pátek 20. 7. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Pokud by existovala obuv, která by člověku umožnila běžet výrazně rychleji než obyčejné boty, bylo by fér obout si ji na běžecký závod? A můžou takové boty-rychloběžky vůbec vzniknout? Novináři z amerického deníku The New York Times vzali tyto dvě otázky jako východisko pro zajímavý článek, který zkoumá jeden konkrétní pár bot, o nichž výrobce tvrdí, že přesně něco takového dokážou.

Řeč je o botách od firmy Nike, konkrétně o modelu Vaporfly. Firma Nike je uvedla na trh přesně před rokem s tvrzením, že umožňují běžet o 4 procenta rychleji než nejlepší dosud vyvinuté závodní boty, které kdy firma vyrobila. Čtyři procenta někomu můžou znít jako málo, ale pro člověka běhajícího maraton za tři hodiny je vyhlídka na vylepšení osobního rekordu o šest minut docela lákavá. Novináři se rozhodli vyzkoumat, jestli je tvrzení firmy Nike o čtyřprocentním zrychlení pravda, nebo jen marketing, jehož cílem bylo prodat co nejvíce těchto poměrně drahých bot; pár stál 250 dolarů. A zjistili, že tvrzení výrobce je dost možná pravdivé.

Reklama
Reklama

Nike Strava
Autor: NYT/Strava

Novináři při analýze vyšli z veřejných dat v aplikaci Strava, kterou běžci po celém světě používají k zaznamenávání svých výkonů. Aplikaci mají běžci nahranou ve fit- náramku či hodinkách a při tréninku nebo závodu snímá jejich výkon, zaznamenává trasu běhu, rychlost a další parametry. Každý uživatel do aplikace u svého výkonu může připsat také to, v jakých běžel botách – ať už šlo o trénink nebo třeba o maraton v Bostonu, Londýně nebo Praze. Právě kombinace těchto tří parametrů, tedy vzdálenosti, rychlosti a druhu bot, zásadně pomohla redaktorům k vzniku článku.

Díky datům z aplikace Strava získali přístup k poměrně velkému studijnímu vzorku: ve své analýze srovnávají půl milionu různých individuálních výkonů v půlmaratonech a maratonech od roku 2014 až do současnosti. A vyšlo jim, že běžci používající boty Vaporfly skutečně běželi o 3 až 4 procenta rychleji než srovnatelní běžci v jiné obuvi - a o 1 procento rychleji než běžci v druhé nejrychlejší závodní obuvi. Pozoruhodné bylo, že zhruba čtyřprocentní zlepšení u lidí, kteří své staré boty vyměnili za model Vaporfly, se ve výsledcích projevovalo bez ohledu na to, jestli běželi svůj druhý nebo pátý maraton nebo jestli šlo o celkově pomalejší nebo rychlejší závod.

Nike

Zjištění vyvolává logickou (a poměrně starou) otázku, odkdy už sportovní náčiní poskytuje sportovci až příliš významnou pomoc. Podobná diskuze se v minulosti vedla například u rychlostních plavců, kteří jednu dobu začali používat obleky ze speciálního urychlujícího materiálu. V minulosti byly také zakázány golfové míčky, které létaly příliš přímo na jamku. V americkém fotbalu se zase nesmí používat speciální lepkavá mast, která umožňovala lépe chytat vzduchem letící míč.

U bot Vaporfly je klíčovým prvkem střed jejich podrážky vyrobený z uhlíku, který při každém odražení jemně „vymrští“ běžce od země směrem vpřed. Tento zrychlující prvek se ovšem poměrně rychle opotřebuje: někteří běžci tvrdí, že po 100 mílích efekt mizí. Dokud však funguje, evidentně běžcům pomáhá - například Keňan Eliud Kipchoge v nich zaběhl nejrychlejší maraton historie, i když čas nestalčil pod plánvané dvě hodiny.

