sobota 7. 4. 2018

Víkendové menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Házeli jsme chorizo po zdech – to je titulek, kterým reportáž v deníku The Guardian zavádí čtenáře do prostředí madridských indie kytarovek. Mohlo by jít pouze o hudbu, ale vrstevnatý a živý text Dave Simpsona odhaluje, jak pro celou jednu generaci mladých Španělů byl rock v podstatě neznámá disciplína. Vyrůstali na europopu a slaďácích od Julia a Enrique Iglesiase a teprve dramatický dopad, jaký tu na mladé lidí měla finanční krize, v nich probudil DIY ducha.

„Nikdy předtím jsem nebyla na koncertě. A tady jsem za tři eura odhalila celý jeden kulturní svět, o jehož existenci jsem neměla tušení,“ vzpomíná Carlotta Cosials na den své maturity, kdy ji kamarád pozval na koncert garážové kapely. Připadala si jako ve filmu a divila: „Kde tahle věc byla celý můj život?“

Reklama
Reklama

Dnes – o devět let později, stojí Cosials v čele své vlastní kapely Hinds, která je svého druhu průkopníkem. Jedná se totiž o první španělskou rockovu skupinu, o níž se zajímá svět – profily o ní byly napsány v časopise Rolling Stone i The New York Times a zhusta koncertují v zahraničí. Hinds neměli jednoduchou cestu, stejně tak jejich vrstevníci z kapely The Parrots.

https://www.youtube.com/watch?v=ee5GrbIX30U

Rocková hudba nebyla ve Španělsku v posledních dekádách extra populární. Do pádu Frankova režimu v roce 1975 na domácí scénu dohlížela přísná cenzura. Diego García, frontman The Parrots, tvrdí, že během dospívání byl jediný, kdo měl povědomí o The Velvet Underground a ve svém okolí měl dokonce kamarády, kteří neznali The Rolling Stones. Skutečným impulzem se pro založení vlastní skupiny stal až poslech debutu newyorských The Strokes. „Nebyla to kapela z dávných časů,“ vysvětluje García. „A Amerika v období po 11. září, o níž zpívali, byla velmi podobná tomu, co jsme prožívali v Madridu: nespokojenost ve velkém městě a celkové zklamání ze stavu společnosti.“

Španělsko bylo těžce zasaženo finanční krizí v roce 2008 a nejvíce postižená jí byla právě mladá generace. Nezaměstnanost mladých tu činí 55 %. Vyšli z univerzit s nejvyšším možným vzděláním, ale s mizivými vyhlídkami na uplatnění. „Vždycky nám slibovali, že pokud budeme studovat, tak tu všechny příležitosti budou pro nás,“ popisuje García, který absolvoval v oboru média a komunikace. „Ale byla to lež: nezbylo na nás nic.“

https://www.youtube.com/watch?v=3zf9aO2qpn0

https://www.youtube.com/watch?v=-Bzk_ul8p1I

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Jak stvořit nezapomenutelnou filmovou hrdinku? Nejlepší je začít s jasnou představou už ve scénáři. Tak to alespoň udělal Joseph L. Mankiewicz, když psal scénář a režijní poznámky pro slavný film Vše o Evě (1950), který na scénu uvedl postavu Margo Channing v podání Bette Davis. „KAMERA sleduje láhve, až zabere MARGO CHANNING. Má atraktivní, sílu vyzařující tvář. Je dětinská i dospělá, uměřená i nerozumná – obvykle vždy v nevhodný okamžik. Ale vždy je pozitivní.“

Jedná se o přesvědčivý popis komplikované ženy. Ne každý scénárista si ale dá takovou práci, vystačí si jen s pár adjektivy, údajem o věku a zbytek už nechá na dialogu. Redaktoři serveru Vulture, Kyle Buchanan a Jordan Crucchiola, podnikli pátrání a shromáždili 50 charakteristik ženských filmových hrdinek – tak, jak si je představovali jejich autoři. A je to pozoruhodné čtení.

Reklama
Reklama

V oněch drobných detailech a způsobech popisu se vyjevují fascinující detaily. Buchanan a Crucchiola podle nich konstatují: „Člověk by neměl být šokovaný tím, že většina autorů tráví popisem krásy žen daleko více času než u jejich mužských protějšků. Ať už jsou ale tyto charakteristiky problematické či dobře napsané, nabízí velký vhled do to toho, jak Hollywood vnímá ženy a jaké role pro ně vytváří.“

V pěti desítkách mini portrétů se objevuje Sarah Connor z Terminátora od Jamese Camerona: „Sarah Connor je 19 let, malá s jemnými rysy. Krásná přístupným způsobem. Když se objeví na party, tak všichni nestrnou, ale člověk by ji rád poznal. Pod její zranitelností se ukrývá síla, o jejíž existenci ještě neví.“

Postava pro Whitney Houston z filmu Osobní strážce byla zase popsána takto: „Rachel Marron konečně vstane z gauče. Je to šok, když divák zjistí, že jí je teprve kolem třiceti. Mladá žena. Ani krásná, ani ošklivá. Jedinečná pouze tím, že je zajímavá. Superstar.“ Víceré portréty tu mají role, které později dostaly Meryl Streep (Ďábel nosí Pradu, Smrti jí sluší, Nějak se to komplikuje) i Julia Roberts (Pretty Woman, Svatba mého nejlepšího přítele a Erin Brockovich).

Reklama
Reklama