pátek 16. 6. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

V dubnu rumunská vláda jen tak tak ustála masové protesty, které žádaly její odstoupení (statisíce lidí vyšly do ulic kvůli vcelku nezakryté snaze vládnoucích sociálních demokratů udělat tlustou čáru beztrestnosti za vlastními korupčními skandály). Ovšem ustála je. Teď se Rumunsko, veledůležitá členská země Unie, do zmatků propadla znovu, píše server Politico.eu Přeživší vláda se rozpadla. A není jasné, proč přesně, ani co bude dál.

V Rumunsku až do tohoto týdne fungoval zvláštní systém skryté vlády. Nejmocnější muž země a šéf vládnoucích socialistů (PSD) Liviu Dragnea není premiérem, protože je pravomocně odsouzen za podvody, a to je v Rumunsku legální překážka pro vykonávání premiérské funkce. Jak byli všichni (a tehdy nejspíš správně) přesvědčeni, rumunský předseda vlády Sorin Grindeanu je jen nastrčená postava, skrz kterou fakticky vládne Dragnea. Ostatně nenavrhl do funkce jen spolustraníka Grindeanua, ale i všechny ostatní členy kabinetu za PSD.

Reklama
Reklama

Teď ovšem nejen koaliční partner, liberálové, ale i sama PSD vypověděla vládě důvěru, tedy své vlastní vládě. Oficiálním důvodem je, že vláda neplní, co si předsevzala ve svém programu. Premiér Grindeanu na to říká, že plán existuje, ale splněný má být v průběhu roku 2018, takže nechápe, za co ho kdo odvolává. A Dragneu obviňuje, že chce jen uzurpovat ještě více moci pro sebe.

Což je nejspíš klíčová věta, protože loutkový politik takhle nemluví. Pozorovatelé odhadují, že Grindeanu získal sebevědomí a osamostatnil se. Což se šéfovi strany v pozadí nemůže líbit. Nařídil prý proto svým ostatním ministrům, ať podají demisi, což údajně udělali. Premiér ale oponuje, že mu rezignační dopis ještě nedošel. Zapřísahá se, že na funkci mu nesejde a odstoupí rád, pokud dostane od prezidenta Klause Iohannise záruku, že i další jmenovaný premiér bude z jeho mateřské PSD. Což může být taktický tah: Iohannis je odpůrcem současné vlády, morálně podporoval nedávné protesty a - jemně řečeno -  vládnoucí PSD rozhodně nepřeje vše dobré. Výsledek politické krize je tedy nejistý.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Jen několik dní po požáru londýnského věžáku Grenfell, kde v plamenech a kouři zahynulo minimálně 17 lidí, se od serveru Wired může zdát trochu cynické psát o tom, z čeho stavět výškové budovy; ale není. Jak totiž píše, potíž s hořícími výškovými domy je v jejich konstrukci a v různých zanedbáních, nikoliv ve stavebním materiálu, jak se svět s děsivou názorností v Londýně přesvědčil.

Takže tedy: budoucností výškových domů není ocel a beton, nýbrž dřevo. Přírodní materiál hrál ve stavebnictví prim až do konce 19. století a opuštěn byl – pravda - právě kvůli hořlavosti. Tehdy nové materiály přinášely větší bezpečí, ale i větší pevnost - a s ní související větší stavitelskou volnost. Dnešní návrat dřeva však samozřejmě neznamená, že městské linie budoucnosti budou tvořit extrémně vysoké sruby z klád. “Novým dřevem” je dřevo křížově laminované, vlastně extrémně pevná překližka tvořená slepenými vrstvami různých druhů dřeva.

Tenhle materiál se co do pevnosti rovná oceli. Ne tak do tuhosti, což v praxi znamená, že dřevěné budovy mohou být vysoké, ale ne tak masivní jako jejich ocelobetonoví sourozenci. Ale má to i výhody - třeba přívětivost k přírodnímu prostředí. Dřevo je lehké a lehké jsou i budovy, tedy je rovněž úspornější. Podle mnohých architektů je i elegantní. Titíž architekti podotýkají, že architektura ze dřeva bude“upřímnější”. Například - ne nadarmo jsou stromy dole tlusté a nahoře hubené. Stejně by se svému stavebnímu materiálu mohly poddat o budovy budoucnosti.

A nyní realita: nejvyšší dřevenou budovou světa je studentská kolej ve Vancouveru. osmnáctipatrová budova je 53 metrů vysoká. Ovšem dřevěných plánů je mnoho, třeba osmdesátipatrový věžák v Chicagu. A pro nás, kdo žijeme na evropském kontinentu: zcela reálné plány na zcela regulérní mrakodrapy ze dřeva se kují v Londýně, Stockholmu a Amsterodamu.

Reklama
Reklama