v určitých regionech a ohrožují miliony životů. Nejvíce katastrofická je situace v Jemenu,” píše v redakčním komentáři deník Financial Times.

Reklama
Reklama
Reklama

Zdejší dlouholetý konflikt se vyhrotil poté, co do války v březnu 2015 plnou silou svého letectva zasáhla Saúdská Arábie. Chce porazit rebely, kteří jsou zřejmě podporováni Íránem. Bomby cíleně zničily silnice, mosty, přístav, trhy a další infrastrukturu. Rada Bezpečnosti OSN na Jemen uvalila blokádu - teoreticky má zamezit dovozu zbraní, v praxi však brání i dovozu potravin. Saúdská Arábie nyní zablokovala i přístup humanitární pomoci - jako trest za to, že rebelové z Jemenu v listopadu vypálili raketu směrem na mezinárodní letiště v saúdském Rijádu.

Asi nejhorší je, že tato válka většinu světa nerozrušuje.

Tweetni to

Výsledkem války a blokády je humanitární katastrofa: podle OSN je sedm milionů lidí ohroženo hladomorem. „Intervence v Jemenu měla světu ukázat více asertivní Saúdskou Arábii, která spojí sunnitské státy ve snaze zastavit rostoucí vliv šíitského Íránu. Saúdské síly však jednají brutálně a neefektivně... Není pochyb o tom, že bez změny saúdského přístupu čeká Jemen hladomor, jaký jsme ve 21. století ještě nezažili,” píší Financial Times a pak se obrací ke spojencům ropné mocnosti - k Trumpově Americe a Velké Británii, které zatím válečné zločiny páchané v Jemenu nekritizují, a naopak zvyšují vývozy zbraní: „V takovém případě budou USA a Británii nést spoluvinu na zločinech páchaných ve jménu přepjaté saúdské mocenské politiky.”

Také týdeník The Economist se v aktuálním vydání Jemenu zevrubně věnuje. „Asi nejhorší je, že tato válka většinu světa nerozrušuje. Otupení přišlo po letech krveprolití v Sýrii a jinde na Blízkém východě a po zoufalosti z omezených možností, jak přispět k pozitivní změně. A když budeme cyničtí: Jemen leží dále od Evropy než Sýrie a jeho zničení obyvatelé se nezkoušejí doplavit k břehům Západu a žádat tam o azyl,“ píše časopis v titulním komentáři a doprovodil jej i analytickou reportáží, kterou si můžete v angličtině přečíst zde.

Reklama
Reklama