čtvrtek 11. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Jak píše server Politico .eu, francouzský prezident Emmanuel Macron překročil Rubicon. Před plánováním unijního rozpočtu na léta 2021-2027 dal jasně najevo, že dotace zemědělcům – pro Francii až dosud nedotknutelná svatost polykající 40 procent rozpočtu – už nadále nemohou v této formě pokračovat. To je dalekosáhlý převrat. Macron se k němu odhodlal přesto, že tím riskuje rozhořčení i zásadní nepokoje. Na druhé straně je však skutečnost, že po brexitu bude v ročním evropském účtu najednou díra 12 miliard euro, zatímco nároky ve strategických oblastech jako je obrana, bezpečnost, migrace a digitální technologie radikálně rostou. Je jasné, že v rozpočtovém rozvrhu Unie se něco musí stát.

Nejvíc na ráně je samozřejmě Společná zemědělská politika (CAP) - jedna z nejstarších a zároveň nejspornějších politik EU. Kritici jí už dlouho vyčítají rozhazovačnost, podporu těžkotonážních nemoderních postupů produkce potravin a deformování světového trhu. EU na takto kritizované farmářské dotace utratí každoročně 58 miliard euro - přičemž ale 80 procent z tohoto balíku shrábne pouhých 20 procent farem, ti „nejprůmyslovější“ velkoproducenti. Pro Francii (která z dotací pobere největší devítimiliardový díl) však CAP od počátku v 60. let představovala kruciální, nedotknutelnou věc.

Reklama
Reklama
Reklama

Teď ale vyšlo najevo, píše Politico, že z Paříže do Bruselu přišel loni v prosinci dopis vyzývající Evropskou komisi, aby v přípravě rozpočtu zohlednila jako priority obranu a vzdělání - a aby vzhledem k tomu provedla „hluboké reformy starších unijních politik“ – tedy CAP a Fondu soudržnosti, které už neodpovídají potřebám současnosti“. Dopis z francouzského sekretariátu pro evropské záležitosti sice přímo nemluví o nutných škrtech v CAP, Brusel jej však podle Politica chápe mezi řádky jako signál rozhodující změny v dosavadním francouzském postoji.

Co může Macron za svou odvahu lámat letité tabu čekat, naznačují slova francouzského europoslance Michela Dantina z Evropské lidové strany, který dopis četl a pro Politico jeho obsah označil za „šílený“. „Vláda, která se rozhodne navždy pohřbít naděje lidí přesvědčených o tom, že Francie by měla být farmářům nakloněnou zemí, a která proto přestane s naší tradiční obranou CAP - taková vláda není mojí vládou,“ cituje Dantina server.

Vzhledem k pravděpodobné domácí bouři jsou francouzští diplomaté v Bruselu opatrní - a jak řekl jeden z nich, „v návrhu není slovo o nějakých škrtech, jen říkáme, že CAP potřebuje reformu. Rozhodně nechceme stavět proti sobě farmáře a vědce a mladé lidi“. Francouzské ministerstvo financí prohlásilo, že dokument nezná.

Ať už mladého francouzského prezidenta čeká na domácí scéně cokoli, podle Politica si k historickému obratu vybral pravou chvíli: zemědělští experti už nějaký čas dávají najevo, že farmářské dotace jsou v nynějším stavu neudržitelné a musí padnout. A stavět se proti tomuto sílícímu trendu by pro Francouze bylo krvácením v dopředu prohrané bitvě.

Změny v CAP nepřímo teď v pondělí potvrdil i šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, když řekl, že on osobně nepodporuje „krvavé škrty“, které by mohly způsobit v evropském zemědělství katastrofu. Snaha o co nejmenší ztrátu krve ovšem nepopírá, že jistý stupeň chirurgického zásahu je nutný, shrnuje Politico.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Australské ragbistky vybojovaly důležitou kótu - budou placeny stejně jako jejich mužské  protějšky. Jak píše server Quartz, zatím tedy jen v “malém ragby” o sedmi hráčkách, ve kterém to Australankám jde, čehož jsou dokladem nejčerstvější olympijské medaile. Přídavkem k nové kolektivní smlouvě, která platy mezi pohlavími vyrovnává, získávají ragbistky ještě jistý druh mateřské dovolené. Nové jednání přineslo i malé zlepšení pro hráčky běžného, tedy patnáctkového ragby: dostanou zaplaceno za mezinárodní zápasy jakožto kompenzaci za neplacené volno ze zaměstnání, které si musí brát.

O jedno Tasmánské moře na východ, na Novém Zélandu, je ragby národní sport a jeho mužský tým “všichni v černém” vyhrál poslední mistrovství světa. Jenže - a můžeme hádat, kolik fanoušků tohoto sportu to ví - jejich ženské protějšky zvané poeticky “černé kapradiny” vyhrály také. Proč jsou tedy novozélandští muži profesionálové a létají první třídou, když se Novozélanďanky se tísní v economy class a chodí do práce? Debata o tom, zda aspoň trochu nenarovnat podmínky, tak dosáhla i na Nový Zéland.

Reklama
Reklama
Reklama

Častým argumentem je, že ženský sport není tak atraktivní jako mužský; láká méně diváků, produkuje nižší příjmy – a odtud nižší (nebo žádné) ohodnocení. Neplatí to ovšem vždy. Američtí fotbalisté (myšlena kopaná) jsou poslední dobou sportovně dost marní a nekvalifikovali se na nadcházející mistrovství světa, naopak americké hráčky kopané jsou světové suverénky. Přitom jsou jejich příjmy za hru za národní tým v porovnání s muži dvaapůlkrát menší. To je nespravedlivé - zvlášť když vezmeme v úvahu, že americká ženská kopaná vydělala předloni více peněz než ta mužská. Navzdory zavedeným pověrám.

Jediná země, která dosud ohodnocení žen a mužů ve fotbalovém národním týmu narovnala, je - kdo jiný než - Norsko.

Reklama
Reklama