A pokud je bota evidentně rychlejší než ostatní, měly by být Vaporfly na oficiálních závodech zakázané? O případném zákazu by rozhodovala Mezinárodní asociace atletických federací IAAF. Ta má však ohledně bot celkem vágní pravidla. „Boty nesmějí být konstruované tak, aby dávaly běžcům neférovou výhodu nebo asistenci,“ uvádí se v nich, ale nespecifikují, jak by taková asistence mohla vypadat. Nicméně uvádějí rovněž, že bota musí být „v rozumné míře dostupná pro všechny ve sportovním duchu atletiky“. To u modelu Vaporfly úplně neplatí - první várka se rychle vyprodala a dnes se na sekundárním trhu dají sehnat za 400 dolarů za pár a za víc. Nejnovější verze boty nazvaná Elite Flyprint se pak prodávala v omezeném množství před londýnským maratonem v roce 2018 za zhruba 650 dolarů.

Na dotaz NYT, jestli obuv Vaporfly splňuje pravidla, odpověděl mluvčí Nike, že tento model „vyhovuje všem požadavkům IAAF a není u něj potřeba zvláštního prozkoumání nebo souhlasu asociace“. Mluvčí IAAF Yannis Nikolaou pak pro deník uvedl, že Vaporfly rozhodně jsou legální. Ovšem dodal, že přesnější by bylo říci, že neexistují důkazy o tom, že by byly nelegální: „K tomu, abychom mohli říci, že nějaká bota nevyhovuje, potřebujeme důkaz. A ten nám zatím nikdo nepřinesl.“

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Už dvaadvacet let žije v brazilském amazonském pralese u hranic s Bolívií osamělý muž. Je mu zhruba padesát, živí se lovem prasátek pekari, ptáků a opic a pěstuje si papáju a kukuřici. Je v dobré fyzické kondici a po praktické stránce mu nic nechybí. O ostatních stránkách nevíme nic, ale můžeme tušit, že nic veselého to nebude. Osamělec je s největší pravděpodobností poslední žijící člen jednoho z izolovaných amazonských kmenů; o posledních pět příbuzných přišel v roce 1995, kdy je zavraždili brazilští zemědělci. On jediný přežil a od té doby žije v pralese sám, píše The Guardian.

Vzácné záběry, jak s pomocí sekery kácí strom, zveřejnila brazilská vládní agentura pro původní obyvatele Amazonie Funai. Její politika je pokud možno se starat a informovat zbytek světa - ale jen zdálky, původní obyvatele nikdy nekontaktuje. Její pracovníci onomu osamělci nenápadně pomáhají tím, že mu v jeho životním prostoru nechali nástroje a sekery, aby je sám našel. Funai ho monitoruje od roku 1996, on sám o žádný kontakt zjevně nestojí.

Mapa Guardian
Autor: The Guardian

Což vzhledem k tomu, jak se osamělcem stal, není divu. Incident z roku 1995 pro něj nejspíš byl jen vyvrcholením útlaku, který jeho lidé ze strany těžařů dřeva a farmářů zažívají od sedmdesátých let.  Tedy, opravdu konkrétně jeho lidé; původní obyvatelé Amazonie zažívají útlak od dob prvních evropských přistěhovalců, kteří kontinent v patnáctém století objevili. 

Muž žije ve své (vlastně osobní) rezervaci Tanaru, která byla oficiálně ustanovena v roce 2015. Je to kus pralesa o velikosti 8000 hektarů (o trochu víc než třeba polovina Plzně) a obklopený farmami a ranči. Ve svém postavení není sám: podle Funai žije v brazilské Amazonii ještě 113 neobjevených, potažmo nekontaktovaných  kmenů a jeden pak mimo prales. Patnáct takových skupin je také v Peru, a další žijí v Bolívii, Ekvádoru a Kolumbii.

https://www.youtube.com/watch?time_continue=1&v=bsXj15ECoCU

Reklama
Reklama