Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu

The Economist: Liberalismus uvadl, ale zůstává nejlepším řešením proměnlivého světa

Příznivci Donalda Trumpa před začátkem mítinku v Ohiu • Autor: Profimedia, New York Times
Příznivci Donalda Trumpa před začátkem mítinku v Ohiu • Autor: Profimedia, New York Times

Annus horribilis 2016 se naštěstí chýlí k závěru - a již to je zřejmě pro některé renomované žurnalisty dostatečnou záminkou, aby neztráceli naději. Všechno jednou musí dojít svého konce a někdy to není na škodu.

Britský The Economist tak ve svém posledním letošním hlavním komentáři vlévá naději do žil těm, kteří - podobně jako jeho tvůrci - věří v “otevřenou ekonomiku a otevřenou společnost, v níž je podporován volný pohyb zboží, kapitálu, lidí a myšlenek, a kde jsou základní lidské svobody chráněny před zvůlí státní moci vládou zákona”. Pro ně byl končící rok rokem tvrdé kritiky a série proher, ať už jde o Brexit či výhru Donalda Trumpa, ale také o širokou podporu neliberálním demokraciím v Maďarsku nebo Polsku nebo o tragédii Sýrie “ponechané napospas svému utrpení”. Liberálové z Economistu zkrátka na rok, kdy se “slovo globalizace stalo nadávkou a kvetl nacionalismus, či dokonce autoritářství”, nebudou vzpomínat s nostalgií.

Anebo vlastně možná budou. Britští kolegové totiž mají pocit, že liberalismus uvadl v důsledku vlastních úspěchů a z nich pramenící intelektuální otylosti - a že pořádné nakopnutí do zadnice mu může být jen ku prospěchu. “Hořká sklizeň roku 2016 náhle nezničila přesvědčení liberalismu, že je nejlepší cestou k dosažení lidské důstojnosti a zajištění prosperity a spravedlnosti. Liberálové by se novému střetu myšlenek neměli vyhýbat, naopak, měli by z něj mít radost,” mnou si ruce komentátoři v londýnské redakci, zřejmě se skleničkou proseca v ruce.

The Economist • Autor: Respekt
The Economist • Autor: Respekt

Kde se tedy stala chyba? Po konci studené války se nedostávalo zdravé konkurence. Úspěšní si namlouvali, že žijí v čistě meritokratické společnosti, experti žasli nad vlastní prozřetelností. Místo sporu idejí nastoupil konsensus odborníků a s ním přidušení kreativity a „divokosti“. Jenže právě spory a střety dávají liberálnímu systému život.

A pak je tu chyba číslo dvě, možná vážnější a hrozivější: ztráta víry v pokrok. “Liberálové věří, že změny jsou vítány, protože celkově vzato jsou ku prospěchu,” píše The Economist a doplňuje to oblíbenou argumentací, že obecně, v globálu, s výjimkou míst, jako je právě Sýrie, se většině lidí nikdy nevedlo tak dobře jako dnes. Na toto téma existuje i řada pojednání, od klasické knihy Matta Ridleyho Racionální optimista  po novější verzi téhož z pera Johana Norberga s názvem Progress. Ten Reasons to Look Forward to the Future.

Problém je samozřejmě v tom, že především lidé na Západě to tak nevidí. Většina úspěchů posledních desetiletí se odehrávala v jiných koutech planety nebo alespoň v jiných čtvrtích jejich vlastních měst - tam, kde se k sobě sesedá dnešní výkvět společnosti a nechává za sebou většinu ostatních.

Liberalismus se neobejde bez odpovědí pro tyto zástupy západních pesimistů. Hledal je i v minulosti: v 19. století přišel se všeobecným vzděláním, právy pracujících či programem veřejných prací. Později přišlo na řadu všeobecné volební právo, systémy zdravotní péče, záchytné sociální sítě. Po 2. světové válce pak Spojené státy využily své moci a vybudovali globální liberální systém. The Economist tvrdí, že podobné smělé vize jsou zapotřebí i dnes, i když se v tuto chvíli zdá, že jich zbytnělé západní elity nejsou schopny.

Představuje si třeba převedení části státní moci na městské samosprávy, experimentální systémy lokální demokracie využívající moderních technologií, radikální reformy propletených (a zkorumpovaných) daňových systémů, zásadní proměnu vzdělávacích systémů, v nichž se z ústavů vyššího vzdělávání stávají instituce, do nichž se lidé opakovaně v průběhu života vrací, aby mohli odstartovat nové profesní dráhy v proměnlivém světě: “Mnohé možnosti si ještě neumíme ani představit, ale liberální systém, v němž nachází plné vyjádření kreativní schopnosti jednotlivců, je dokáže uchopit lépe než cokoliv jiného."

The Economist v každém případě zůstává optimistický a věří v samotný princip svého pohledu na svět. “Nikdy nepodceňujte schopnost liberalismu proměnit a obrodit sebe sama… Naším úkolem je osedlat přirozený neklid a zároveň bránit toleranci a otevřenost, jež jsou základními kameny slušného liberálního světa.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].